Článek
Když po někom sedám do auta, tak se dá vyčíst, jak moc velký fanoušek technologií to byl. Dnes si totiž můžete sednout do auta, vypnout systém start/stop, deaktivovat parkovací senzory, nepoužívat adaptivní tempomat a vypnout si i hlídání jízdního pruhu. A to jsem možná i na nějaké ty sofistikované systémy zapomněl.
Právě systém hlídání jízdního pruhu je z těch, které podle průzkumů řidiči vypínají nejvíce. Zmíněný systém má jeden jediný úkol, a sice udržet auto ve svém jízdním pruhu. Známe to asi každý, chvilku nedáte pozor či ladíte rádio na dotykovém displeji, a mezitím vám auto cestuje buď směrem do svodidel nebo do protisměru. Právě v tu chvíli má pomoci dotyčný asistent, který vás má v pruhu udržet. Podotknu, že systém hlídání jízdního pruhu se dá rozdělit na aktivní a pasivní. Některé automobilky vás na vyjíždění z pruhu upozorní vibrováním volantu, popřípadě v kombinaci se zvukovým doprovodem. Aktivní hlídání mají především dražší modely. Co to přesně znamená?
Audi Lane Assist
Jednak vám dají akustický signál, že vyjíždíte z pruhu, ale také umí autonomně zasáhnout do řízení a vrátit vás zpět do pruhu. Skvěle to zvládá například Mercedes – jakmile zaznamená vyjíždění z pruhu, automaticky přibrzdí a vrátí vás zpět. Není to však doména jen Mercedesu, neboť velmi dobře si v těchto systémech vede i Volvo.
IIHS (Insurance Institute for Highway Safety) v roce 2017 vzalo čtyři modely a testovalo, jak moc spolehlivě v nich funguje asistent držení v jízdním pruhu. K testování posloužil Chevrolet Malibu, Ford Fusion, Honda Accord a Volvo S90. Technologicky se systémy trochu liší, ale výsledek má být stejný, tedy zabránit, aby auto vyjelo ze svého pruhu. Říkáte si, jak mohou být systémy technologicky jiné? Jednoduše. Nějaké modely spoléhají pouze na kamery a radary. Data následně vyhodnocuje výkonný počítač a podle toho auto reaguje. Některé modely do procesu zapojí také mapové podklady, takže auto ví, kde jedete a daleko lépe dokáže predikovat, jaká zatáčka bude následovat. Ostatně taková Audi Q8, Mercedes třídy S nebo Volkswagen Arteon dnes umí díky kombinaci systémů jezdit skoro „autonomně“. Jde o kombinaci adaptivní tempomatu, hlídaní jízdního pruhu, ale také čtení dopravních značek a sbírání dat z navigace. Auto si pak samo umí přibrzdit před zatáčkou či při vjezdu do města omezit rychlost na 50 km/h a na konci města zase zrychlit. Ale to už je zase jiný příběh.
Zpátky k testování IIHS. Každé z aut dostalo dvě kamery do interiéru, do exteriéru pak také GPS pro zaznamenání rychlosti a přesné polohy. Zaznamenávala se také míra otočení volantu. Testování probíhalo při rychlosti 50 mil v hodině, tedy 80 km/h při jízdě na tempomat na dvouproudové silnici. Každý z řidičů celkem čtyřicetkrát zatáčel do zatáčky dříve, než bylo nutné, a pak čekal, jak zasáhne systém. To stejné se poté opakovalo při jízdě po rovině, kdy řidič natočil volant tak, aby auto vyjelo z pruhu, a opět se čekalo, jak systém zareaguje. Cílem bylo, aby auto nepřekročilo svůj pruh o více než 35 centimetrů. Volvu se to povedlo ve všech pokusech, Malibu bylo úspěšné v 80 % případů a úspěšnost vozů Honda Accord a Ford Fusion dosáhla 20 % .
Podle všeho hlavním důvodem, proč lidé vypínají systém hlídání jízdního pruhu je, že většině aut trvá značný čas, než zareagují a začnou se vracet zpátky do původní trasy. Podle IIHS by výrazně pomohlo, kdyby byl zásah systému časnější, ale o to jemnější. Potom by řidiči neměli takový pocit, že se s nimi auto pere a že musí volant přemáhat.