Mitsubishi Space Star – Japonská analogová lidovka

Červnový příchod omlazeného malého Mitsubishi na český trh vyvolal celkem zájem, protože bylo tohle líbivé autíčko k mání už od necelých 225 tisíc a rozhodně nešlo o naprostý holobyt. Vozidlo se nejspíš chytlo, protože už v červenci hlásilo české zastoupení úplné vyprodání základní varianty. Však se sami podívejte na líbivé tvary testovaného kousku, který navíc zdobí stylový sportovní paket prodávaný za necelých 23 tisíc korun.

Jistě tu najdete i drobnosti, jež hnidopiši autu neodpustí. Jde třeba o neesteticky vestavěný zámek do dveří, případně senzory světla a deště nalepené vedle středového zpětného zrcátka. Ovšem ruku na srdce, při hledání levného městského vozu vám budou tyhle detaily nejspíš jedno.

Kabina uvnitř však zaujme velkou vzdušností. Přece jen se bavíme o vozidle spadajícím do stejné kategorie, v níž je i Škoda Citigo nebo Hyundai i10, proto nás vnitřní prostor příjemně překvapil. Mezi pěkné prvky poměrně prostého interiéru patří volant, případně středový panel s originálním víceúčelovým rádiem.

Naopak tvrdé plasty dveřních výplní nebo většiny palubní desky tu stále zůstaly, což na pohled nepůsobí zrovna sympaticky. Na dotek jsou sice materiály robustní, ale pohmatem nekomfortní. Celkově interiér spoléhá na přehlednost, ovládání dedikovanými tlačítky a určitou jednoduchost.

Nelze však tvrdit, že by šlo v globálu o nekomfortní prostředí. Vzhledem k tvarům, prosklení, kufru (235 litrů) a místu mluvíme o celkem příjemném voze pro nenáročné řidiče. A díky vyššímu posezu budou jásat i senioři, kteří po ukončení výroby modelů Ford Fusion nebo Hyundai iX20 nemají moc po čem sáhnout.

Abychom měli jasno v motorizacích, nic než zážehové tříválce v Česku nekoupíte. Nabízí se dva, litrový (71 koní) a dvanáctistovka (80 koní). První zmíněný má pětirychlostní manuál, druhý ještě volitelnou přepracovanou převodovku CVT.

My dostali do dočasného správcovství právě přirozeně dýchající tříválec o objemu 1,2 litru s pětikvaltem, který přenáší na přední kola točivý moment nevysokých 106 Nm. Výhodou agregátu je určitá jednoduchost a vícebodové vstřikování, proto pohonná soustava nemusí tahat zátěž v podobně benzinového filtru pevných částic, často nasazovaného u motorů s přímým vstřikováním paliva.

Chování jednotky je poté adekvátní výkonu a konstrukci. Tedy do rychlosti cirka 80 kilometrů za hodinu jde o příjemně hbité autíčko. Meziměstské trasy po okresních silnicích tedy nebudou problém, ani na onu legální devadesátku se tříválec z nuly nesápe příliš dlouho, byť k tomu potřebuje kvůli svižnosti trochu vytočit.

Budete se divit, ale ryzí měšťan s hmotnostní pod jednu tunu se neztratí ani na dálnici, kde si libuje v optimální spotřebě do rychlosti 110 až 120 kilometrů za hodinu. Maximálka je sice 180 za hodinu, ale k této hodnotě se vůz spíše už jen natahuje. Dálniční apetit při vysokých rychlostech pak klidně stoupá k sedmi litrům na sto, což zase není moc ekonomické.

Malé poloměry otáčení a velké rejdy usnadní manipulaci v zastavěných oblastech. Pomalejší proplouvání metropolemi se nese na vlně pohodlí, klidu a rozhledu. O něco hůře zvládá zavěšení větší nerovnosti, výtluky nebo hrboly – především ve vyšších rychlostech. Vzniklé otřesy se poté celkem nepříjemně přenášejí do karoserie, proto je auto určené primárně do města. Například na Ukrajině, kde najdete mnoho cest v havarijním stavu, byste s ním moc parády asi neudělali.

Načali jsme slovo „analogové“ a teď vám jej vysvětlíme. Většina vozidel má dnes (často povinně) plno asistenční systémů, a to třeba od monitorování slepého úhlu přes hlídání jízdních pruhů až po samočinné nouzové brzdění. Space Star nic takového nemá, což může rozdělit veřejnost na dva tábory. Jedni vidí v malém mitsubishi zastaralý koncept bez elektronické podpory, druzí zase jedno z posledních prostých aut za slušnou cenu na trhu.

Necháváme čistě na vašem posouzení, jestli ABS a ESP stačí, nebo zdali je potřeba mít vozidlo nabité dalšími technologiemi. Tak či onak se vždy najdou lidé, kteří určitou prostotu vyhledávají, ostatně jinak by se v Evropě neprodávaly třeba ruské buchanky nebo nivy.

Průměrná spotřeba s manuálem se pohybuje mezi pěti až šesti litry na sto, což je pro městský non-hybridní automobil adekvátní. Hlavním lákadlem pro koupěchtivou klientelu bude právě ona jednoduchost, přehledné ovládání tlačítky, výhled, vyšší posez za volantem, bezpečnost a dobře známé renomé značky Mitsubishi. Stále se díváte na malé, levné, ale pořád japonské auto.

Námi testovaný kousek s rozumným vybavením stojí necelých 290 tisíc a nabídne třeba tempomat, klimatizaci, všechna okna v elektrice, vyhřívaná přední sedadla nebo víceúčelové rádio s Bluetooth konektivitou. Vůbec se však nebojíme doporučit slabší a levnější verzi za necelých 266 tisíc, kde sice nemáte tolik komfortních prvků, ale stále pořídíte plně využitelný metropolitní automobil s klimou, rádiem na USB nebo centrálním zamykáním.

Evropské předpisy se však čím dál více zpřísňují a v budoucnu už nebude možné koupit malá analogová auta za rozumné peníze. Za pár let dorazí toliko omílaná elektronika i sem, do Dacie a vlastně do všech dnes laciných kompaktních vozů. Proto jestli výhledově řešíte nákup nového prostého auta, všeobecně doporučujeme ono rozhodování urychlit.