Mše za zemřelé: Proč zkrachovaly významné automobilky?

Matička Rus měla až do roku 2014 svoji jedinou automobilku, která malosériově vyráběla dvě supersportovní auta  a představila jeden koncept plnotučného SUV. Nejznámějším modelem byl sportovní vůz Marussia B2 s maximální rychlostí okolo 300 kilometrů za hodinu, hmotností cca 1,1 tuny a cenou zhruba 2,5 milionu korun (2012). Automobilka se věnovala také seriálu F1, ale nakonec vše skončilo – jak jinak než kvůli financím.

Švédský koncern Saab se kromě výroby aut věnoval především leteckému průmyslu, který ho úspěšně živí dodnes. Nejspíš proto se automobilová divize oddělila od mateřské společnosti a následně skončila v rukou koncernu General Motors. Americká firma se však ukázala jako nepříliš schopný obchodník, proto značku Saab nakonec potopila. Dnes vlastní kdysi věhlasnou automobilku Číňané, kteří se věnují elektrifikaci. Pravděpodobně tak už nikdy nespatříme legendární modely Saab 93 a 95 Aero s pořádně nadupanými benzinovými motory.

Ve své době byla etablující automobilka Fisker přímým konkurentem rozrůstající se Tesly; Fisker šel cestou luxusních plug-in hybridů, zatímco Tesla zvolila cestu výroby aušusových elektromobilů s obřími bateriemi. Dnes už víme, že závod vyhrála severoamerická Tesla, protože omezená série necelých 2 600 fiskerů svět masově neuchvátila. Za oponou se však hovoří o průmyslových sabotážích a dalších naschválech, které měly automobilce Fisker znemožnit úspěšný růst a vývoj. Automobilku opět koupili Číňané a původní Fisker Karma se teď jmenuje Karma Revero.

Jednou ve Francii vyrobili auto a zjistili, že je všechno špatně. Tak ho poslali do Rumunska a vznikl Oltcit Club. Jaký úspěch mohl mít nekvalitní francouzský vůz postavený v zastaralé továrně v Rumunsku nekvalifikovanými pracovníky? Překvapivě velký – kvůli ceně. Ovšem to bylo jediné pozitivum aut této značky. Rumuni se také nebáli ojedinělých konstrukčních řešení – například aplikace ruční brzdy na přední kola nebo prohození volantových páček. Club se kupodivu vyráběl až do roku 1996, poté spolupráce s Citroënem skončila a továrna v Craiově se zaměřila na produkci aut značky Daewoo.

„Úspěšný“ koncern General Motors dokázal zničit další značku – tentokrát šlo o legendární Hummer. Za zánikem výrobce stál opět finanční bankrot. Kromě vojenských vozidel z produkčních linek Hummeru sjížděly také civilní off-roady série H1, H2, H3. Šlo vesměs o prostorné účelové stroje s hektolitrovým benzinovým motorem a spotřebou paliva na úrovni neléčeného alkoholika. Jak tipujete správně, hummery se brzy staly symbolem marnivosti a neekologické dopravy – a to se v dnešním světě už nenosí.

Vyrobili Britové někdy opravdu dobré auto? Vlastně ne, a proto většina automobilek ze Spojeného království buď zkrachovala nebo změnila majitele, který do ní musel značně investovat. Typickým příkladem je Jaguar Land Rover – dnes vlastněný indickou společností Tata. Pod značkou Rover nejprve vznikala jízdní kola, motocykly a poté i automobily. Známé jsou především modely Rover 400 a sportovní automobily divize MG. Značka několikrát změnila majitele – mezi akcionáře patřilo i mnichovské BMW, Honda nebo Ford, nicméně skupinu nakonec skoupili Číňané. Nové rovery tak dnes koupíte pod značkou Roewe.

Víte, kdo stojí za krachem ikonického Pontiacu? Ano, zase v tom má prsty koncern General Motors. Spolu s Hummerem se na vlně finanční nevole svezl také Pontiac, čímž skončila éra slavných burácejících „amerik“. Pontiac Firebird nám opravdu bude chybět, ovšem na nevzhledný Pontiac Aztek bychom nejraději zapomněli.

Technicky vzato tato automobilka není mrtvá – od roku 2016 do ní jako akcionář vstoupila i velšská vláda, která se spolu s Gordonem Murrayem a společností Cosworth rozhodla značku oživit a uvést na trh sportovní model TVR Griffith. Výrobce vždy naplňoval divoké automobilové představy surových sporťáků bez asistenčních systémů, které kypí nadstandardním výkonem a vysokou cenou. Jenže jak správně tipujete – „nikdo“ je nekupoval.

Rumunskou automobilku ARO nezachránilo od krachu ani hromadné darování spermatu – tak zoufalá byla situace v roce 2002. Jako zázrakem se ještě za postupného rozkrádání majetku a po neúspěšné privatizaci držela fabrika až do roku 2005 – tehdy sjel z výrobní linky poslední vůz. Za krach mohla opět korupce a touha po penězích. Nejslavnějším autem značky ARO nebyl kupodivu žádný domácí model, ale česká přestavba pojmenovaná Bugaro.

Japonská Toyota sice sklízí úspěchy na všech frontách, nicméně ve Spojených státech a Kanadě má velký černý křížek jménem Scion. Značka cílila na mladé lidi a vyráběla sportovně laděné vozy s technikou od mateřské Toyoty. Už od roku 2003 byly plánované krátké produkční cykly a nízké marže pro dealery, jenže výrobce nakonec dohnala ekonomická krize. Proto prosíme o minutu ticha za Scion FR-S RS 2.0 – sesterský model Subaru BRZ a Toyoty GT 86.

Některé automobilky se udržely naživu jenom díky vládním dotacím nebo v rámci úspor musely „zabít“ svoje divize, které vyráběly často zajímavá, ale nepříliš prodávaná auta. Lidé dnes prahnou po crossoverech a automobilový průmysl se musí kvůli nesmyslným flotilovým emisím orientovat i na elektromobily – ty bude potřeba v rámci prodejnosti dotovat nebo jinak masově šířit. Nebudou vám jednou chybět poctivé benzinové osmiválce? Nám rozhodně ano.