Článek
Čtete první díl pětidílného výletu na motorce podél hranic Česka. Ostatní díly naleznete zde!
Na sobě mám kůži a kevlar, pod zadkem mi vrčí litrová Suzuki a ve mně se mísí pocit zvědavosti s pocitem vedra. Nacházím se v Raspenavě – městě ve Frýdlantském výběžku. Svou cestu začínám na severu a pojedu po směru hodinových ručiček, cílem prvního dne je tedy přejet Jizerky, projet podél Krkonoš až do Broumova v Broumovském výběžku a následně pokračovat kolem Orlických hor až na Jesenicko, kde se s přejezdem na Červenohorské sedlo dostanu do Javorníku. Tady mám první nocleh na cestě.
Naplánovaná trasa vyšla na 359 kilometrů. Zejména objížďka u Broumova ale několik kilometrů přidala
Začíná to slibně. Opouštím Raspenavu a potom i bílý potok, a silnice se začíná vlnit vzhůru do Jizerek. Nejdřív je to sada nepřehledných vracáků v temném lese, po chvíli se ale okolí otevírá a já svištím po krásném, byť trochu úzkém asfaltu nahoru na Jizeru, odkud se cesta začne lámat dolů.
Povrch silnice je obnovený relativně nedávno, takže je radost po něm jet
Z Kořenova mě čeká spousta pěkného asfaltu i zatáček až do Jilemnice a následně pohodová rovina do Vrchlabí. Mohl bych si to samozřejmě střihnout na Mísečky nebo do Špindlerova mlýna, ale odtud bych neměl kam pokračovat a musel bych se vracet. Místo toho tedy pokračuji na Trutnov a pak směrem na Broumov. Kvůli uzavírkám mě navigace vede po silnicích třetí třídy, takže tady se žádné jezdecké zážitky nekonají. Po zvlněné okresce dorazím nakonec do Broumova a odsud po obědě (a konzultaci s místními, kterak se vyhnout uzavírce a objíždění půlky okresu), mířím na jih.
Broumov byl mou první městskou zastávkou na cestě
Silnice 303 mi tu mizernou cestu do Broumova dalece vynahrazuje. Hladký asfalt a luxusní zatáčky přilákaly i partu tří střelců, kteří jezdili jeden a ten samý úsek tam a zpátky – přiznám se bez mučení – nedohnal jsem je. Neznám to tu, což oni patrně ano – jeli fakt palbu.
Když jsme u té palby – stojí za zmínku, proč jsem si vybral na cestu kolem celé republiky právě Suzuki GSX-S 1000 GT. Je to celkem jednoduché – po obvodu republiky se chystám hledat krásné silnice a zatáčky a na těžkotonážním cesťáku bych si je moc neužil. To chce prostě sportovně laděného naháče a GSX-S 1000 GT je přesně tím.
V principu se totiž jedná o předloni představený naháč GSX-S 1000 – motor, rám, tlumení, ale taky hmotnost – to všechno zůstalo stejné. GTčko je ovšem doplněno o trochu jinou jezdeckou pozici, cestovní polokapotáž, a taky o možnost osazení originálních plastových kufrů. V jádru se ale proti naháči nic nemění. Suzuki je agilní, obratná, lehkonohá a na svižné přesuny po hezkých silnicích jako dělaná. Mám za sebou s touhle motorkou teprve první den, ale zatím mám pocit, že chybu jsem neudělal…
Na motorce se celkem příjemně sedí, pozice trupu je skoro vzpřímená, nohy nijak radikálně zalomené, vlastně je mi velmi pohodlně a přitom pořád sedím na klasickém sportovním naháči, což je znát na obratnosti v zatáčkách
Projíždím Náchodem. Mohl bych pod ním uhnout do hor a projet silničkami přímo skrz Orlické hory, ale nedá mi to, abych si neužil svůj velmi oblíbený úsek… Po silnici z Náchoda tak dojedu až do Vamberka, kde odbočuji na silnici 11, a jakmile za sebou nechám Žamberk, začíná další motorkářská nirvána. Úsek vedoucí do Jablonného nad Orlicí je jenom předehřátí před přejezdem Suchého vrchu směrem do Červené vody. Ta je jakousi branou do Jeseníků. Dál to beru přes Hanušovice a chvíli skáču po silnici třetí třídy, abych se dostal do Loučné pod Desnou. Stojí to za to. Přede mnou je totiž Červenohorské sedlo – jeden z absolutních klenotů českých silnic.
Silnice je plná širokých vraceček, ale i rychlých táhlých zatáček
Místní na téhle silnici tráví celou sezónu, ti přespolní si sem jezdí udělat alespoň motorkářský víkend. Byl jsem tu ve všední den a navíc poměrně brzy, takže jsem potkal motorkářů jenom pár. Odstavný plac u jednoho ze širokých vracáků jinak umí být narvaný motorkami
Silnice stoupá až do Červenohorského sedla v 1013 metrech. Povrch je až na pár výjimek bez chyby, parádní zatáčky si užijete ať už jedete od Loučné nebo z druhé strany od Jeseníku. Jen pozor na policii… ta má místní silnici v oblibě podobně jako motorkáři
Slavnostně se chýlím ke konci. Normálně bych jel z Jeseníku do Javorníku po krásné silnici přes Žulovou, jenže ta je kompletně rozkopaná a objížďka je opět přes půl okresu. Z Jeseníku tedy vyrážím raději na sever a potom se po silnici přímo na rozhraní státní hranice s Polskem dávám směrem na Vidnavu a do Javorníku. Nutno podotknout, že i tuhle cestu jsem si slušně užil a krásně se potahal s Polákem, který se zjevně vracel z projížďky domů. Jisté zadostiučinění bylo, že tentokrát jsem to byl já, kdo ujel.
První den a s ním prvních 385 kilometrů proběhlo vlastně lépe, než sem čekal. V sedle jsem proseděl lehce přes 6 hodin čistého času, místy jsem jel pohodově, místy v tempu a v cíli u hotelu Taverna, kde se v místní hospodě běžně potkávají Češi a Poláci, jsem seskočil jako rybička. Ta zatěžkávací zkouška mě ale teprve čeká – zítra jsem si totiž ambiciózně naplánoval objet po hranicích celou Moravu až do Znojma.