Článek
Nezdá se to, ale první plány na kompaktní sedan Mercedes-Benz se datují již od roku 1976. První prototypy se testovaly už v roce 1978 a od roku 1982 běžela sériová výrova. Automobil byl zkrátka tak moc očekávaný, že Mercedes nechtěl nic uspěchat. Design si opět vzal na starosti Bruno Sacco, který značně zcivilizoval tvary naznačené luxusním eskem W126. Technicky měl baby-benz patřit ke špičkám třídy, a tak dostal zadní nápravu multi-link. Jenže jste si za něj museli zaplatit minimálně 25 600 západoněmeckých marek. A za vstřikování paliva v modelu 190E tu byl příplatek dalších 2200. Většině Němců to ale nevadilo a verze se vstřikováním se nakonec prodalo pětkrát více kusů, než karburátorové.
Kompaktní klínovitý sedan měl výrazně aerodynamické tvary. Svým designem ale příslušnost ke značce nepopřel, například má profilovaná skla zadních světel, aerodynamické kryty zrcátek a velkoplošné kryty předních světel. Po roce navíc do nabídky přibyl model 190E 2.3 s výkonem 136 koní. Naftová verze 190 D používala dvoulitr s výkonem 72 koní, který patřil k nejtišším vznětovým motorům na světě. Vysloužil si tak i přezdívku „šeptající diesel“. Sice měl o dva litry menší spotřebu, nedostatečná dynamika ale odradila řadu zákazníků. Proto Mercedes později uvedl verzi 190 D 2.5 s řadovým pětiválcem, který byl od roku 1986 navíc přeplňován turbodmychadlem. Tuto verzi poznáte podle štěrbin za pravým blinkrem.
Od roku 1983 se prodával sportovní model 190 E 2.3-16 s výkonem 185 koní. Toho bylo dosaženo zejména přepracováním hlavy motoru, na které pracovali právě britští konstruktéři z firmy Cosworth. I díky jejich práci dosahovalo silné 190 E maximálky 230 km/h a umělo se dostat na stovku za 7,5 sekundy. Ještě měsíc před premiérou poslala automobilka tři kusy na okruh Nardo, kde ujely vytrvalostní rekordy na 25 000 km, 25 000 mil a 50 000 km s průměrnou rychlostí 250 km/h. Následně bylo auto představeno ve Frankfurtu a od září se prodávalo za 55 tisíc marek v černé a stříbrné barvě. Na první pohled jste sportovní model identifikovali podle spojlerů vpředu a vzadu a upravených prahů.
Od roku 1986 se nabízela i šestiválcová verze 190 E 2.6 s výkonem 166 koní. Motor pocházel z třídy S generace W126 a malý sedan dostal až na rychlost 220 km/h. O dva roky později už bylo vyrobeno milion kusů a Mercedes přistoupil k modernizaci. Ta se pozná podle panelů na bocích, větších nárazníku se spojlery a jiných zrcátek. Uvnitř Mercedes vyměnil sedadla za pohodlnější a zvětšil prostor u nohou i pro hlavy posádky. Existoval dokonce i prototyp kabrioletu, do sériové výroby se však nikdy nedostal.
Vylepšil ale také vrcholný model na verzi 190 E 2.5-16. Větší motor dosahoval výkonu 195 koní a rychlosti 230 km/h. Mercedes s ním mířil do šampionátu DTM, kde auta dostala nižší tvrdší podvozek a široké pneumatiky. Kvůli homologaci byla pro normální zákazníky vyrobena pětisetkusová série Evolution. Tu o rok později následovala Evolution II s výkonem 235 koní a mohutným bodykitem s typickými blatníky a obřím křídlem vzadu.
I v devadesátých letech Mercedes svůj nejmenší model dál vyvíjel. U nafťáků se výrazně snížil objem pevných částic vypouštěných do ovzduší, karburátory v zážehových motorech byly zcela nahrazeny vstřikováním. Od roku 1991 se většina aut dočkala standardního ABS. V roce 1993 ale výroba končí s počtem víc než 1,8 milionu vyrobených aut. Před tím nad kompaktním Mercedesem visel otazník, zda je to krok správným směrem, ale prodejní úspěchy daly německé automobilce za pravdu. Dle nové metodiky značení tak uvedla nástupce – třídu C W202. Třída C v odkazu původní 190 W201 pokračuje dodnes ve čtvrté generaci W205.
