Článek
Jak ji hodnotit? Zkusím to takovou oklikou: jsem přesvědčen, že ta motorka zatím nikde neudělala ostudu, nikde výrazně nezklamala. Což v dnešní době, kdy je všechno podrobováno ostré kritice, je snad postačující pochvala. Vděčí za to především velmi zdařilému a nezaměnitelnému retro designu, za kterým rozumný člověk nehledá po všech stránkách moderní, dynamický motocykl. Jawu 300 CL jsem popsal v předchozích článcích a nakonec jsem sklouzl k akci, jakou bych sám od sebe nikdy nečekal.
Uspořádal jsem první český sraz majitelů Jawy 300 CL. Přiznám se, že jsem se musel přinutit k roli, která je mi rozhodně cizí. Copak to není ujeté, aby člověk, který se srazů téměř nikdy neúčastní, začal sám sraz organizovat? Já nejsem stádový typ a zatím mi nikdo nevysvětlil, v čem spočívá přitažlivost srazů a tak zvaných „spanilých jízd“.
Já sám používám motocykl jako oblíbený dopravní prostředek už od mládí. Spíš výjimečně jedu na motorce nikoli proto, abych se někam přepravil, ale jen abych se projel, abych si jízdu užil. Pokud by se pak mělo stát hlavní náplní takové vyjížďky hlídání brzdového světla na blatníku před sebou, tak je to mučení, středověk, právo útrpné. Vidím pár krásných zatáček a nemůžu přidat plyn a vychutnat si je. Hezká vyhlídka u lesa – nemůžu zastavit a dát si tam v klidu chvíli pohov. A přitom prý bývá cílem organizátorů opět a znovu, stejně jako minule, překonat počet loňských účastníků. Nechápu. Honba za čísly. Žijeme prostě v digitální době.
U čerpačky za Mochovem se sešla většina motocyklů Jawa 300 CL, do cíle v Poděbradech to už nebylo daleko
V tomto případě ovšem nešlo o sraz jako takový. Chtěl jsem se jen potkat s pár lidmi, kteří si koupili právě indickou Jawu, chtěl jsem je vidět, mluvit s nimi a být u toho, když spolu probírají společné téma. Tyto očekávané parametry setkání mě rozhodně nezklamaly. Všichni přítomní si měli co povídat, až byl den krátký. Začalo to už na jednotlivých setkávacích bodech od západního okraje Prahy a dál po Jižní spojce ke staré silnici na Poděbrady, kde u čerpačky za Mochovem čekalo nejvíc účastníků. Odtud se pro živé debaty nějak nepodařilo včas odjet, až jsem byl telefonem dotázán těmi, kteří na nás čekali na náměstí v Poděbradech, jestli je správný čas i datum. Tím se ovšem následující část trasy zvrtla ve stíhací jízdu do Poděbrad po provozem přetížené silnici, a tak to vlastně nakonec byla prima vyjížďka.
Detail Jawy 300 CL bez úprav. Prý se nedá koukat na podsedlové plasty a kryt řetězu v černé barvě
Vylepšená Jawa s podsedlovými plasty a krytem řetězu přestříkanými na červeno, k tomu přidané držáky brašen
O krok dál je motocykl s přidanými zlatými linkami na schránkách
Dobře pasující brašny
Nechcete uhýbat ramenem? Nastavte si zrcátko!
Mobil nejen viditelně a po ruce, ale i připojený ke zdroji nabíjení
Hlavním tématem rozhovorů byla různá vylepšení, která majitelé nového motocyklu začali hned po jeho koupi vymýšlet a realizovat. Od celkem logického doplňování lakování a zlatých linek se někteří dostali až k zásahům, které by bylo možné označit jako přestavbu. Upřímně – zrovna u téhle motorky by to asi málokdo čekal, je hodně vymazlená už od výrobce. Právě proto to bylo natolik zajímavé a překvapivé, že jsem se rozhodl tomuto tématu věnovat celý příští článek.
Někdo přidal brašny, jiný přívěsný vozík. Ta nejpřekvapivější motorka stojí vlevo, detaily ale až příště
Tentokrát tedy jen takové malé zpravodajství o prvním srazu indické Jawy v ČR, který se nečekaně vydařil, přestože na konci sezóny už měli někteří zazimováno, někdo nemohl o víkendu, jiný ve všední den a nad vším visela nejistá předpověď počasí. Poprvé v životě jsem se tak stal organizátorem srazu, navíc prvního zaměřeného na Jawu 300 CL. Potěšilo mě, že i díky počasí byli všichni účastníci spokojeni a už se domlouvali na pořádání srazů příštích, určitě ne tak narychlo, jak jsem to před přicházející zimou organizoval já.
Pokud se budete chtít dalších srazů zúčastnit, tak sledujte Facebook, skupinu Jawa 300 CL v Česku.
Tečka za minulou sezónou je přáním hladkého jawáckého rozjezdu do sezóny 2022
V mém případě nebyla tato malá vyjížďka posledním svezením v roce 2021, ale už toho ježdění pak mnoho nenásledovalo. Ještě jsem se také trochu svezl na indickém Péráku, ale byla to jen chvilka a v mírném dešti, takže ani nebylo moc co komentovat. Přesednutí z červené na černou nebylo nijak dramatické, jsou to blízcí sourozenci. Pérák se mi snad dostane do rukou letos, a tak se s ním třeba zúčastním i příštího srazu.