Článek
Princip větrného pytle je znám už pěkně dlouho a třeba v závodech se využívá běžně. Jakmile jeden vůz rozráží vzduch, ten za ním se potýká s daleko menším odporem a je tedy rychlejší. Přesně toho se rozhodli už několikrát v historii využít i závodní cyklisté překonávající rychlostní rekordy v jízdě na bicyklu. Prostě si sehnali dostatečně výkonné auto schopné jet požadovanou rychlostí i s velkou větrnou clonou na zádi, roztáhli se za ním na určité tempo a potom zběsile šlapali ve snaze jet vlastní silou na kole rychleji než kdokoliv před nimi.
V jednom takovém dobře známém pokusu figurovalo již před dlouhými čtyřiceti lety Porsche. V roce 1978 se francouzský cyklistický závodník Jean-Claude Rude pokusil překročit hranici 240 km/h a jako „prorážeč vzduchu“ si najal závodní Porsche 935 s pilotem Henrim Pescarolem za volantem. 935 proto obdržela gigantické křídlo připomínající altán a taky zadní zástěrku za difuzor. Cílem bylo vytvořit za autem takřka vakuum, v němž by Rude ušlapal na kole s obrovskou řetězovou rozetou šílenou rekordní rychlost. Jen pro zajímavost – předchozí rekord tohoto druhu stanovil Francouz José Meiffret v roce 1962, když jel 204,7 km/h za Mercedesem 300SL.
Jean-Claude Rude a Porsche 935
Rudeho ostrý pokus na testovací trati Volkswagenu Ehra-Lessien ale bohužel nevyšel. Závodní porsche s výkonem přes 800 koní se sice rozjelo na požadovanou rychlost i s přídavným odporem, ovšem slabým článkem se zde staly cyklistické pneumatiky. Rudemu se zula zadní guma přibližně ve 160 km/h a jen zázrakem si závodní cyklista nerozbil tlamu a zvládl zastavit.
Tohle štěstí ale Rudemu nakonec došlo. V roce 1980, když trénoval na podobný rychlostní rekord s asistencí vlaku, bohužel zemřel při nehodě.
Teď se ovšem přesuňme do současnosti, neboť za posledních pár dnů padly hned dva rychlostní cyklorekordy. Jeden pouze v evropském měřítku, druhý potom celosvětový.
První rekord se přepisoval na britském letišti RAF v Elvingtonu. Na zdejší velmi krátké ranveji o délce lehce přes tři kilometry se rozhodl pokořit svůj vlastní evropský rekord čtyřiačtyřicetiletý Brit Neil Campbell – a coby větrnou clonu si vybral opět vůz Porsche. Tentokrát jel vpředu Cayenne Turbo o výkonu 550 koní opatřený velkou zástěnou proti větru.
Video: Porsche
Taky tentokrát vůz Campbella nejprve roztáhl a když cyklista na svém unikátním kole s prodlouženým rozvorem, motocyklovými pneumatikami a dvojitým převodem dosáhl rychlosti 170 km/h, bylo odháknuto lano. Campbell potom šlapal jako o život, aby stihl ještě před bržděním na konci ranveje dosáhnout rychlosti 240 km/h.
Jenže jak už bylo řečeno, Campbell stanovil pouze evropský rychlostní rekord. Ten celosvětový padl jen pár dní zpátky a jeho držitelkou je americká pětačtyřicetiletá závodnice Denise Mueller-Korenek. Ta jela na podobném kole jako Campbell, takže vzhledem k převodům může Denise začít efektivně šlapat až kolem 80 km/h. A jelikož se v tomhle případě mířilo ještě na daleko vyšší rychlost, nestačilo by už žádné sériové auto. Větrný deflektor se tedy pověsil na dragsterový speciál, za jehož volant se na solné pláni v Utahu posadila závodnice Shea Holbrook.
Taky tady byl postup prakticky stejný. Roztáhnout kolo za vozidlem do rychlosti kolem 170, potom uvolnit lano a čekat, na kolik se závodnice na kole „rozšlape“. Výsledek je neskutečných 296 kilometrů v hodině a tedy nový světový rekord. Na evropské půdě asi nikdy taková hodnota nepadne, neboť tu zkrátka není tak vhodná plocha jako na solné pláni v Bonneville.