Na silnicích umírá více chodců než loni. Na co si dát pozor?

Při střetu s autem zemřelo na českých silnicích mezi lednem a červnem letošního roku 56 chodců a 36 motorkářů. To je o devět chodců a jednoho motocyklistu víc než ve stejném období loňského roku. „Řidič i chodec musí sledovat provoz, ne mobil,” apeluje BESIP na svém facebookovém profilu.

A v BESIPU vědí, proč to píší. Stačí se podívat kolem sebe na ulici. Chodci zírají do svých mobilních telefonů čím dál víc, nehledě na to, jestli přecházejí silnici, nebo ne. O něco méně je vidět dovnitř aut, ale i tam si buďte jisti, že řada řidičů občas zkontroluje svůj mobil, odepíše na zprávu nebo prolítne sociální sítě. K neštěstí je v tu chvíli blíž, než se může zdát.

V redakci jsme pro vás připravili několik rad, jak se jako chodec chovat, abychom podobné tragédii pokud možno předešli. Co si budeme povídat, i ten nejzarytější řidič je totiž někdy chodcem. Níže uvedené rady doporučují odborníci BESIPu všem chodcům.

Jednou z nejčastějších příčin nehod bývá neopatrné nebo náhlé vstoupení do vozovky z chodníku nebo krajnice. Další z příčin je nesprávné zhodnocení dopravní situace a také špatný odhad vzdálenosti a rychlosti vozidla. Základem je se před vstupem do vozovky pořádně, klidně i opakovaně rozhlédnout. Letmý pohled nestačí, je třeba věnovat provozu alespoň vteřinku či dvě, abychom si udělali představu o rychlosti blížícího se vozidla, a mohli tak správně vyhodnotit, zdali je bezpečné do vozovky vstoupit.

Spousta lidí ráda přebíhá na nepřehledných úsecích, aby si zkrátila cestu. Místo chůze po lávce nad silnicí nebo podchodem volí řada lidí riskantnější variantu v podobě přelezení zábradlí a rychlého přeběhnutí často víceproudé komunikace. Na těchto místech řidiči chodce-dobrodruha nečekají, a k neštěstí tak není daleko.

Ačkoliv chodec má na přechodu pro chodce přednost před automobily, neznamená to, že se může libovolně vrhat řidičům pod kola. Chodec nesmí vstupovat na přechod nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem a také musí dát přednost tramvaji nebo vozidlům s právem přednostní jízdy. Někteří ale mají pocit, že bílé pruhy na silnici jsou pro ně něco jako ochrana a že se jim na přechodu nemůže nic stát. V potaz neberou ani to, že se například auto k přechodu neblíží předepsanou padesátkou nebo že je mokrá vozovka, a brzdná dráha je tak mnohem delší než obvykle. Zkrátka když to řidič neubrzdí, bílé pruhy na asfaltu jsou k ničemu.

Typickým příkladem může být autobusová zastávka a v ní stojící autobus. Nechte ho odjet a pak teprve přecházejte. Vrhat se do silnice zpoza autobusu je jeden z nejhloupějších nápadů, který ale denodenně praktikuje řada lidí. Zpoza překážky vstoupíte přímo pod kola projíždějícího auta.

U tohoto bodu to všechno začíná i končí. A nejen na silnici. Ačkoliv je v dnešní společnosti tolerance, ohleduplnosti a pochopení pro druhého jako šafránu, bez těchto atributů by lidstvo brzy vyhynulo. Veřejný prostor je nás všech a nemusíme si dokazovat, že jsme něco víc než ostatní. Jednou jsme za volantem, jindy třeba spěcháme pěšky. Zkusme na to myslet.

Pravděpodobně všechny tyto poučky znáte a říkáte si „to jste nám tedy řekli novinku”, ale opakování je matka moudrosti a mít tyhle rady na paměti se může vyplatit víc, než si jsme možná ochotni připustit. Podobně obezřetní by pak měli samozřejmě být i řidiči, zejména by měli předvídat a počítat s tím, že jim do cesty může kdykoliv někdo vstoupit. Tak šťastnou a bezpečnou cestu!