Na návštěvě v nezapomenutelném Boyertown Muzeu

Podnik byl součástí karosárny Boyertown Auto Body Works, s níž sdílel nejen svého majitele, ale také společné pozemky výrobního závodu v Boyertownu v americké Pensylvánii. Výroba karoserií elektromobily o deset let přežila. Dnes je tam automobilové muzeum. V současné době je opět otevřeno každý den pro návštěvníky v rouškách, základní vstupné činí deset dolarů (220 Kč).

Boyertown Muzeum of Historic Vehicles ve stejnojmenném malém městě sídlí v halách, v nichž se vozidla skutečně vyráběla, a to nejen elektrická. V roce 1872 tam jistý Jeremiah Sweinhart zahájil stavbu koňských povozů (původní dílna Sweinhart Carriage Works je součástí muzea), od roku 1914 tam vznikaly nástavby pro nákladní automobily a karoserie skříňových vozů i autobusů. Za dobu svojí existence továrna Boyertown Auto Body Works zhotovila přes sto tisíc karoserií a nástaveb.

Součástí podniku se stala dceřiná společnost Battronic Truck Corporation pro výrobu elektromobilů, která vznikla jako společný podnik Boyertown Auto Body Works, britského výrobce elektrických vozů Smiths (dlouhá léta v Anglii po ránu rozvážely mléko a mléčné výrobky až před dveře domů) a továrny na akumulátory Exide Division (Electric Storage Battery Company). Přestože firmy Smiths a Exide později společný podnik opustily, Battronic pokračoval až do roku 1980. Nabízel své vozy na základě karoserií Boyertown, vyvinul rychlý systém výměny akumulátorů pro dojezd až 120 kilometrů a prodával elektrická vozidla ve 32 státech USA!

Paul Hafer (1910–2004) byl majitelem a ředitelem karosárny v Boyertownu více než třicet let až do roku 1980, ale už o patnáct let dříve s manželkou Erminií založil velkou sbírku historických automobilů, která se stala základem muzea. Americká Pensylvánie dala světu řadu významných značek, a tak chloubou muzea jsou především místní produkty.

Unikátní je expozice výrobků bratří Duryeů, kteří jsou všeobecně považováni za průkopníky amerického automobilu se spalovacím motorem, ale i další vozy z tohoto regionu, k nimž patří třeba osmiválce Georga E. Danielse, jenž byl dříve viceprezidentem koncernu General Motors, či zakázkové karoserie Fleetwood, jejichž výrobce se naopak v roce 1927 stal součástí General Motors a zúžil svou nabídku na zakázkové kreace jen pro automobily Cadillac. Stovka obrazů Clarence Hornunga dokumentuje zrod samohybných vozů v letech 1853 až 1915, vystavených vozidel je přes pětasedmdesát a nechybí speciální expozice elektromobilů.

Elektromobily jsou tak staré, jako jsou staré samotné automobily vůbec, a tak jim v Boyertownu zasvětili podstatnou část výstavní plochy. V Pensylvánii působily celkem tři desítky výrobců elektromobilů vedle Battronicu, a proto Paul Hafer zřídil speciální elektrickou sekci i ve svém muzeu. Čítá řadu pozoruhodných exponátů, důkazů o tom, že elektrická vozidla provázejí celou historii vývoje, pouze nevýhody akumulátorů s nedostatečnou kapacitou a dlouhým dobíjením je vždy pasovaly do role outsidera, ačkoli mnohé pro svoji jednoduchost věrně sloužily dlouhá léta.

Často byly na počátku minulého století inzerovány především jako vozy pro ženy, protože jejich provoz byl čistý a ovládání snadné. Alternativa spalovacího motoru tehdy vyžadovala většinou roztáčení motoru klikou a značnou zručnost při řazení převodů, nemluvě o topení pod kotli parních strojů, zatímco elektromobil vyrazil hned a tiše, vůbec nevyžadoval podobně náročnou přípravu!

Osobní elektromobily Detroit Electric se vyráběly v Detroitu v letech 1907–1938. Vystavený originál Detroit Electric Opera Coupé (1914) má ujeto pouhých 985 mil (1 585 km), dosahuje rychlosti 48 km/h a s jedním nabitím akumulátorů ujede 80 km. Poslední typy už byly k nerozeznání od běžných vozů, výrobce montoval elektrickou poháněcí soustavu do sériových karoserií Willys-Overland. Více než 7 000 elektromobilů vyrobila také Milburn Wagon Company z Toleda (Ohio), používaly je i tajné služby amerického prezidenta Woodrowa Wilsona! K dalším slavným značkám patří Columbia Electric z Connecticutu, jejíž vozy se prodávaly i ve Francii pod jménem L´Electromotion…

Novější elektromobily ve sbírce reprezentují především Henney Kilowatt, což není nic jiného než Renault Dauphine (1960), přestavěný výrobcem vysavačů Eureka Williams v Illinoisu na čtyřmístný elektromobil (vznikla asi stovka vozů, dojezd 96 km při rychlosti 56 km/h).

Dalším pokusem byl Mars II (1966), obdobně upravený Renault 10 Major od Electric Fuel Propulsion z Ferndale (Michigan). Vznikaly i originální konstrukce. Unique Mobility Electrek z Colorada byl hatchback samonosné konstrukce z laminátu se sedadly 2+2, nezávislým zavěšením všech kol, elektromotorem 23,5 kW a čtyřstupňovou převodovkou, který ujel až 160 km na jedno nabití. Prototyp se představil v roce 1973, série 100 vozů byla připravena na rok 1980.

V Boyertownu si ovšem přijdou na své i příznivci spalovacích motorů; vystaveno je všechno možné od čtyřválcových motocyklů ACE až po závodní automobily a těžké trucky. Zaujal nás luxusní osmiválec Daniels, kterých vzniklo v pensylvánském Readingu v letech 1916–1924 celkem 1 960 kusů, ale na rozdíl od konkurence s vidlicovými motory. Nejprve nakupovanými Herschell-Spillman 5,4 litru, ale pak vlastní konstrukce Daniels 6,6 litru o dvojnásobném výkonu 90 koní (66 kW). Další unikáty tam nesou značky Peerless, Biddle, SGV, Boss, Titan a jiné, zkrátka je to velká podívaná, byť poněkud vzdálená.