Článek
Název automobilu nekoresponduje se šlechtickým titulem, ale je rozdělením slova “survival” (přežití) a napřímo tak popisuje jaká byla základní myšlenka při vytváření tohoto vozu. Kloubový osobák byl realizován v průběhu deseti let a představen v roce 1958, rok po podobně zamýšleném (a jako polštář vypadajícím) prototypu Aurora jiného autora.
Nenechte se zmást obskurním vzhledem. Ano - v přední části uložený motor, naroubovaný na základ ze sedanu Hudson z roku 1948, působí hodně nezvykle stejně jako vprostřed umístěná vyvýšená kukaň pro řidiče - to kvůli co možná nejširšímu rozhledu a možnosti plně kontrolovat dění kolem vozu. Separátně umístěná přední část s motorem měla primárně pohltit energii nárazu a to jak přímého, tak bočního. Karoserie však skrývala i mnohá konstrukční řešení, jenž předznamenala vývoj bezpečnostních prvků na budoucích autech. Například gumové nárazníky, bezpečnostní pásy, posuvné dveře či, v současných závodních vozech nezbytný, bezpečnostní rám integrovaný do karoserie. Natáčení hlavních světlometů ve směru jízdy pak korespondovalo s konstrukcí, zatímco centrální světlo, situované přímo před řidičem, svítilo stále vpřed.
Co zhatilo cestu k realizaci vizionářského automobilu? Jednak jeho nedotaženost, kdy se konstruktér zaměřil především na to jak ochránit posádku, zatímco samotnému ovládání vozu nevěnoval příliš pozornosti. Pasivní bezpečnosti tak bylo učiněno zadost, zatímco ta aktivní byla nedostatečná. Velký problém však představovala také cena, za kterou jste si v té době mohli pořídit hned dvojici nejznámějších “křídlatých” Cadillaců - sérii 62. A, ruku na srdce, vizuální stránka vozu udělala bezpochyby také své. Sir Vival tak zažil svých pár minut slávy a po opanování několika obálek časopisů skončil ve slepé uličce své cesty. Paradoxně zpátky v prodejně aut v Bellinghamu v Massachusetts, odkud jej Walter C. Jerome na začátku pořídil.
