Mitsubishi Space Star – levně a rozvážně

Pod názvem Space Star se ve skutečnosti ukrývá šestá generace vozu, ve světě známého hlavně jako Mitsubishi Mirage. Jeho současná podoba byla představená roku 2015 coby facelift verze z roku 2012. Mirage, potažmo i Attrage nebo Attitude, se prodává především na asijských trzích, ale dále třeba v Mexiku, USA, Kanadě a nově právě i na vybraných trzích Evropy. A u nás, stejně jako všude jinde, chce Mitsubishi argumentovat hlavně cenou, která je šetrná k rodinnému rozpočtu. Koneckonců Mirage koupíte za cenu nepříliš drahé ojetiny, takže pokud si stůj co stůj žádáte nového vozu, a ještě levnější Dacia Sandero by byla už příliš velkou ránou do ega, jeví se Mitsubishi vlastně dost racionálně.

Nebudu chodit okolo horké kaše. Nový Space Star bez slev, pobídek a bonusů, vychází v klasickém ceníku na 239 850 korun. V tomto případě se bavíme o zcela základní výbavě Entry, ovšem ani ta není až tak holá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dokonce i úplně nejzákladnější Space Star má třeba autorádio s MP3 přehrávačem a AUX vstupem, manuální klimatizaci nebo elektricky ovládaná zrcátka a boční okna. Spoustu si toho navíc lze dokoupit ve formě volitelných příplatků. Coby základní motor slouží tříválec 1.0 MIVEC o výkonu 71 koní.

Mně se ovšem dostal do ruky o kousek „luxusnější“ a dražší Space Star – konkrétně vlastně ten nejdražší, jaký lze v ceníku nalézt. Vozům v nejvyšší výbavě Invite automaticky náleží výkonnější tříválec 1.2 MIVEC o výkonu 80 koní, k němuž si lze přikoupit také automatickou CVT (bezestupňovou) převodovku. S klasickým pětistupňovým manuálem vyjde lépe vybavený Space Star na 277 850 korun, s automatem na 299 850 korun. Pořád hodně příjemná suma.

Dost bylo ale cen, pojďme se podívat, jak takový Space Star vlastně působí, jezdí a funguje. Nejprve něco málo k zevnějšku. Přestože je Space Star modelově starším levným autem zaměřeným hlavně na rozvojové trhy, ostudu neudělá ani v Evropě, kde jsou zákazníci na design obecně náročnější. Zejména když se na přídi objeví pár příplatkových chromovaných lišt, je ze Space Staru vcelku fešák. Jen je vhodné radši příliš nekoukat na detaily. Třeba ošklivé kliky dveří z levného plastu už dávno nejsou „in“ a poněkud úsměvně vypadají taky malé bubny zadních brzd, schované pod jinak pěknými hliníkovými koly.

O něco horší je to po otevření dveří a usednutí do interiéru, kde se cenová relace auta poprvé projeví skutečně naplno. Interiér je velmi prostý a v zásadě poskládaný tím nejjednodušším možným způsobem.  „Palubka“ i výplně dveří jsou výhradně z tvrdých plastů, měkká sedadla nemají pořádnou oporu stehen ani boční vedení a primitivní budíky doplňuje monochromatický displej palubního počítače, který evokuje starou kalkulačku. O tom, že sedím v moderním autě, vypovídá jen pěkný multifunkční volant, náležící k nejvyšším výbavám, a příplatkový dotykový displej s navigací a dalšími funkcemi. Ten funguje mimochodem sympaticky rychle a není mu příliš co vytknout.

A jak vychází interiér při pohledu ryze praktickou optikou? Pokud mávnete rukou nad strádajícím komfortem, potěší drobnosti jako držáky na pití, druhá otevřená přihrádka před spolujezdcem nebo vcelku rozměrné kapsy ve dveřích. Dozadu se pár juniorů vměstná, ačkoliv na dospěláky to příliš není. A kufr o kapacitě 235 litrů nepatří mezi nejmenší, ale je tu hodně omezující zúžení průchodu v oblasti mezi zadními světly.

Jak už padlo v cenovém rozboru výše, tím vůbec nevýkonnějším motorem, jaký lze pod kapotu Space Staru dostat, je tříválec 1,2 litru o výkonu 80 koní, jehož točivý moment činí nizounkých 106 Nm. Už tato čísla napovídají, že malé Mitsubishi určitě nebude žádná střela a další zahloubání do technických údajů to jen potvrzuje. Kdyby byl vůz se silnějším motorem vybaven manuální převodovkou, zrychloval by z nuly na sto za 12,7 sekund. Můj testovaný kus má však automat, takže potřebuje ke stejnému zrychlení už 13,5 sekund a jako zajímavost si dovolím uvést čas, za jaký na stovku zrychluje slabší litrová motorizace. Té to totiž trvá poměrně neskutečných 16,7 sekund.

Tyto hodnoty předurčují Space Star téměř výhradně do městského provozu, kde výkon – potažmo jeho nedostatek – tolik nevadí. Space Star se s automatickou bezestupňovou převodovkou hladce rozjíždí, bez řazení hezky a plynule zrychluje a přestože se tříválec v interiéru trochu ozývá, pořád se jeho projev řadí v rámci kategorie mezi ty kultivovanější. Nemluvě o tom, že v nízkých rychlostech jen málokdy sešlápnete více plynu, aby převodovka pustila motor do vyšších otáček. Na klidnou jízdu ve městě je tedy pohonné ústrojí vcelku fajn.

Výkonová krize se začne projevovat až tehdy, když dojde na jízdu mimo město. Tady se ukáže, jak málo je 80 koní, zejména když se atmosférický tříválec musí pořádně roztočit za hranici čtyř tisíc, aby se něco dělo. Každé razantnější sešlápnutí plynu znamená, že CVT sníží převod a pustí motor do vysokých otáček, kde za monotónního ryku v rámci možností zrychluje. A když říkám v rámci možností, myslím hodně rozvážně. Na předjíždění v okreskových rychlostech si vyhraďte pořádnou rovinku a když budete vjíždět z vedlejší silnice do rušné hlavní, připravte se na trochu adrenalinový zážitek. Aby pak auto udrželo dálničních 130, musí si převodovka ve stoupáních „odlehčit“ a snížit převod.

Pohonné ústrojí poslouží hlavně ve městě a tady se cítí ve své kůži i podvozek. Vzhledem k dynamickým možnostem bych si sice uměl představit tlumení měkčí a poddajnější, které by lépe a tišeji filtrovalo nedokonalosti silnic, ale na kvalitnějších cestách je Space Star docela pohodlný. Naopak důrazná nevole se dostaví ve chvíli, kdy zkouším styl jízdy malinko „přitvrdit“. Jak se velmi rychle ukáže, v oblasti jízdních vlastností není Space Star úplně nejjistější. Karoserii si lze snadno rozhoupat a dost rychle se předvede taky nedotáčivost.

Lepší je to tedy rovně a v poklidu, na druhou stranu se opravdu nepředpokládá, že by se někdo se Space Starem pouštěl do sportovnějších hrátek. Hlavní pole působení se v daném případě omezuje na město, kde taky většina prodaných kusů stráví většinu života v poklidném tempu. Space Star se tak zaměřuje na řidiče, kteří se za ničím nehoní. A všechny jeho nedostatky, byť jich není málo, lze docela úspěšně vyargumentovat cenou. I testovaný kus, který jen lehce překročil hranici 300 000 korun, je prostě pořád cenově zajímavý.