Článek
Jistě, úvaha, že auto, co bude mít najeto víc než 300 tisíc kilometrů, se automaticky stává neprodejným vrakem, je naprosto správná a racionální. Minimálně tady v Česku, protože tady pro kupující najeté kilometry znamenají víc než skutečný celkový stav auta. Ale víte co? Postupně…
Když jsem si Caddy vloni kupoval, byla to z osmdesáti procent sázka na jistotu a z dvaceti procent experiment. Potřeboval jsem větší pětimístné auto, ve kterém klidně přespím na závodech, kam se vejde jetsurf, kolo nebo i motorka, ale nechtěl jsem dodávku. Výsledkem této rovnice moc aut vskutku není, Caddy mi přišel zajímavější než Dacia Dokker a větší než Ford Connect.
S Caddym Maxi jsem samozřejmě předtím několikrát jezdil a vždy mi přišlo skvělé. Přesně jsem věděl, co od něj mám čekat i jakou motorizaci chci, ale bál jsem se, jestli mi nebudou vadit neustálé dotazy: „Ty jezdíš dodávkou?“ Ale už po měsíci jezdění jsem měl jasno: „Jo! Není to totiž úplně dodávka, je to Golf křížený s dodávkou. Je to úplně skvělý a naprosto vyhovuje mým potřebám.“
Najít ten správný kus s omezeným rozpočtem bylo sakra těžké, protože když má být nebouraný, s pravidelným servisem a „nevybydlený“, nabídka se najednou rázem výrazně smrskne a pěkné Caddy za rozumnou cenu se prodávají rychleji než teplé housky. Ale zadařilo se. První majitel a barva, co se mi líbí, jako bonus. Jediné, co mě lehce znervózňovalo, byly kilometry – Caddy mělo najeto 247 tisíc. Ale zase bylo po rozvodech, na nových tlumičích, s novými brzdami…
Nepředpokládal jsem, že bych s Caddy najezdil víc než patnáct tisíc kilometrů ročně, ale nakonec to vypadá na dvojnásobek. Vzhledem k tomu, že jezdím i se spoustou jiných aut, mě to až překvapilo. Teď aktuálně má Caddy 263 tisíc a mně je jasné, že za rok se přiblížím číslovce 300 a cokoliv, co má na tachometru takové číslo, a je navíc starší 15 let, se rázem stává velmi těžko prodejným. Jenže… Vážně jsou ty kilometry tak důležité?
Očekávat od 10 let starého auta typu pětkového BMW, že bude mít najeto méně než 150 tisíc kilometrů, je trochu bláhové. Ne nemožné, ale rozhodně se bavíme spíš o výjimce. Nájezd patnáct tisíc kilometrů ročně prostě není ničím výjimečným a mnoho aut najezdí podstatně víc. A jen pár podstatně méně. „Pane, to měl doktor v Německu, ordinaci měl hned v domě, on nikam nejezdil a jeho žena měla na nákupy Golfa…“ Že už jste to někde slyšeli? Jistě. Oblíbená historka všech prodejců aut, ruku v ruce jde ta podobná o důchodci.
U aut s větším nájezdem platí, že mívají zajímavější cenovku. Ušetříte tedy při nákupu. A když mají za sebou veškeré předepsané servisní intervaly, třeba včetně výměny rozvodů nebo nové brzdy či tlumiče a spojku, ušetří peníze i na nutném servisu, který byste stejně časem museli dělat.
Pokud nájezd odpovídá stavu auta a servisním intervalům, máte taky jistotu, že před vámi majitel nic netají. Je až s podivem, kolik lidí se při nákupu ojetého auta za desítky, ale i stovky tisíc korun brání utratit pár stokorun za prolustrování auta a servisní prohlídku. Přitom jim to může ušetřit velké výdaje za servis. Člověk, který před vámi neskrývá kilometry, nejspíš nebude tajit ani nic jiného. Jednoduše nemá důvod.
Každý automechanik vám řekne, že za svůj život viděl už stovky aut, kde kilometry neodpovídaly nájezdu. A je jedno, jestli to byla vybydlená herka s nájezdem sto tisíc, nebo opečovávané auto, co má půl milionu.
Pravda je, že některé vozy jsou konstrukčně stavěné na vyšší nájezd, u jiných může být těch tři sta tisíc opravdu osudných. Je to kus od kusu, žádná obecná pravda. Záleží nejen na kvalitě motoru, převodovky či podvozku, ale i na karoserii a interiéru. U aut s vyšším nájezdem tak musíte věnovat pozornost nejen součástkám, které se běžně opotřebovávají, ale i těm zásadním konstrukčním.
Můj Caddy vypadá, jak kdyby mělo o sto tisíc méně – to mi nezávisle na sobě řekli dva lidé. Napřed mechanik, co ho kontroloval při koupi, pak člověk, který se o něj nyní stará. Kdyby mělo stočené kilometry, s největší pravděpodobností bych to ani nepoznal. A neví to ani lidé, kteří si ojeté auto koupili a nenechali si ho prověřit.
Pokud by se mě někdo ptal, jak ojetému autu prodloužit život, poradil bych mu, ať neopomíná výměnu oleje a filtru každých 15 tisíc kilometrů a tankuje jen kvalitní aditivované palivo. Ale to by měl být standard pro všechny, navzdory doporučením výrobce. Taky bych doporučil preventivně předcházet korozi a ošetřit dutiny vozu pravidelně obnovovanou vrstvou vosku, starat se o podvozek, aby se nikde nic se neviklalo nebo nemlátilo, a čas od času auto zvenku pořádně ručně omýt a uvnitř důkladně vyčistit. Jak říkal Walter Röhrl: „K autu se nemůžete chovat jako k lidem. Auta vyžadují lásku.“
Vím, že je téma vysokého nájezdu náležitě diskutované všemi odborníky i „odborníky“, a kolegové v redakci už se vsázejí, kolik bude fundovaných příspěvků v diskuzi pod článkem, ale já mám v tomhle už dávno jasno. Raději pěkné auto s vyšším nájezdem než nejistotu s atraktivní číslovkou na tachometru. A jak to máte vy?