Mustang jako investice – přehled všech dosavadních generací

Právě tady to všechno začalo. Roku 1964 dostal svět automobilů svoji velkou legendu, dnes uznávanou jako jedno z nejlepších investičních aut vůbec. Za posledních několik let vyšplhaly ceny prvních Mustangů násobně a nemusí se ani jednat o speciální modely nebo edice. Kdybyste se nás zeptali, jaké provedení prvního Mustangu je to správné, bez váhání odpovíme Boss 429 nebo Shelby GT350. Jenže v obou případech se jedná o natolik vzácná auta, že budete k jejich nákupu potřebovat mnoho a mnoho milionů korun. Takže existuje i dostupný sběratelský Mustang první generace?

V první řadě je nutno podotknout, že v zásadě s žádným Mustangem neuděláte tak úplně chybu, ale kdo se alespoň trochu vyzná, ten nejlépe ocení vůz vyrobený maximálně do roku 1970. Pokud se vám podaří ulovit pěkného Mustanga z „Bullitt éry“, tedy z let 1967 až 1968, ve verzi fastback se splývavou zádí a osmiválcem, máte prakticky vyhráno. A bohatě stačí klidně zcela základní osmiválec, jehož výkon těsně dosahuje hranice 200 koní.

Daleko méně ceněné jsou potom vozy z konce první generace – tedy z let 1971 až 1973. V tu dobu totiž Mustang změnil svou ikonickou tvář k nepoznání a oproti prvním modelům narostl do rozměrů natolik, že se z relativně kompaktního (na americké poměry) pony caru stalo velké cestovní kupé.

Docela úsměvná je také situace s motory. Roku 1972 přešly všechny americké automobilky na jiný způsob měření výkonu. Do té doby se měřil výkon na samotném motoru nezatíženém příslušenstvím a výfukovým systémem – tedy v ideálních podmínkách. Po roce 1972 se ovšem začalo měřit s veškerým příslušenstvím. Motor musel být kromě kompletního výfuku osazen vlastním vodním čerpadlem, alternátorem, kompresorem klimatizace nebo posilovačem řízení.

Přechod na tento systém spolu s počátkem emisních omezení a přechodem na nízkooktanové palivo přinesl vyloženě drastické snížení udávaného výkonu. V roce 1971 měl Mustang se základním osmiválcem o objemu 4.9 litru 213 koní a vůbec nejvýkonnější motor – sedmilitrový Super Cobra Jet dokonce 380 koní. Rok 1972? Základní motor měl stále objem 4.9 litru, ale jeho výkon spadl na 142 koní. Nejsilnější motor tohoto období už měl „pouze“ 5.8 litru objemu a výkon 279 koní.

Mustanga z pozdních let první generace zkrátka nebrat, neboť obliby předešlých ročníků nikdy nedosáhne.

Po fenomenálním úspěchu první generace nastala pro Mustang jakási „doba temna“. Druhý Mustang vyjel na svět roku 1974 coby výrazně menší a hlavně úspornější auto, které mělo konkurovat evropským a japonským dovozům. Co se designu týče, byl druhý Mustang svým způsobem až úsměvný. Zmenšené auto působilo jako podivná napodobenina sebe sama.

Do jisté míry napodobeniny se nacházely i pod kapotou. Málokdo ví, že rok 1974 byl fakticky jediným modelovým rokem, kdy si do Mustangu nešlo objednat osmiválec. Zuřící ropná krize zapříčinila, že Ford přistoupil ke čtyřválci o objemu 2,3 litru a šestiválci o objemu 2,8 litru. Výkony činily 89, respektive 106 koní a novináři z Edmund‘s se je nezdráhali označit jako „patetické“. Teprve o rok později se znovu objevil osmiválec, opět o objemu 4,9 litru a s výkonem 142 koní.

I přesto vyhrál Mustang v roce 1974 ocenění Auto roku podle časopisu Motor Trend a faktem je, že se ve své době neprodával vůbec špatně. Z dnešního pohledu se ovšem jedná o vůbec nejmizernější období automobilové legendy a jde také o jednoho z nejlevnějších Mustangů ke koupi. Předem však upozorňujeme, že už jen sehnat nějaký vůz v Evropě je docela náročné. Druhá generace se zde objevuje v minimálním počtu a rozhodně nelze sázet na to, že by výhledově rostla na hodnotě.

Po krátkých čtyřech letech ve funkci byl dvojkový Mustang nahrazen nástupcem. Ten už nestál na platformě Pinto, ovšem využíval modulární platformu Fox – kvůli ní se třetímu Mustangu přezdívá „Fox body Mustang“ nebo prostě jenom „Fox“.

Trojkový Mustang měl trochu komplikovanější začátek, ale v průběhu dvou faceliftů a řady dílčích změn se postupně docela „rozjel“. První ročníky přinesly slabounké motory druhé generace a hořkou zajímavostí je také osmiválec o objemu 4,2 litru, který přišel na trh v roce 1979, kdy probíhala „druhá ropná krize“. S výkonem mrzkých 120 koní se totiž jednalo o vůbec nejslabšího osmiválcového Mustanga v historii.

Teprve s faceliftem z roku 1983 se začaly věci pomalu obracet k lepšímu. Mustang si opět trochu polepšil co se vzhledu i výkonu týče a o rok později se představila vůbec poprvé přeplňovaná motorizace. V rámci speciální edice SVO dostal Mustang čtyřválec s turbem o výkonu 175 a později dokonce 205 koní. Bylo to po dlouhé době poprvé, co Mustang opět překročil dvousetkoňovou hranici.

Faktem je, že zejména osmiválcový Mustang GT z posledních let třetí generace by mohl být coby investice zajímavý. Poslední facelift v roce 1987 udělal z Mustangu poměrně koukatelné auto a ani pětilitr s finálním výkonem 225 koní neurazí, zejména je-li kombinován s manuální převodovkou. V dané konfiguraci se jedná o toho nejlevnějšího „dobrého“ Mustanga, jakého lze pořídit.

Jak jsme psali již nedávno v článku o hrozbě Mustangu s předním pohonem v osmdesátých letech, čtvrtá generace měla vlastně přijít o dost dřív. Mustang měl původně stát na technickém základu Mazdy, jenže k tomu naštěstí nedošlo a tak přišla „čtyřka“ až v roce 1994. Novinka byla jen do značné míry překopaným předchůdcem, což je na prvních ročnících i vidět. Jenže pár let po uvedení začal být Mustang najednou i docela hezký.

Zlom nastal v modelovém roce 1999 s příchodem „New Edge“ designu. Nová příď se tváří agresivně a souběžně s ní přiostřily i motory. Osmiválcové GT o objemu 4,6 litru dostalo 260 koní výkonu a zároveň se poprvé objevila i kompresorem přeplňovaná varianta – Cobra R měla 385 koní a spolu s pozdějšími SVT Cobra o podobném výkonu se jedná o vůbec nejcennější Mustangy dané éry. Jejich růst ceny je zaručen, ale ta se už nyní pohybuje kolem milionu.

Naším tipem je tedy spíš nepřeplňovaná verze Mach 1 z let 2003 a 2004. Tady sice dostanete „jenom“ 305 koní, ale aktuálně za zlomek ceny oproti vrcholným Cobrám.

Když se v roce 2004 představila podoba páté generace, spadla všem nadšencům čelist. Po celých dekádách, kdy Mustang bojoval se svou vlastní identitou, byla legenda skutečně zpět. Mustang skvěle vypadal, osmiválec ve verzi GT měl minimálně 300 koní a pochopitelně se objevilo i pár edic v čele s vrcholným Shelby GT500.

Co se investičního potenciálu týče, v tomto případě zatím těžko hovořit, neboť vzhledem k nízkému stáří se na Mustang zatím nahlíží jako na klasickou ojetinu. Chcete-li však do budoucna sázku na jistotu, shánějte speciální limitovanou edici Bullitt z let 2008 až 2009, případně i přemotorované monstrum Shelby GT500.

U faceliftovaných modelů z let 2010 a výše je potom zajímavý Boss 302, případně opět Shelby. U takto starých Mustangů se ovšem předpokládá, že si koupíte spíše auto pro radost a na ježdění, na kterém výhledově neproděláte.

Tady už se konečně dostáváme ke zcela novým autům a k jednomu z největších pokroků, co Mustang mezigeneračně udělal. V rámci filozofie „One Ford“ se prodává téměř po celém světě a Česká republika není výjimkou. K tomu si lze připočíst neporovnatelně lepší interiér oproti libovolné předchozí generaci, nezávislé zadní zavěšení, nové osmiválce s minimálním výkonem 421 koní - a stojí před námi skutečně výborný sporťák.

Na nových autech pochopitelně nic nevyděláte, ovšem hodláte-li svůj nový vůz jednou přenechat vnoučatům, vaše volba by měla být jasná – chcete speciální edici Bullit z letošního roku, případně okruhovou verzi GT350 s řezavým atmosférickým osmiválcem o výkonu 533 koní. Jeho velkou zajímavostí je mimochodem „plochá“ kliková hřídel, na níž jsou čepy odsazeny nikoliv po 90 stupních, ale po 180. Motoru to propůjčuje na Mustanga nezvyklý charakter, bohužel se však jedná také o verzi, prodávanou výhradně na americkém trhu. Tedy ne, že by nešla skrz „šedý dovoz“ sehnat i u nás.

Mustang je bezesporu legenda a jeho obliba dává do určité míry záruku růstu hodnoty u některých modelů. Při výběru Mustangu s investičním potenciálem je ovšem potřeba postupovat obezřetně. Základních osmiválců je pořád nepřeberná spousta, takže čím méně vyrobených kusů dané verze, tím lépe. Vždy je ovšem zcela zásadní hlavně originální stav. Kupujete-li Bullitt páté generace, musí se jednat o „sčíslované“ a pravé auto, ne o zelené obyčejné GT s pár plaketami. Stejně tak kupujete-li Mustang první generace s osmiválcem, musí být osmiválec i v papírech, protože původně šestiválec s vyměněným motorem se pořádného růstu hodnoty nikdy nedočká.

A pár slov nakonec – i když vybíráte auto s ohledem na budoucí zisk, nebuďte suchaři a alespoň občas se s ním projeďte. Uděláte si radost, mechanika nezatuhne a právě pro ježdění každé auto koneckonců vzniklo.