Motorové myšky za 3 výplaty: VW Polo, nebo Mitsubishi Colt?

Nadávání na společensko-ekonomické poměry je naším národním sportem. A ten není cizí ani většině našich sousedů, takže se není zač stydět. Faktem ovšem zůstává, že pořízení auta nikdy nebylo tak levné jako právě v 21. století. Některá hodně použitá auta můžete dostat prakticky i zadarmo. Pokud jste zručný mechanik, dáte si je do pořádku, zaplatíte za technickou, povinné ručení a jezdíte. Proti tomu najednou i „lítačka“ na MHD působí jako luxusní předražené zboží. K recenzi auta za basu piv se možná taky někdy na stránkách Garáže dostanu. Dnes mířím trochu výš a představím dvě auta za tři celé průměrné výplaty, přičemž nejde o jedničkový Focus ani o čtyřkový Golf, neboť o těch jste si už tady mohli přečíst.

Japonská značka se třemi diamanty ve znaku už od 70. let kooperovala tradičně s Chryslerem, zejména na prodeji aut v USA. Proto se také vozy Mitsubishi v Americe prodávaly pod značkou Dodge. A nový Colt, který přišel na světové trhy v roce 2002, byl přímo prvním dítkem vzešlým z rozsáhlé technologické spolupráce s koncernem DaimlerChrysler. Vůz byl totiž technicky z velké části shodný se Smartem Forfour a sdílel přes 60% komponentů včetně motorů řady 4A9x z dílen německé společnosti MDC Power. Moderní dvouvačkové, čtyřventilové tří a čtyřválce s proměnným časováním sacích ventilů Mivec se daly v objemech válců od 1.1 litru po 1.6 litru najít hned v několika modelech Mitsubishi, ve Smartech a nyní se stále používají v několika čínských značkách. Největší z nich – jedna šestka – se donedávna nabízela v u nás populárním Mitsubishi ASX.

Zavírám tenké dveře černého Coltu s motorem 1.3 a usadím se v šedočerném interiéru, který umí rozzářit jen červeně pruhované sedáky a opěradla. V AAA auto jsem si vypůjčil méně obvyklou variantu Sport, která kromě zadního spojleru nabízí i hezká hliníková kola o nízko profilovém rozměru 205/45/R16. Plasty jsou i na tehdejší dobu tvrdé a působí lacině. Designér se snažil v rámci kreativity rozpůlit prostor středové konzole průhledným plastem s efektem mléčného skla. Jenže ani s bílými otočnými ovladači a knoflíky ovládání klimatizace i rádia se nudný interiér ozvláštnit příliš nepovedlo. Alespoň jízdní pozice není příliš vysoko a tříramenný volant je tak akorát velký, aby padl do rukou sportovněji založenému řidiči. Nakonec tenhle Colt se dal pořídit i s přeplňovanou patnáctistovkou o výkonu 150 koní a prezentoval se tak trochu jako „baby“ EVO.

S pocitem z interiéru souvisí podvozek. Na 16“ kolech s nízkým profilem pneumatiky je docela tvrdý. Mně to na silnici docela vyhovuje, ale ne každý upřednostní dobré vedení auta zatáčkou před komfortem na kočičích hlavách ve městě. Rozhodně existují i lepší podvozky, ale ve své době byl Colt za svoje jízdní vlastnosti docela chválený. Veskrze dobrý dojem potvrzuje i reakce na plynový pedál a ochota Coltu zrychlovat. Necelá stovka koní a síla motoru od čtyř tisíc otáček lehkým pětidveřovým autíčkem slušně hýbe a nebýt otravného pískajícího řemene příslušenství motoru, měl by i příjemný dravější zvuk. Mimochodem, prý je to velmi typická, ale snadno odstranitelná banální závada těchto aut.

I dobová reklama, která by dnes možná už vůbec neprošla, ale vysílala se v Řecku, dělá z Colta závoďák. Posuďte sami...

Výhodou Coltu je určitá netuctovost na silnici i velmi příkladná výdrž mechanických částí auta. Ideálně se však vyhněte tříválci 1.1 litru a naftovému tříválci pocházejícímu z dílen Mercedesu a vyvinutého pro vozy Smart. Mnou zkoušená varianta se čtyřválcem MIVEC 1.3 je tak akorát silná a mnoha majitelům funguje extrémně spolehlivě. Rozhodně lze sehnat v segmentu supermini i celkově vyladěnější vůz, nicméně v těch cenách lehce přes padesát tisíc toho mnoho nebude. Leda vzít jedničkový Focus, který bude o pár let starší, ale i větší. Jenže Mitsubishi celkově nebývá často prorezlé. To je další nesporná výhoda. A když k tomu přidáte individuálně posuvná zadní sedadla, navíc kompletně vyjmutelná ze zadní části auta, nabízí překvapivě i výbornou variabilitu užitného prostoru.

Přiznám se, že jsem s Coltem ten týden strávil daleko víc času než s Volkswagenem. Malé Polo, které je postavené na podvozkové platformě shodné i s jedničkovou Fabií, totiž velmi dobře znám. Tudíž vím, že se dá očekávat dospělé a vyladěné chování vozu, jenž nechce dělat lumpárny ani skřípat na nerovnostech. Polo má prostě pověst solidního lídra třídy malých kompaktů a potvrzuje to i náš exemplář, který pochází už z varianty 9N3 po faceliftu s přední maskou sladěnou s pětkovým Golfem.

Interiér je očekávatelně strohý, přehledný a působí kvalitněji zpracovaným dojmem než u Mitsubishi. Ani šedé čalounění v provedení Comfortline nenabízí žádný módní výstřelek ani legrácku, kterou byste si z pobytu v něm zapamatovali. Vznikl asi tak, že někdo přinesl výkresy interiéru čtyřkového Golfa, později při faceliftu pětkového. A inženýři z „Vlkohradu“ prostě jen zmenšili díly o 25 procent a tím bylo Polo uvnitř hotové. Má to i své nesporné výhody a pobyt v Polu není vůbec špatný. Naopak, je tiché, příjemné a působí dráž, než jaký ve skutečnosti byl. A jízdní vlastnosti jsou podle očekávání bez výtky dobré, odpružení měkčeji naladěné do městské džungle a brzdy opatřeny klasickým agresivnějším nástupem posilovače. Tak to zkrátka bývá zvykem v koncernových vozech.

Nečekaná byla vážně pouze dobová reklama, která ukazuje pravou odolnost Volkswagenu.

Nějaký ten vtípek v souvislosti s významem zkratky tří písmen „HTP“ asi zná úplně každý. Polo bylo prvním pokusným králíkem, který dostal v roce 2002 pod kapotu nový tříválec vyvinutý u nás v České republice, ve vývojovém středisku Česana. Pravda je bohužel taková, že nemáme být příliš na co hrdí, neboť projekt skvělého motoru na papíře se změnil v noční můru majitelů roky poté. Ještě si pamatuji na zbrusu novou zelenou Fabii, kterou koupil otec právě někdy v roce 2003, a mnoha dalšími „hátépéčky“ jsem najezdil tisíce kilometrů. Je to téma na samostatný článek.

Motor není ve výsledku tak špatný a všechny neduhy jsou i v současnosti řešitelné. Pojďme jen shrnout jeho zásadní problémy. Prvním nedostatkem je hydraulický napínák rozvodového řetězu. Pokud je motor v chodu, funkce je bezproblémová. Nicméně pokud s autem vybaveným tímto motorem často zastavujete v kopci a necháte jej zabržděný jen na zařazeném rychlostním stupni, může se snadno stát, že napínák povolí a rozvodový řetěz přeskočí o zub a rozhodí časování ventilů. Další potíží je jeho akustický rachtavý zvuk po letech se stovkami tisíců kilometrů služby. Ve skutečnosti spíše desítkách tisíc, protože se doporučuje jeho pravidelná kontrola a výměna. A k tomu je nutné sundat i olejovou vanu. Asi nejhorším problémem je výskyt podpálených výfukových ventilů a celkově zakarbonovaných olejových cest v bloku motoru. Blok se totiž nadměrně ohřívá od katalyzátoru a nevhodně umístěný EGR ventil zase špiní úsadami škrtící klapku. Pokud si váš motor navíc vytvoří apetit po oleji, často správně nefunguje ani odvětrávání klikové skříně přes podtlakový ventil. Zda plní svou funkci nebo ne, zjistíte snadno jen odšroubováním víčka na doplňování oleje při motoru v běhu na prázdno. Závěrem podotýkám, že u nás se motory HTP všech verzí, tedy dvou i čtyřventilové, zabývá řada specializovaných servisů a celková generální oprava motoru např. výměnným způsobem vyjde na něco kolem 30 tisíc korun.

Já rozhodně volím Mitsubishi. Není sice tak pohodlné, ale jeho motor je o obrovský kus dynamičtější a variabilita prostoru uvnitř je vážně chytře vymyšlená. Polo s tříválcem doporučím spíš s výhradami. Ač prodejní výsledky tehdy hovořily jasně pro Polo, slabý tříválec s charakteristickým drnčivým projevem mi nikdy nesedl – a to v žádném koncernovém autě. Připlatil bych si za velmi dobrý čtyřválcový motor 1.4 16v a 55kw výkonu, který důvěrně znám z pětkového Golfu. V naší rodině odsloužil jeden takový exemplář více než 200 tisíc kilometrů s pouze jednou jedinou poruchou, a to na elektronice ovládání škrtící klapky. Musel se na něm dvakrát vyměnit rozvodový řemen s příslušenstvím, ale jinak si o další zvláštní údržbu neřekl. Pokud bych tedy stál před výběrem levného kompaktního auta a příjemná image Pola jako premianta trhu by mě oslovovala, rozhodně bych si nějaké peníze připlatil a hledal co nejlépe vybavený zachovalý kus právě s čtyřválcovou čtrnáctistovkou.

A jaké z obou aut by bylo vaším favoritem?