Článek
Čtete čtvrtý díl pětidílného výletu na motorce podél hranic Česka. Ostatní díly naleznete zde!
S krátkým zaštěkáním startéru nahazuji Suzuki a nechám ji na zvýšeném volnoběhu trochu ohřát, než si nasadím helmu a rukavice a než nastavím navigaci na mobilu v držáku. Ještě než zařadím jedničku, si pak prohmatám všechny kapsy a ověřím, že jsem nikde nic nezapomněl. Ranní rituál, který trvá už čtvrtý den.
Navigace dneska hlásí téměř totožnou porci kilometrů jako včera – necelých 330. Ze Železné rudy se vydám na severozápad a s těžkým srdcem opustím Šumavu. Zamířím na Karlovarsko a na Ašský výběžek, kde navštívím nejzápadnější město republiky – Hranice. Abych se pak nemusel vracet a jel blíže hranicím, vezmu to po silničkách na Kraslice a pak přes Chodov na Karlovy Vary. Odtamtud pak po hlavní silnici číslo 13 zamířím do Klášterce nad Ohří.
Čtvrtý den. Pomalu finišuji a denní nájezdy zkracuji
Sjíždím dolů ze Šumavy do Nýrska, a i když krásná silnice pokračuje i odtud dál směrem na Bor a Mariánské lázně, už to prostě není ono. Na Šumavě jsem sice na motorce nebyl poprvé, ale přirostla mi ještě víc než kdy předtím. Míjím Cheb a za chvíli už projíždím Aší, která má svůj pozoruhodný kolorit. Je tu mnoho opuštěných krásných starých domů a továrních budov, na které jako by se zapomnělo. Jen pár minut od Aše se pak nachází Hranice a cesta dál vede už jen do Německa. Nezbyde mi tedy než se otočit a zamířit kus zpátky, než před Františkovými lázněmi zahnu podél hranic směrem do Kraslic.
Když se řekne úplný západ republiky, většina lidí si vybaví především Aš
Nejzápadnějším městem naší republiky je ale Hranice, jen kousek od Aše
Silnice je místy hezká, místy trochu rozbitá a místy se někdo rozhodl, že ji opraví tím, že ji celou posype štěrkem. Nevím, kterého inteligenta tohle napadlo, ale právě díky vrstvě štěrku na silnice nastává první a doufám že i poslední „krizovka“ celého výletu podél hranic. Děkuji pěkně…
Každopádně když už jsem ten štěrk se značně staženou zadnicí ustál, mám na srdci zase jedno téma, týkající se motorky. Vím, že mnozí milovníci klasiky budou znechuceně prskat, ale cítím, že si musíme popovídat o „quick-shifteru“ nebo chcete-li hezky česky „rychlořazení“. A ještě než následující tři odstavce úplně přeskočíte, tak vězte, že i já jsem zarputilým zastáncem staré dobré mechaniky. Jenže rychlořazení je prostě jeden z nejlepších motocyklových vynálezů posledních let a rozhodně se netýká jen těch, co rádi jezdí rychle…
Můžete si říkat, že vás tyhle moderní vymoženosti moderních motorek nezajímají, ale nezatracujte je, dokud jste je nevyzkoušeli sami
Pro ty, kterým novoty moc nevoní, alespoň ve stručnosti: Na motorce, která má vlastně sekvenční převodovku, se dá řadit bez spojky a taky se to docela běžně dělá. Na naprosto hladké přeřazení bez spojky (které je často dokonce mnohem jemnější než to se spojkou), potřebujete načasovat ubrání plynu a přeřazení v momentě, kdy má motor „nulový tah“ – tedy nezabírá ani nebrzdí. Rychlořazení za vás právě tohle dělá tím, že v momentě, kdy se opřete do řadičky, vypne na pár milisekund zapalování. Řadit tak můžete klidně pod plným plynem a samozřejmě bez vymáčknutí spojky. Nástup elektronicky ovládaných škrticích klapek potom umožnil rozmach takzvaného „oboustranného rychlořazení“, které umí i podřazovat – tentokrát bez vymáčknutí spojky a se zcela zavřeným plynem. Řídicí jednotka prostě sama „vrkne“ plynem tak, aby předchozí kvalt hladce zapadl.
Suzuki GSX-S 1000 GT, na které podél hranic republiky jedu, přesně takové oboustranné rychlořazení má. Je velmi pečlivě vyladěné, a já tak kromě zastavování, rozjezdů a řazení mezi jedničkou i dvojkou, prakticky nepoužívám spojku. Prostě jen stačí řadičkou „cvakat“ kvalty nahoru i dolů a elektronika se postará o zbytek.
„Ale já na motorce přece nezávodím, nic takového nepotřebuju!“ říkáte si teď možná. Jenže chyba lávky. Věřte mi, že když se po několikáté za den rozjíždíte od světel a místo neustálého vymačkávání spojky a ubírání plynu můžete prostě jenom ťukat kvalty nahoru během akcelerace, je to neuvěřitelně život-zpříjemňující zážitek. Vlastní řazení probíhá v zásadě „poloautomaticky“ a nebudete věřit, jak moc to umí ulehčit život. Příští moderní motorka, kterou si koupím, bude mít jednoznačně rychlořazení…
Na rozhraní Karlovarského a Ústeckého kraje je podobných industriálních pohledů spousta
Zpátky ale k cestě. Konkrétně na silnici z Kraslic na Chodov. Příjezd do Chodova ze severozápadu je lemován majestátním industriálem paroplynové elektrárny Vřesová. Odsud už se vydávám na Karlovy Vary a potom po hlavní do Klášterce nad Ohří, kde trávím noc v motorkářům velmi nakloněném hotelu Bohemia Excellent. Za sebou mám necelých 350 kilometrů a stejně jako včera i nějakých 5 hodin cesty.
Nemůžu si taky pomoct – pozoruji, že pohraniční oblasti kolem mě jsou přece jenom o dost „ponuřejší“. Krajina Sokolovské pánve, rozrytá uhelnými doly a průmyslovými oblastmi, má prostě úplně jinou atmosféru než třeba nádherná Šumava, po které jsem jezdil ještě ráno.
Je to taky moje poslední přespání na cestě. Zítra už mě čeká podle navigace jen posledních 233 kilometrů přes Ústecký kraj, projetí Šluknovského výběžku a přejezd do Frýdlantského výběžku do Raspenavy, kde jsem svou cestu začal.