Před šedesáti lety ovládl Mercedes slavnou Monte Carlo Rally

Rallye je nádherný sport. Právě teď se jede jedna z nejslavnějších automobilových soutěží – Monte Carlo Rally, kde si to malé ostré hatchbacky s řadou úprav na zledovatělých horských silnicích rozdají o výhru. Ale několikrát si vavříny z jihu Francie přivezla i luxusní limuzína. A tím nemám na mysli jen sedany, jako byl v nedávné minulosti třeba Lancer Evolution, nebo dříve Opel Ascona. Například v letech 1959 a 1966 se radoval Citroën se sedany ID, tedy levnější variantou luxusního DS. V roce 1960 se pak do tabulky vítězů zapsal i symbol německého luxusu – automobilka Mercedes-Benz.

Mercedes se tehdy účastnil soutěží v poměrně hojné míře. Bolestivé vzpomínky na tragický ročník LeMans 1955 sice ještě nevyprchaly, ale na soutěže automobilka zcela nezanevřela. Rallye byla vždy krásnou vizitkou spolehlivosti, robustnosti a odolnosti aut, alespoň tedy v tehdejších dobách, kdy se startující auta tolik nelišila od běžných modelů, které si mohli zákazníci koupit. Nejčastěji se ovšem na tratích daly potkat typy 300SL, 230SL i menší 190SL. Sportovní model byl zkrátka na soutěžní tratě nejvhodnější.

Proto mohlo leckoho překvapit, že se na start Monte Carlo Rally 1960 postavili Walter Schock a Rolf Moll s modelem 220SE. To byla luxusní limuzína, která v dávných dobách předcházela dnešní třídě S. Tehdy se ještě jezdilo do Monte Carla přes hvězdicovou jízdu, kdy posádky startují v různých městech Evropy a postupně projíždí kontrolní body. Schock s Mollem startovali z Varšavy a cestu o délce téměř dva tisíce kilometrů zvládli nejlépe. Díky tomu mohli 23. ledna slavit první vítězství této německé značky na těžké soutěži.

A automobilce nepatřilo jen první místo. Mercedes tehdy úplně opanoval celé stupně vítězů. Eugen Böhringer a Hermann Socher byli druzí a Eberhard Mahle a Roland Ott třetí. Mercedes byl první automobilkou, které se to v Monte Carlu podařilo. Na pátém místě ještě dokončili se stejným autem Holanďané Tak Hans a Swaab Johan.

Pro Waltra Schocka to muselo být krásné zadostiučinění, protože výhru měl na dosah už v roce 1956. Tehdy pilotoval model 220 s novou karoserií, kvůli kterému se autu přezdívalo „Ponton“ a prohrál o pouhých 1,1 sekundy. S novějším, silnějším ale také větším modelem 220SE se mu ale zvítězit konečně povedlo.

Že ale právě luxusní limuzína generace W111 bude tak dobrá zbraň na rallye, to asi čekal málokdo. Auto vážilo 1 310 kilogramů a na délku mělo téměř 4,9 metru. Připomínám, že o čtyři roky později vyhrál v Monte Carlu miniaturní Mini Cooper, auto, které snad nemohlo být odlišnější. Jenže v roce 1960 byly ještě úspěchy Mini daleko a ani konkurenti Mercedesu nepatřili k nejmenším.

Na čtvrtém a sedmém místě dojel Sunbeam Rapier, na šestém Ford Zephyr. Na Mercedes, který kombinoval motor o objemu 2,2 litru se čtyřstupňovou převodovkou, ale jejich piloti nestačili. Německý sedan dokázal na rovných úsecích uhánět až 170 km/h a spoléhal na nové zavěšení, řízení a modernizované bubnové brzdy. Cesta s ním z Polska na azurové pobřeží musela být opravdu příjemná.

Nebyl to ojedinělý úspěch trojcípé hvězdy. Sám Schock se v tom roce ještě radoval z výher v Polsku, italské Sestriére a řecké Acropolis rally. Když přidal ještě třetí místo na holandské Tulpenrallye, stal se pro ten rok Mistrem Evropy. V dané době to byl nejcennější titul, protože Mistrovství světa bylo vypisováno až od roku 1973. Pro Schocka šlo již o druhý titul, poprvé ovládl šampionát v roce 1956.

A co automobilka sama? Mercedes se pokusil na Monte Carlo vrátit o dvacet let později, tehdy to bylo s kupé „piánem“ 280CE. V konkurenci Fiatů 131 Abarth, Lancií Stratos HF a Opelů Ascona neměl Mercedes moc šanci a bylo z toho 11., 18. a 27. místo. Úspěšnější byl rok před tím model 450SLC s automatickou převodovkou, který fungoval skvěle na soutěžích v Africe a jezdec Hannu Mikkola s ním vyhrál rallye na Pobřeží slonoviny. Také to bylo dost nečekané kolbiště pro luxusní kupé, ale to je zase jiná historka, kterou si necháme na příště.