Článek
Šedesátá léta byla pro automobilový průmysl plodným obdobím – téměř žádné restrikce, velké motory, málo přilnavosti a elektronika byla hudbou budoucnosti. Je tedy nabíledni, že ve znamení kvílejících pneumatik a vyjících motorů se nesla také italská kriminální scéna. A jelikož přestaly černé Alfy Romeo 1900 přezdívané „Pantera“ zlosynům v Lombardii stačit, nahradily je časem živější a obratnější modely Giulia 1600 v zelené barvě. Ale vždy může být i lépe…
Auto bylo svého času jedním ze symbolů Říma
Armando Spatafora, jeden z nejúspěšnějších a nejznámějších četníků své doby, v létě 1962 přesvědčil prezidenta Antonia Segniho, aby do flotily strážníků hlavního města Itálie „pro jistotu“ pořídil ještě Ferrari. Segni tedy zvedl telefon a zavolal do Maranella, zda by bylo možné na požadavek vrchního důstojníka dodat římské policii dva kusy Ferrari 250 GTE. Odpověď snad ani nemohla být jiná než „Si“.
Spatafora se tak nedlouho poté stal jedním z pouhých čtyř římských strážníků, kterým bylo umožněno řídit policejní 250 GTE - první policejní ferrari vůbec. Všichni čtyři „vyvolení“ absolvovali speciální školení přímo v Maranellu, na jehož konci si své nové služební vozy převzali.
Na kupé s uspořádáním sedadel 2+2, které poháněl 3,0l atmosférický dvanáctiválec o výkonu 240 koní, už byli krátcí i ti nejšikovnější lupiči – 250 GTE tehdy dokázala překonat hranici rychlosti 250 km/h. Specifikace tkvěla v černém s laku s nápisy „Squadra Mobile“ po stranách a v tmavě kůži. Ve výbavě nesměla chybět výstražná světla, maják, houkačka a další vybavení.
Naneštěstí byl jeden z vozů poměrně nedlouho po převzetí v průběhu služby zničen, a tak zůstal pouze tento kus, šasi číslo 3999. Sloužilo až do roku 1968, a za tu dobu se stalo ikonou celého Říma a blízkého okolí – a to nejen pro mechaniky a širší veřejnost, ale i pro členy podsvětí. Traduje se, že šlo o velmi prestižní záležitost, když někdo dokázal Spataforu s jeho 250 GTE setřást, avšak reálně se příliš takových šťastlivců nenašlo. A rozhodně ne těch, kteří by o tom mohli vyprávět. Spataforova znalost silnic, zkušenosti a řidičské umění byly v kombinaci s výkonem Ferrari velmi nebezpečná kombinace. I proto netrvalo dlouho a o Spataforově policejní práci za volantem vznikl dokonce film. Jde o italský snímek Poliziotto sprint (u nás jako Na plný plyn) z roku 1977.
Vůz si během let zachoval všechno vybavení i „služební“ zbarvení. Jde o jediné soukromé auto, pro které to je legální
Ve službách policie bylo o auto velmi dobře postaráno – bylo pravidelně servisováno v Maranellu, aby byl vždy zaručen špičkový stav vozidla. Čtyři roky po vyřazení vozu ze služby, v roce 1972, se tato 250 GTE zúčastnila veřejné dražby, kdy se majitelem stal lokální sběratel, který se o auto staral další čtyři desetiletí. Za tu dobu se auto zúčastnilo spousty akcí, ať už to byly výstavy nebo i závody. Auto se dokonce zúčastnilo Coppa delle Dolomiti, kde se po letech znovu setkalo se svým bývalým parťákem Armandem Spataforou – tato ikonická dvojice si tehdy při vzpomínkové jízdě vysloužila v soutěži stříbrnou medaili.
Krátce po přelomu milénia byl pak vůz zapůjčen do Muzea policejních vozů v Římě. Zajímavé je, že dodnes jde o jediné soukromé auto, které má speciální povolení používat policejní zbarvení, modré majáky, sirénu a vlastně celé vybavení tak, jako když bylo ve službě. To vše pro zachování autenticity.
Auto pak znovu změnilo působiště v roce 2015, kdy s ním novopečený majitel vyrazil na přehlídku Concours d'Elegance v Pebble Beach. Teď je auto opět na prodej, a jak už asi očekáváte, cena není zveřejněna pro širší veřejnost. Jde o jediné dochované policejní Ferrari z šedesátých let, a váže se k němu veškerá originální dokumentace včetně certifikátu od Ferrari Classiche, který si auto vysloužilo v roce 2014. Vzhledem k výjimečnosti, originalitě a historii vozu bude cena zcela určitě astronomická.