Motorky se v Česku prodávají skvěle a teď je čas si jednu koupit. I kdyby jen kvůli ceně provozu

Proč se vlastně motorky prodávají už dva roky tak dobře? Zkoušel jsem se na tuhle otázku ptát několika různých importérů, a dokonce i Svazu dovozců automobilů (který má svou motocyklovou sekci). Odpověď je komplexnější, neboť se dá říci, že motorkám hrají do karet už dva roky různé, na sebe navazující okolnosti. Když téměř přesně před dvěma lety naplno propuknul covid, zaplavila svět spousta nejistot. Naopak jednou z mála jistot bylo, že čas letní dovolené prosedí většina lidí doma na gauči. A motorka v tu chvíli začala fungovat jako „záplata“ a způsob, jak si udělat v nejistých časech radost.

Pak začala auta zdražovat vlivem pokut za neplnění flotilových emisních limitů, a aby toho nebylo málo, přišla čipová krize. Takže jak výrobní závody mohly po rozvolnění opatření otevřít, neměly pro změnu komponenty pro kompletaci aut. A najednou jsou tu zase motorky, které zdražují jen pozvolna a hlavně pořád ještě jsou.

Ještě než se pustíme do toho, proč je motorka fajn a měli byste si nějakou koupit, rád bych jedno ujasnění – přestože za motorky horuji, kde mohu, samozřejmě rád pokorně uznám, že motorka coby ultimativní dopravní prostředek není všespásná. Je tu pár „ale“ a pár nevýhod – ta nejzásadnější spočívá pochopitelně v bezpečnosti, potažmo nebezpečnosti. Ano, na motorce jsme exponovanější než v autech a i relativně drobná nehoda může znamenat velký průšvih. Na druhou stranu za ta léta, co jezdím, už jsem zjistil, že nebezpečnost motorky je do značné míry ovlivněna tím, kdo na ní sedí.

Další nevýhody jsou pak subjektivnějšího rázu – faktor počasí záleží na tom, jak moc jste ochotni moknout nebo jezdit v chladu, potažmo jak jste na vrtochy přírody vybaveni. Stejně tak je na každém, aby zvážil, zda odveze na motorce všechno, co bude potřebovat. Hodit batoh s notebookem na záda není problém a menší nákup po cestě domů se taky vejde. Na odvoz dětí do školy a zásobování rodinných oslav si ale stejně budete muset vzít auto… Teď už ale k těm výhodám.

V době, kdy paliva u čerpaček stojí tolik, kolik stojí, je cena každodenního dojíždění velké téma spousty lidí. Předměstí velkých měst se rozšiřují, lidé si zvykli dojíždět za prací a povinnostmi mnohdy i delší vzdálenosti, a když pak cena benzinu poskočí ze dne na den o desítky procent, máme tady celkem bolestivý zásah do velké spousty hypotékou zmítaných rodinných rozpočtů. I těch šest litrů nafty, za které jezdí Octavie, najednou nejsou zdaleka tak „v pohodě“, jako byly ještě před měsícem.

A přesně tady vstupují do hry skútry a motorky, schopné pohybovat se mnohdy až za neuvěřitelně nízké provozní náklady. Vezměme v potaz klasické malé skútry o objemu 125 cm3, na které ani nemusíte mít speciální řidičák – stačí skupina B na auto. Dokonce i já, s hmotností přes 100 kilo a heftem plynu neustále otočeným na doraz, jezdím s touhle kategorií skútrů zpravidla kolem dvou litrů benzinu na sto. A úplně nový stroj pořídíte klidně už v ceně do padesáti tisíc korun, sáhnete-li po čínské produkci. Za stroje japonské či evropské si připlatíte, ale pořád se bavíme o relaci do 80 tisíc.

A to pořád není ta nejekonomičtější varianta. Ačkoliv se nejedná o etalon zábavy či představitele „sexy“ motorky, je svým způsobem naprosto fascinující stroj Honda CB125F. Nová stojí bez stovky 70 tisíc, Honda uvádí spotřebu 1,5 litru na sto kilometrů (takže by to mělo být bez problému do dvou) a prakticky jediná údržba naprosto jednoduchého, vzduchem chlazeného jednoválce spočívá ve výměně jednoho (!) litru oleje, což je veškerá jeho náplň.

Oprostím-li se od juniorské kategorie stopětadvacítek, tak o moc dražší a žravější nejsou ani tří- a čtyřstovky, se kterými jsem vždycky jezdil za nějaké tři litry plus minus. A třeba oblíbené dvouválcové pětistovky se pořád pohybují s přehledem do čtyř litrů. Oproti autům provozovaným v městském provozu dost podstatný rozdíl.

Jeden z důvodů, proč motorky po městě nežerou tolik, je i fakt, že toho zdaleka tolik „nenaskáčí“ v kolonách. Zatímco s autem nemáte jinou možnost než poctivě odstát každý „štrúdl“, co se vám postaví do cesty, na motorce lze většinu kolon objet a na semaforu (kterým většina městských kolon končí) se postavit až úplně dopředu.

Leckdo by mohl říci, že se tady pouštím legislativně na tenký led, jenže to není tak úplně pravda. Objíždění a projíždění kolon na motorce totiž vlastně není legislativně nijak upraveno, a i když je zakázáno jezdit po dělicí čáře nebo měnit jízdní pruhy bez blinkrů, policisté motorkáře projíždějící kolonou v drtivé většině případů prostě tolerují. Znám pár příkladů, kdy došlo na pokutu, ale ty jsou vskutku ojedinělé.

Navíc, a to je ještě důležitější, projíždějící motorkáře tolerují i samotní řidiči aut v kolonách. Zjara vždycky chvilku trvá, než si řidiči na motorkáře rojící se po zimě přivyknou, ale po pár týdnech už řidiči ohleduplně vytváří uličky, případně uhýbají. A poděkování kývnutím nohy potěší spoustu z nich. Případy, že by někdo blokoval nebo se choval záměrně jakkoliv nepřátelsky, jsou opět naprosto ojedinělé. Zato úspora času při dojíždění na motorce je obrovská…

Když si pak navíc vyjedete i mimo rámec běžných povinností, začnete zjišťovat, že právě tady motorka exceluje. Jezdění totiž nemusí být jen za povinnostmi, ale i způsob jak ty povinnosti hodit za hlavu. Projížďka při prosluněném víkendovém dni je jeden z největších relaxů, jaký můžete zažít, a je úplně jedno, jak jej pojmete. V závislosti na stroji a vlastním naladění můžete řezat zatáčky, brouzdat po polních cestách nebo si prostě jen tak brblat krajinou.

Jasně, samozřejmě se tady dostávám do úplně jiné sféry strojů, než kterou jsem začal – taková projížďka na „dvackovém“ skútru není úplně vrcholem motocyklové zábavy, ale jakmile vás svět jedné stopy pohltí, než se nadějete, bude vedle onoho skútru na dojíždění stát i něco většího a zábavnějšího. Z motorky už najednou nebude jenom způsob, jak se efektivně a rychle dostat za povinnostmi.