Nádherné Alfy Romeo v garáži temného diktátora

Nedávno proběhla médii zpráva, že se britská renovátorská firma Thornley Kelham pokusí citlivě zrenovovat závoďák Alfa Romeo 6C 1750 SS, se kterým „Il Duce“ skutečně v jedné soutěži startoval. S červenou závodní Alfou Romeo o výkonu bezmála jedné stovky koní závodil na úvodní části trati Radio Auto Raduno z Říma do Ostie v dubnu 1931. Nebyla to však zdaleka jediná Alfa Romeo, která provázela život italského ministerského předsedy. Alfa Romeo jej vezla dokonce i na cestu poslední.

Bývávaly časy, kdy Alfa Romeo vyhrávala jeden závod za druhým a stavěla techniku, za kterou by se nestyděly ani úžasné modré francouzské stroje od Ettore Bugattiho. A červená Alfa mívala dokonce často navrch. Ve třicátých letech vyhrála čtyři ročníky závodu Le Mans po sobě.

Tazio Nuvolari za volantem Alfy Romeo exceloval. Dominance nejrychlejších „náklaďáků“ světa, vozů Bentley z Cricklewoodu byla ta tam. Závodní stáj Alfy Romeo vedl od roku 1929 jistý Enzo Ferrari a o konstrukci se staral Vittorio Jano, rodák z Maďarska, který původně stavěl motory pro Fiat.

Subtilní závodní roadster 6C 1750 SS byl jeho mistrovským dílem. Zatímco Ettore Bugatti používal řadový osmiválec s rozvodem OHC, Vittorio Jano zkonstruoval řadový šestiválec, ale již s rozvodem dvakrát OHC. Během velkých cen z přelomu 20. a 30. let bývaly karty rozdány mezi Luise Chirona (Bugatti) anebo Tazia Nuvolariho (Alfa Romeo).

Jednou táhlo za kratší provaz Bugatti, jindy zase Alfa. Technologicky nebylo tehdy jiných takto špičkově konstruovaných závodních automobilů. Vždyť právě Alfa Romeo 6C 1 750 zvládala pozoruhodné rychlostní průměry v závodech, a to i přes 100 km/h. Maximální rychlost vozu s kompresorem přeplňovaným motorem dosahovala téměř sto šedesátky.

Konkrétní automobil, který budou v Thornley Kelham nyní renovovat, má vážně zajímavou historii. V roce 1930 byl jeho majitelem skutečně Benito Mussolini, pak byl vůz přesídlen do Asmary, hlavního města malého afrického státu Eritrea na březích vod Rudého moře. Bylo používané pro místní závody a získalo dobovou závodní karoserii stylem podobnou ostatním okruhovým vozům třicátých let. Asmara byla tehdy pro Italy oblíbeným africkým městem. Žilo jich tu přes padesát tisíc a dodnes je italský vliv znát i na místní architektuře. Auto údajně zůstane citlivě renovováno do své poslední podoby - závoďáku z první poloviny 30. let.

Benito Mussolini zdaleka nepoužíval jen závodní vozy Alfa Romeo. Měl ve vládní flotile i několik limuzín. Kromě Fiatů a Lancií vlastnila italská vláda i několik otevřených šestimístných vozů Alfa Romeo 6C 2 300 Berlina. Karoserie pocházela od Ercole Castagna. Slavný karosář dokonce pro tento případ umístil na karoserii tohoto „admirála“ vládní flotily i plaketu s celým svým jménem. Vůz dostal i své zvláštní poznávací značky se zkratkou „PS“ - Polizia Speciale.

V přehlídkové limuzíně Alfa Romeo se v roce 1938 vezl i Adolf Hitler na jedné z oficiálních návštěv Říma. V té době si Mussolini sám připadal jako novodobý Julius Caesar, obklopen davy s mávátky „Il Duce“. Plakáty s jeho podobiznou zdobily snad každou ulici v Římě.

Jak ale praví staré známé pořekadlo - pýcha předchází pád. Mussolini, jak dnes víme, neskončil vůbec dobře. Ihned po válce jeho auto koupil italský kníže Alessandro Dudan od jednoho římského automechanika, u kterého zkonfiskovaný vůz dílem náhody skončil.

Dudan věděl dobře, jakou historii vůz má, a auto tak na dlouhá léta zazdil v garáži ve svém sídle. Poté se o autě dalších 70 let nevědělo, až před pěti lety ho jeden z potomků knížete nabídl v aukci. Jeden ze zdrojů uvádí, že vůz je nyní součástí jistého nejmenovaného muzea v Rusku. Prodalo se za překvapivě nízkých 180 tisíc euro (4,5 milionu Kč), ale je vhodné na celkovou rekonstrukci.

Alfa Romeo 6C 2 500 Sport Berlinetta s karoserií konstrukce superleggera od firmy Touring je ojedinělou verzí celé modelové řady 6C 2 500, kterých se v různých provedeních vyrobilo jen pár set kusů

Zatímco šlo přehlídkový vůz před renovací pořídit před lety levně, rozhodně to neplatí o nádherném kupé s karoserií superleggera Touring, které Mussolini zakoupil v roce 1939 pro svou milenku Claru Petacci. Tmavočervený vůz je navzdory své historii překrásným uměleckým dílem a ozdobou kterékoli councourse d’elegance.

Když vůz naposledy změnil majitele v únoru 2015, dražební kladívko napotřetí odkleplo závratnou sumu přesahující dva miliony eur (přes padesát milionů Kč). Vůz je vybaven 2,5l řadovým šestiválcem o výkonu přes sto koní a posádka si užívá luxusní krémový interiér. Pro Mussoliniho i krásnou Clarettu, dceru ošetřujícího lékaře tehdejšího papeže Pia XI., šlo o automobil vpravdě osudový.

Měl jim zajistit svobodu útěkem z Milána do Švýcarska v dubnových dnech roku 1945. Válka už byla prohraná a německá armáda již dále nemohla dál chránit Mussoliniho severoitalskou enklávu (Italskou sociální republiku) a nezbylo, než se postupně vzdát spojencům. Mussoliniho sen o novodobém římském císařství se zhroutil jako domeček z karet. Rozhodl se, že z Milána, za pomoci zbylých německých důstojníků a dalších věrných, zmizí. Na cestu se vydali milovanou Alfou Romeo v převlecích za německé důstojníky Luftwaffe.

Řídil bratr Claretty, Marcello. Dvacátého sedmého dubna je však zadržela hlídka partyzánů u jezera Como. Ani převlek Mussolinimu nepomohl, protože jeho tvář, vystavovaná po léta veřejnosti na odiv, byla těžko přehlédnutelná pro jakéhokoli Itala. Všechny tři zatkli, uschovali v jedné z místních stodol a následující ráno - 28. dubna je převezli do vesničky Giulino di Mezzegra, kde byli všichni popraveni. Mussolini a Claretta byli zastřeleni přímo na místě u zdi a Marcello při pokusu o útěk.

Automobil po nechvalně známém italském vůdci zůstal nepoškozený. Tmavočervenou Alfu Romeo 6C 2 500 Touring získal nakonec jeden americký důstojník v rámci rozdělování konfiskovaného majetku. V roce 1946 auto koupil Major Charles Pettit, který s ním jezdil tři roky - po dobu svého pobytu na vojenské základně poblíž Livorna.

Nechal si jej poté převézt lodí do New Yorku, a ještě v padesátých letech s Alfou Romeo běžně jezdil. Pak se porouchal motor, roztrhla se jedna ojnice a auto zůstalo stát tak říkajíc v kopřivách na pozemku jeho farmy. Auto se povedlo naštěstí v roce 1970 zachránit.

Poté jej za pouhých 300 dolarů koupil jistý student Ron Keno, který se začal o historii částečně rozebraného auta hlouběji zajímat. Alfa změnila od té doby majitele ještě několikrát a konečně v roce 1999 došlo na odbornou, velmi nákladnou a citlivou renovaci do původního stavu u italského renovátora Garage Bonfanti.

Ta vyšla na půl milionu eur! Od té doby se Alfa Romeo 6C 2 500 Touring, očitý svědek akčního příběhu o marném úprku italského vůdce ze země, účastnila již mnoho zajímavých akcí, kde byla patřičnou ozdobou.