Nadšenec v Česku staví dlouhé motorky podle švédské školy. Jak se na radikálních chopperech jezdí?

„Jak ses k tomu vlastně dostal?“ ptám se Michala u naprosto pozoruhodného stroje, jenž nese vedle názvu Longster na nádrži taky jeho osobní značku – Handmade by Michal Cetkovský. „Už odmalička…“ krčí rameny. Až v dospělosti zdědil prý pár fotografií svého pradědy na strojích jako Walter, Harley nebo Praga. Dopátral rodinné kořeny sahající až k prvním závodním motocyklům Laurin & Klement, kterým dokonce bratr prababičky dělal servis. V krvi mu tak asi něco zůstalo.

Tak jako u spousty dalších šikovných chlapů, kteří se zabývají motorkami, začala i Michalova cesta na Jawách. O její nasměrování se postarala flexa, kterou někdo dal spolu s Jawou Michalovi do ruky. Jenže motorky a jejich mechanika nejsou ani zdaleka jediným odvětvím, které je Michalovi vlastní. Celý život se pohybuje mezi světy techniky a umění – povoláním grafik a má tedy rozsáhlé portfolio, zahrnující třeba kresby tuší, básně nebo právě ručně stavěné motorky.

S Michalem jsem se dal poprvé do řeči v souvislosti s jeho projektem „Jawa 2“ – vysoce ambiciózním návrhem motorky, která by mohla přímo za pochodu měnit geometrii a tak i celkovou ovladatelnost. Tenhle projekt je ale teprve v plenkách, byť můžete si být jistí, že jakmile bude nějaká aktualizace, dozvíte se o ní.

Já jsem za Michalem přijel kvůli jeho dosavadní tvorbě – dlouhým chopperům, takzvaně „švédského stylu“. Možná si teď říkáte, že jsou motorky z fotek až nápadně podobné těm americkým, konkrétně třeba těm, které jste v uplynulých dekádách viděli na Discovery v pořadu American Chopper. A nejste daleko od pravdy.

Styl chopperu, který je zpravidla předkládán jako motorka s extrémně upraveným, případně zcela ručně postaveným rámem a dlouhou přední vidlicí, vznikl (podobně jako kultura Hot Rod) po válce, kdy se mladí američtí vojáci vraceli domů a chtěli jezdit na něčem „odlehčenějším“. Začaly tedy domácí americké motorky zbavovat nadbytečností – blatníků, plechů, blinkrů, případně i předních brzd. A z odlehčených motorek, s nimiž se často závodilo na solných pláních, vyrostl časem úplně nový druh – nejenom odlehčených, ale hlavně radikálně upravených chopperů. Název je mimochodem odvozený od amerického „to chop“, což v předkladu znamená „seknout“ nebo „useknout“

Katapultem popularity chopperů byl v roce 1969 kultovní snímek Easy Rider (u nás pod názvem Bezstarostná jízda). Už tou dobou však byla relativně nová motocyklová kultura rozšířená za velkou louži – konkrétně do Švédska.

Termín „švédský chopper“ je označení, které znají stavitelé motorek po celém světě. Označuje motorku s ohromně dlouhou, „podkopnutou“ vidlicí, ale hlavně naprosto čistým designem bez zbytečností. Nicméně nemyslete, že jde jen o stroje na parádu. Nadšenci do chopperů na nich skutečně jezdí a konkrétně ze Švédska, ale i dalších zemí Evropy, vyjíždí každý rok skupiny nadšenců, kteří na svých „dlouhých vidlích“ najedou za několik dní tisíce kilometrů.

O tom, jak se na takovém stroji jezdí, ale až za okamžik. Teď zpátky k Michalovi a jeho výtvorům. Na zahradě pro mě měl připravené dva. Tím jedním je „Alcoholica“ (název paradoxně neodkazuje na přezdívku kapely Metallica předtím, než se James Hetfield odebral na léčení) – primárně výstavní „show-bike“, plný větších i menších designových kreací a detailů. Ručně vyráběný rám má přední část ze svařeného lodního řetězu a nekonečně dlouhá vahadlová vidlice je vyloženě pozoruhodným kusem techniky.

Druhá motorka je Michalovo úplně poslední dílo – na pohled střídmější a méně překombinovaný chopper, který pojmenoval Longster – spojení slov Long a Sportster, neboť právě z Harley-Davidsonu XL 883 pochází klasický vidlicový dvouválec v rámu. Rám, stejně jako naprostou většinu dalších mechanických prvků, si Michal sám navrhnul, vyrobil a zapracoval tak, aby výsledný design byl co nejčistší. Sériové jsou prakticky jen motor s karburátorem a základní elektrikou, přední kolo se spodky vidlic nebo nostalgicky zvolená nádrž původně z Wandereru. Oříšek byl dlouhatánská vidlice, u jejíž konstrukce se zjistilo, že sehnat za rozumné peníze dostatečně dlouhou trubku potřebné pevnosti, je dost problém. Michal tedy spojil trubky ze dvou sériových motorek.

To není dotaz můj. To je dotaz, který Michal slýchá naprosto kdykoliv, když svůj výtvor vytáhne na světlo světa – ať už toho internetového nebo reálného. A i když jsem dostatečně poučen na to, abych ho nepokládal, pravdou je, že jsem byl dost zvědav

Pohledem teorie to s jízdou na švédském chopperu nevypadá úplně růžově. Přední vidlice má bezmála metr a půl, rám se nazývá „hardtail“ proto, že je vzadu neodpružený – o jediné pružení se tu stará podhuštěná zadní pneumatika, která je pro jistotu z auta. Do toho si připočtěte absenci přední brzdy a naopak motor z Harleye, který se nebojí pořádně za to vzít.

Jenže jakmile do oné teorie zabředneme hlouběji, zjistíme, že geometrie je mocná čarodějka… Správné „spočítání“ rámu a vidlice je totiž alfou a omegou a určuje, jestli bude chopper vůbec jízdně použitelný. Všechno tkví v úhlu krku řízení, vyúhlování brýlí, které drží vidlice a samozřejmě ve stopě (nebo chcete-li závleku) předního kola. Tyto hodnoty rozhodují o tom, kolem jaké osy rotuje přední kolo při otáčení řídítky, a také o tom, jak stabilní a použitelná bude motorka na silnici. Nebudu vás zatěžovat propočty, ale podstatné je už i to, aby se přední kolo při zatáčení na místě chovalo jako u klasické motorky a „nepřepadávalo“ – to je první krok na cestě k motorce, která nemá snahu padat do zatáček v malé rychlosti, a zároveň drží stabilitu při vyšších rychlostech.

Nebudeme si nalhávat, že je chopper kdovíjak skvěle ovladatelná motorka. Se zadní gumou z auta, která se snaží držet motorku v přímém směru, působí zatáčení poněkud těžkopádně a ideální není ani odpružení bez odtlumení. Na druhou stranu manipulace na místě není ani zdaleka taková pakárna, jak jsem čekal, a jakmile se dá stroj do pohybu, je to vlastně hrozně fajn. Zakloněná „easy rider“ pozice je celkem pohodlná, a i když si umím představit opravdu velkou spoustu motorek, které by byly na projetí Evropy komfortnější, jsem schopen pochopit bandu nadšenců, kteří přiváží bagáž na opěrku svého chopperu a tu Evropu projedou právě na něm.

Michalův Longster mi prostě ukázal hned několik věcí. Jednak to, že když se takový chopper pořádně navrhne a udělá, není zdaleka jenom na koukání. A potom taky, že přísloví o zlatých českých ručičkách ještě pořád platí. Protože vyrobit si doma v garáži motorku prakticky od píky, to není jen tak. A Michalovi za to patří velký klobouk dolů.