Článek
Ještě nikdy v historii automobilového průmyslu nečelily automobilky takovým výzvám jako dnes. Stačí se podívat na statistiky prodejů. Nenajdete v nich žádný utěšeně rostoucí trend dodávající klid a jistotu prosperity, ale jen pěkně divoké skoky nahoru a dolů. Prodeje aut totiž neustále kolísají. Automobilky se sice chlubí rekordními roky, ale jen pár let zpátky všem vražedně teklo do bot kvůli ekonomické krizi a další už prý klepe na dveře. V dnešním globalizovaném světě jsou všechny trhy propojené, takže není šance, že se to někomu vyhne.
Dokonce ani Číně. Ta všem automobilkám sloužila poslední dvě dekády jako dojná kráva, jenže i přes optimistické prognózy se čínský trh začíná zpomalovat a všichni tržní analytici z toho začínají šílet. A to ani nemluvíme o tom, že zahraniční automobilky jsou tu částečně v roli rukojmích komunistické vlády, která sice v kapitalistickém stylu miluje peníze, ale má taky hodně socialistické manýry, takže nikdo neví, jaké daně, pravidla či omezení silně ovlivňující prodeje aut zavede zítra.
Koncern Jaguar Land Rover jako první pocítil, co se stane, když to v Číně přestane fungovat. Snižování výroby, propouštění zaměstnanců, škrtání modelů a další úsporná opatření následovala velmi rychle
A podobné je to i s módními trendy – ty se rychle mění a ovlivňují vkus zákazníků. Dnes frčí SUV a automobilky na nich radostně rýžují spoustu peněz, ale zítra po nich nemusí ani štěknout pes. Nikdo to nedokáže předpovědět. Ford šel do rizika a výrobu klasických karosářských variant vzdal, život značky tak vsadil prakticky jen na SUV a crossovery. Jestli se mu ta sázka vyplatí, nedokáže nikdo předpovědět. Ale dává to smysl, protože i když nikdo přesně nechápe, proč si je zákazníci tak dychtivě pořizují, je to momentálně jediný segment, který roste, zatímco ostatní nezadržitelně padají.
Proto se taky všichni snaží vytvářet nové subsegmenty a vyplňovat tržní mezery, o kterých jste si ani nemysleli, že existují – to aby nebyli tolik závislí na prodejích jen v několika málo třídách, jejichž budoucnost je nejistá. Tím se snižuje riziko, zvyšuje se objem výroby (a tržeb) a snižují ceny dílů. Chytré! Jen „fanoušci“ se vám smějí, že už nestavíte auta, která vás tolik proslavila – před 50 lety! Za tu dobu se trh i preference zákazníků kompletně změnily.
Současné trojkové BMW je významně odlišné od zakladatele rodu. Současný svět je také o dost jiný, než byl ten v roce 1975, kdy se trojka narodila
Ale upřímně, lidi ve vedení automobilek to taky trochu štve. Taky by raději dělali auta pro nadšence, jenže když si mají vybrat mezi vývojem crossoveru, na kterém stovky milionů eur vydělají, a sportovního kupé, na kterém stovky milionů eur prodělají, je to celkem snadné rozhodnutí.
Zvlášť, když už lidi dneska řízení vlastně ani moc nezajímá. Jo, dřív, když každý řidič byl tak trochu nadšenec a zajímal se o to, co řídí, to byla radost dělat auta. Ale dneska, když za volant sedá mnohem víc lidí, kteří jen potřebují někam dojet a berou auta jako spotřební zboží…?
Kabiny aut dnes čím dál víc připomínají centra digitální zábavy. Kdo by chtěl ztrácet čas nějakým řízením?!
Proto taky musí automobilky vyvíjet sofistikované asistenty, aby se lidi nezabili hned po tom, co sednou za volant. Kompletní autonomie by pro většinu lidí na silnicích byla ideálním řešením, jenže ta je kvůli technice i legislativě ještě pár dekád vzdáleným snem, ale automobilky do jejího vývoje musí investovat už teď, protože jinak by jim za pár let nenávratně ujel vlak.
Stejně tak musí investovat do digitalizace, protože telefony a novinky na sociálních sítích zajímají dnešní zákazníky víc než řízení. Proto se z automobilek stávají čím dál víc také softwarové společnosti, aby udržely tempo s mobilní technikou, která letí kupředu vražednou rychlostí.
Pokud to s elektromobilitou neklapne, může to řadu automobilek stát život
Ale největší strašák je elektromobilita. Jen si představte, že vyvíjíte drahou techniku do aut, pro něž prakticky neexistuje dobíjecí infrastruktura a většina zákazníků je ani nechce. Reálně tak hrozí, že jste vsadili svou budoucnost na vývoj neprodejného zboží, které vám zlomí vaz. Jenže pokud to automobilky neudělají, hrozí jim za překročení emisních limitů astronomické pokuty, které mohou být stejně likvidační. Navíc není ani trochu jisté, že je elektřina z baterií správný směr. Nikdo neví, jaký je správný směr, ale tenhle má momentálně nejvíc politického lobby. Jenže zítra to klidně může být něco jiného (podívejte se, jak dopadly diesely) – CNG, vodík nebo cokoliv jiného, takže pro jistotu musí vyvíjet i auta na plyn a auta na vodík.
A tohle všechno stojí peníze. Strašné množství peněz! A ty je stále těžší vydělat – prodeje kolísají i proto, že spousta lidí už necítí potřebu v době Uberu a podobných dopravních služeb auta vlastnit. Chtějí se jen někam dostat, ne si draze pořídit věc, se kterou jsou jen starosti. Proto automobilky už nemohou být pouze výrobci aut, ale musejí hledat alternativní cesty, jak by se i v budoucnu mohly podílet na individuální mobilitě. Nikdo – NIKDO! – neví, jak to bude vypadat za pár let. Takže všichni leští své křišťálové koule a modlí se, aby jejich věštby budoucnosti byly co nejpřesnější, jinak je to bude stát život. Věřte nám, ještě nikdy v historii automobilového průmyslu nečelily automobilky takovým výzvám jako dnes.