Článek
Honzo, v Anglii se teď dražily tři (!) Lotusy Carlton. Prosím, mohl by jsi o tom autě něco napsat? Jasně, moc rád! Protože já si to auto chtěl koupit… A jen proto, že jsem byl mladej a blbej, jsem to neudělal. Lotus Carlton je totiž unikát, na který se vyplatilo půjčit. Zvlášť, když šlo o jedno ze dvou aut, co mělo z továrny zvýšený výkon. Navíc tento konkrétní kus patřil jistému Jaroslavu Juhanovi, jehož příběh jste si na Garáži mohli před pár týdny přečíst.
No, ale než se pustíte do dalších řádků, podívejte se, s jakou lehkostí tohle auto zmizelo z radaru švédským policistům, kteří se ho pokusili pronásledovat ve svém Saabu 9-3.
Ale postupně, ať jsou „v obraze“ i nezasvěcení. Tohle je nejlepší Opel všech dob! Na konci 80. let ho postavil Lotus, hlavně proto, aby to dal pořádně sežrat tehdy zbrusu nové BMW M5 E34. Jeho příběh začíná v roce 1989, kdy Opel (v Anglii vystupuje pod značkou Vauxhall) najal Lotus, aby pro něj postavil 1 100 kusů ostré sportovní verze už tak rychlého auta Opel Omega (v Anglii Carltonu) 3.0 GSi 24v, oblíbeného britského policejního vozidla z konce 80. a začátku 90. let. Aby vzniklo auto hodné tohoto spojení, vzal Lotus auta z výrobní linky Opelu a kompletně je přestavěl ve své továrně v Hethelu. Všechno samozřejmě začalo motorem… Původní třílitr se zpevněným blokem dostal větší zdvih (vrtání zůstalo zachováno) a jeho objem se zvýšil na 3615cm3. Samozřejmostí byly nové písty, ojnice, hlavy, vačkové hřídele... prostě většina toho, co pod kapotou najdete, s výjimkou bloku motoru. Už to samo o sobě by asi z obyčejné Omegy udělalo opravdu hodně rychlé auto, ale pánům od Lotusu se to pořád zdálo málo, a tak přibylo turbo. Dvě turba. Dvě turba Garrett T25 a mezichladič. Ve výsledku tohle všechno znamenalo 377 koní a 568 Nm.
Všechno je prozrazeno při prvním otevření kapoty. Z původního třílitrového šestiválce zbyl jen blok motoru
Šestistupňová převodovka ZF pocházela z tehdejší Corvette ZR1 (jediná v celém GM dokázala zvládnout takový výkon) a podvozek, brzdy (330 mm od AP Racing) a diferenciál z australského Holdenu Commodore V8 byly upraveny tak, aby zvládly – na rok 1990 – devastující porci koní. Nezapomínejte, že to byl velký sedan s pohonem zadních kol, který se dokázal rozjet z nuly na stovku za 5,2 s a pokračovat k těžko uvěřitelným 283 km/h, přičemž přes 160 km/h prolétl po 11,5 s. To je rychlé i dnes! A jestli vám to nestačí, tak vězte, že na jedničku jelo tohle auto 89 km/h!!!
O to, aby tahle Omega mohla trápit tehdejší supersporty nejenom v přímce, ale i v zatáčkách, se postaral zásadně upravený podvozek v duchu nejlepších tradic Lotusu. Nešlo jen o tradiční postup „snížit, přitvrdit a širší gumy“, ale u Lotusu vyvinuli zcela novou zadní nápravu se zavěšením multi-link a celý podvozek přepracovali, takže má přesně ty vlastnosti, které od Lotusu čekáte. Není zběsile tvrdý jako u některých německých sedanů, naopak je ve skutečnosti docela poddajný a komfortní, ale je taky perfektně vyvážený a spolu se sedmnáctipalcovými pneumatikami 265/40 vzadu a 235/40 vpředu nabízí skvělou přilnavost, a to i na dnešní poměry. Richard Hammond o něm navíc prohlásil, že jde o nejlépe smykující sedan, který kdy řídil.
Na první pohled šlo přitom o obyčejnou Omegu s nějakým podivným bodykitem, speciální zelený lak byl patrný jen na sluníčku
Všechny vozy byly nalakovány ostínem „Imperial Green“ a měly design, který odpovídal jejich charakteru – široké blatníky, výdechy v kapotě a hrozivý zadní spoiler. Po velmi dlouhou dobu zůstával Lotus Omega nejrychlejším sériovým sedanem světa. Zároveň měl klimatizaci, elektrická okna, interiér v kůži… Celý gangsterský arsenál byl zkrátka přítomen a ještě dnes je v pořádku. Omega je přitom pořádný kus auta, délka karoserie činí 4 768 mm a šířka je přes metr devadesát, výška auta je pak 1 435 mm a rozvor 2 730 mm. Oproti obyčejnému Opelu Omega byl zvětšen rozchod předních kol na 1 448, vzadu pak na 1 473 mm. Technický um designérů dokládá rovněž fakt, že nadupaná Omega má součinitel koeficientu odporu vzduchu cd = 0,31.
Určitě se vám bude líbit, že Lotus Omega se stal velmi rychle postrachem německých sedanů i policistů po celé Evropě. V té době se totiž BMW a Mercedes zrovna dohodli na omezení rychlosti svých aut na 250 km/h, a do toho přišel Opel s autem, které nabízelo místo pro pět lidí, velký kufr a maximální rychlost o třicet kilometrů vyšší. Není se čemu divit, že se tohle auto okamžitě stalo oblíbeným vozem bankovních lupičů a dealerů drog. Pánové od policie velmi těžce nesli, že se taková věc dostala do rukou veřejnosti, a to jak ve Velké Británii, tak v Německu, a jeho existence se dokonce řešila i v britském parlamentu. Navíc se ve své době prodával za cenu cca 1,6 milionu, což sice nebylo úplně málo, konkrétně to byl dvojnásobek ceny běžné třílitrové Omegy, ale zároveň to neodpovídalo schopnostem auta. I komici o něm mluvili ve svých představeních a třeba Jasper Carrot, který si jeden koupil, vtipkoval: „Čtyřdveřový rodinný sedan, který jezdí 283 km/h? A kdo je ta rodina? Pan a paní Fittipaldiovi?“
Čtyřramenný volant, lány kůže a široké pohodlné sedačky. Jen stačilo šlápnout na plyn a rozpoutala se APOKALYPSA!
Bohužel, i přes drtivé výkony přišlo tohle auto ve špatnou dobu. Recese na začátku 90. let způsobila, že bylo nakonec postaveno jen 950 z plánovaných 1 100 exemplářů, z toho bylo 284 aut registrováno v Británii a zbytek se prodal v Evropě.
Jak už zaznělo na začátku, právě teď se tři Lotusy Omega prodávaly na aukci. Ten s nejnižší vyvolávací cenou nesl číslo 324, má najeto cca 160 tisíc kilometrů a prodal se za 880 tisíc. Ten druhý s nájezdem jen necelých sto tisíc šel za 1,1 milionu a v případě třetího auta jde o evropskou verzi s volantem vlevo, která je v absolutně originálním stavu s výjimkou modernizovaného kompresoru klimatizace. Mimo to má jasnou servisní historii a nájezd pouhých 64 tisíc kilometrů. A jelikož se v rámci dražby Silverstone Auctions Race Retro neprodal, k dispozici je okamžitě za 2,1 milionu korun.
To auto, o kterém jsem se zmínil na samém začátku, byl Lotus Omega v evropském provedení, které vlastnil Jaroslav Juhan. Šlo o jeden ze dvou exemplářů s jinou řídicí jednotkou přímo z továrny a výkonem zvýšeným na něco málo přes 400 koní. Auto bylo k mání tady v ČR a já si na něj nechtěl půjčit, což byla samozřejmě z dnešního hlediska kardinální chyba. Tím spíš, když bylo k mání za cenu dobře vybavené naftové Octavie.
Nemám v plánu udělat banku ani prodávat drogy, ale kdyby se znovu objevilo v prodeji, asi bych neváhal. A každopádně bych se s ním rád konečně svezl. Takže kdyby někdo věděl o osudu tohoto konkrétního vozu, budu moc rád za zprávu.