Článek
Aby mohl Mercedes-Benz závodit s CLK GTR v mistrovství FIA GT, musel postavit silniční variantu. Celkem bylo kromě dvou prototypů vyrobeno 26 silničních modelů, z toho bylo dvacet kupé a šest roadsterů. A věřte nebo ne, jedno z těch aut je i v Česku!
Každopádně to není kus, který je teď na prodej. Tady se bavíme o autě s výrobním číslem 9. V roce 1997 byl prodán jako nový Hermannu Dieteru Eschmannovi v Německu, který vůz vlastnil až do roku 2005, kdy ho prodal soukromému sběrateli v Hongkongu. V roce 2017 byl vůz zakoupen společností Cheval Trust v Seattlu a v současné době má auto najeto pouhých 1 442 kilometrů, takže je prakticky zbrusu nové.
Vůz je k mání se speciální nabíječkou baterií, momentovým klíčem, sadou nástrčných klíčů a dřevěnými bloky, na kterých může při používání hydraulických zvedáků spočívat. Automobil má taky samozřejmě kompletní servisní záznamy.
Když se Mercedes rozhodl postavit závodní a tedy i silniční auto, stačilo mu k tomu pouhých 128 dní. Začalo to skicami na papíře, pak se auto objevilo v CADu a nakonec ho vyrobili jako hliněný model v měřítku 1:5.
Požadavky FIA byly jasné, musí vzniknout minimálně pětadvacet aut určených pro silniční provoz. Lidé v AMG a Mercedes zvolili tu nejjednodušší cestu, začali upravovat závodní automobil, který v roce 1997 vyhrál šest z jedenácti závodů a ovládl šampionát.
Vůz pohání vidlicový dvanáctiválec o objemu 6,9 l a je samozřejmě uložený uprostřed. Ten samý motor později sloužil jako základ pro 7,3litrový motor používaný v modelu CLK GTR Super Sport a v různých modelech Pagani Zonda. Jeho dobový výkon byl 612 koní a 731 Nm, což znamenalo zrychlení na stovku za 3,8 s a maximální rychlost 344 km/h. I dnes to jsou úctyhodná čísla, ale před čtvrt stoletím to bylo sci-fi. Ten motor je stejný, jako byla jednotka v závodním mercedesu, co startoval v Le Mans, a identická je i sekvenční převodovka.
Stísněný interiér, čtyřramenný volant a analogové budíky z Mercedesu E. Tohle u supersportu za tyhle peníze opravdu nečekáte
Karoserie je z uhlíkových vláken a dvoumístný kokpit je stísněný a vejde se do něj tak jeden a půl člověka, sedačky jsou pak ale ryze závodní a všechno, jen ne pohodlné. Ve výbavě však nechybí klimatizace, dva airbagy a rádio. Analogové budíky pak vypadají jako z éčkového mercedesu, co jste mohli potkat jako taxík, alcantara se snaží zakrýt všechny povrchy, které u závodního stroje zůstávají s ohledem na hmotnost odhaleny.
Podle několika málo lidí, co měli štěstí se s ním svézt, jde o extrémní nářadí. Auto je prý na normálních silnicích příliš hlučné, příliš tvrdé a hodně náročné na ovládání. To by vysvětlovalo i ten nájezd konkrétního auta na prodej.
Dohromady Mercedes vyrobil pětatřicet exemplářů, z toho dva prototypy, sedm závodních vozů, dvacet kupé a šest roadsterů. Na přelomu tisíciletí se jednalo o nejdražší sériově vyráběný vůz na světě, což dokládá i tehdejší cena začínající na částce 1,547 milionu amerických dolarů. A dnes? Očekává se, že bude vydražen za 8,5 až 10 milionů dolarů, tedy za částku víc než 190 milionů Kč…