Napínavější F1? Jedině tehdy, když auta budou pomalejší!

Už Ayrton Senna říkal, že za jeho dob F1 neměla se závoděním příliš společného. Je to jedna velká politika a o peníze a reklamu jde až v první řadě. Piloti usednou do dokonale chráněných kokpitů, schovaní jako v tanku, takže ani nemáte šanci vidět tu řeč těla, sledovat pilota, jak se pere se strojem. A pere se s ním vlastně? Když je auto tak dokonale prošpikované elektronikou? My, obyčejní smrtelníci totiž vidíme jen proklatě rychlé auto, které jede jako po kolejích. Závod se příliš neliší od autíček na dálkové ovládání. A opravdu – závody se dnes řídí více z paddocku než z kokpitu vozu. A to je špatně.

Zde je 10 tipů, jak udělat podle mého pohledu F1 divácky atraktivnější:

Nechme vyniknout talenty, nechme vyniknout šikovné nováčky a nechme zářit ty nejlepší. Jen ať vyniknou jejich dovednosti! Rozdíl mezi výborným jezdcem a „jen“ velmi dobrým je v řádu jednotek desetin vteřiny. Což vypovídá o tom, že pro profesionály, jako jsou piloti F1, není zkrátka řízení monopostu dostatečná výzva.

Ano, hybridní pohon má své nesporné výhody. Nicméně někteří jej milují, druzí mu stále ne a ne přijít na chuť. Ale pokud se výrobci chtějí vytasit s moderními technologiemi, tak na to už je pozdě – důkazem budiž Le Mans a třída LMP1, která teď v důsledku ohromného náskoku továren a dominanci Porsche v podstatě prototypy LMP1 zabila. A nejde jen o ekonomickou stránku věci. Navíc, elektromotory „vyhlazují“ nedostatky spalovacího motoru, vlastně i chyby řidiče – mají ten správný zátah, kdykoli si jen vzpomenete. A to je špatně, závodní auto by nemělo tolik odpouštět jezdecké chyby, protože právě ty dělají závodění atraktivní. Nemluvě o rekuperačním brzdění, které pilotovi v podstatě pomáhá s brzděním.

Začalo to někdy v roce 2007, možná 2008. Na předních křídlech monopostů se začaly objevovat podivné útvary a kreace, a dnes jsme svědky různých „schodů“ na předních spoilerech, a taky všemožných „elementů“ a ploutví na těch zadních. O útvarech z nedávných let, připomínajících pyje, se raději bavit nebudeme. Zamyslete se nad tím takhle – přijde vám normální, že týmy jako třeba Sauber musí nemalou část svého ročního rozpočtu vynaložit jen na vývoj předního spoileru, aby byl vůbec konkurenceschopný?

Vzpomínáte si, kdy naposledy během závodu někdo někoho takzvaně „přebrzdil“? My také ne. A proto by bylo záhodno snížit efektivitu brzd u F1, abychom prodloužili brzdné dráhy, a dali tak pilotům více příležitostí a prostoru k předjíždění. Předjíždění „na brzdách“ bývají jedny z nejnapínavějších momentů a dějí se při tom zajímavé situace – viz například Senna vs. Prost v Suzuce 1989.

Už to tu zaznělo. Proč v paddocku musí deset chlápků hlídat dvacet monitorů, které sledují teplotu brzdového obložení a srdeční tep jezdce? Jezdec nepotřebuje znát informace jako hustotu vzduchu nebo co bude k večeři. Jezdec potřebuje vědět, kdy zajet do boxu na výměnu pneumatik a doplnění paliva. Se zbytkem si vystačí sám. Tady se hodí dnes už klasická hláška Kimiho Raikonnena: „Leave me alone, I know what I am doing“, neboli „Nechte mě na pokoji, vím, co mám dělat“

Posilovač řízení? V závodním autě? Ehm… Počkat, ve formuli?! Proboha, proč? Piloti F1 by měli být elita, gladiátoři motorsportu, nezhýčkávejme je proto pomůckami, jako je posilovač řízení. Jeho absence jednak zlepšuje cit v řízení a jednak bude závodění náročnější na výdrž pilota.

Neustálá honba za co nejvyšší rychlostí zabíjí zábavu v F1. Zabíjí zábavu v závodění. Když auta budou mít nižší přítlak a budou například mít delší brzdnou dráhu, budou sice pomalejší, ale opravdu si toho někdo z diváků všimne? Pomalejší „závodničky“ by dovolily více přetáčivosti na výjezdech, více „vlnění“ na brzdách, což se rovná větší zábavě pro oko pozorovatele. A dost možná i jezdce samotné. Už se nedivíme, že Jeremy Clarkson navrhoval na formule přidělat kulomety.

Už jsme to trochu „nakousli“. Dokonce i neblaze známá Eau Rouge je dnes otázkou pevného držení volantu a pravého pedálu sešlápnutého na podlahu. Má to jeden dobrý důvod – neviditelná aerodynamická ruka auto drží ve stopě ať se děje, co se děje, jen stačí udržet dostatečnou rychlost, přičemž kilogramy přítlaku naskakují jako čísla na výherním automatu. Potom se chlapci ve FIA diví, že musejí vyvíjet pomůcky k předjíždění jako DRS apod. Nechápejte mě špatně, přítlak je skvělá věc, ale znáte to – všeho moc škodí.

Tenhle bod zní trochu utopicky, ale vydržte – nebylo by potřeba příliš velkých zásahů. S celkem slušnou pravidelností býváme svědky situace, že se celý „štrúdl“ rozjede ohromnou rychlostí, pak jde tvrdě na brzdy, ne všichni se do ostré první zatáčky vejdou a výsledek je nevyhnutelný – několik dobráků skončí v kačírku a závod tím pro ně končí. Špička startovního pole využije situace a začne se pomalu, ale jistě vzdalovat zbytku. A to už samo o sobě divácky atraktivní není. Někdy jsou dokonce jezdci natolik opatrní, že zpomalí na rychlost chůze, jen aby nedošlo ke kontaktu. Typickým příkladem budiž Monza. Jsou ale tací, kterým to patrně nevadí, vzpomeňme třeba Pastora Maldonada, který si vysloužil přezdívku Maldonator. Ano, chceme občas nějaký ten „karamból“, ale hlavně chceme sledovat souboje.

A když už byla řeč o Monze, použijme ji jako příklad – start by se mohl posunout na rovinku, která míří k zatáčce Parabolica, a první zatáčka by tak byla mnohem rychlejší a atraktivnější, protože jezdci by ji neprojížděli jako s koulemi ve svěráku.

Nezdá se, že by se pomyslné nůžky mezi F1 a F2 svíraly k sobě, spíš naopak. A když se tam dlouho drží pořád ty stejné tváře, tak to také není ono. A co třeba zaručit vítězi sezony z F2 místo v F1 na jeden rok? Jednak by byla větší motivace pro mladé jezdce, a jednak i pro „ostřílené mazáky“, aby si nebyli tak jistí svým místem na výsluní.

Přehnaná bezpečnost, rychlost i efektivita způsobují, že vozy F1 dnes opravdu jezdí jako po kolejích. Auta jsou neuvěřitelně moderní, neuvěřitelně vyspělá, a díky tomu jsou neuvěřitelně rychlá. Ale zábava trochu chybí. Dlužno podotknout, že poslední sezona byla krokem kupředu. Auta už vypadají jako auta, a ne jako sekačky – pamatujete na rok 2009, že? Jen nechme více  projevit umění jezdců, jejich talent, jejich chyby, a hlavně – jejich osobnosti. Dovedete si představit, že by si Vettel s Hamiltonem šli v paddocku něco vyříkat takzvaně ručně-stručně? A není to škoda? Proč nejsme častěji svědky probrzdění, přetáčivosti, zkrátka řidičských chyb, které umí motorsport tak okořenit? Jistě nejsem sám, komu to chybí.