Článek
Ferrari F40. Modla italské automobilky a poslední model, který se vyráběl ještě pod dohledem samotného Il Commendatore, zakladatele automobilky Enza Ferrariho. Svého času nejrychlejší auto světa. Jenže ať chcete nebo ne, více ceněný je jeho předchůdce, 288 GTO. Částečně proto, že 288 GTO, duchovní nástupce 250 GTO, byl homologační speciál pro rallye skupiny B (odtud Gran Turismo Omologato), která ale byla krátce před uvedením vozu zrušena. A částečně proto, že se zrodilo pouze 277 kusů, přestože tehdejší Mezinárodní automobilová federace požadovala pro homologaci rovných 200.
Což je zhruba pětina oproti 1 311 kusům vyrobených „ef-čtyřicítek“, přestože těch se původně zamýšlelo vyrobit 450. Mimochodem, jedna se nedávno vydražila v Tokiu za „pouhých“ 25 milionů. Základem pro 288 GTO posloužila 308 GTB, která musela být prodloužena o 110 mm. Před zadní nápravou duněl 2,8litrový osmiválec se vstřikováním Mageti-Marelli a dvěma macatými turbodmychadly IHI. Výkon 400 koní šel na zadní kola přes pětistupňový manuál a auto tak bylo schopné se dostat na stovku za čtyři vteřiny, na dvě stě za patnáct vteřin.
V roce 1987 bylo dokonce postaveno 5 vozů 288 Evoluzione. Ta měla výrazný bodykit a silnější motor vyladěný na 650 koní, což je i na dnešní dobu úctyhodné číslo, neřku-li před třiceti lety. Evoluzione vážila pouhých 940 kg a byla schopna jet až 362 km/h.
288 GTO byla tedy více než konkurenceschopná, závodního nasazení se ale nikdy nedočkala, protože hned po tragické havárii Henriho Toivonena ve Skupině B byla série zrušena. Všech 277 kusů 288 GTO bylo přestavěno na silniční verzi.
Tato konkrétní 288 GTO byla v půlce ledna vydražena u renomované aukční společnosti RM Sotheby’s za částku 3 360 000 dolarů, což dělá necelých 76 milionů korun. A není divu, auto má najeto pouze 2 864 mil, tj. 4 582 km. Je k němu i původní dokumentace a nářadí – tehdy holt bylo možné si auto opravit pomocí několika klíčů a šroubováků. Zlaté časy.