Mitsubishi Pajero 3.2 DI-D Dakar: Auto pro život

Mitsubishi Pajero se na trhu objevilo v roce 1982. Už je to docela dávno. Volba názvu pro celosvětově prodávaný terénní vůz byla od marketérů tehdejšího Mitsubishi Motors poněkud odfláknutá. Nikdo si nevšiml, co slovo „Pajero“ ve španělsky hovořících zemích znamená. Není to zrovna lichotivá „přezdívka“ pro chlapa, takže v mnoha jihoamerických zemích muselo ihned dojít na přejmenování vozu na poměrně libozvučné – Montero. A Mitsubishi Montero je v jihoamerických zemích, v Karibiku, Mexiku i v USA rozhodně dodnes velmi populární. A zejména starší auta mívají pověst nezničitelných vozů. Zajímavostí je, že ani v Británii není Pajero Pajerem, ale Mitsubishi Shogun. Což zní taky velice fajn.

Od roku 1983 se Pajero pravidelně objevovalo na Dakaru a se slavnými závodníky za volantem bývalo neporazitelné. Možná jste taky jako já mívali doma modýlek třídveřového Pajera Evolution s rozšířenými blatníky, které se dokonce v malém počtu (kvůli pravidlům na Dakaru, kategorie automobilů T3) muselo vyrábět v civilní podobě. Mezi říjnem 1997 a rokem 1999 se jich prodalo 2 500 kusů a dnes jsou nejcennějšími z celé druhé generace Mitsubishi Pajero. A přiznám se, že právě druhá generace se mi vždy nejvíc líbila.

Dnes však přebírám klíčky od jedné z úplně posledních prodávaných verzí v ČR, která se objevila na prodej v AAA Auto. Poslední skladová auta šlo sehnat naposledy předloni, náš exemplář je již takřka sedmiletý, ač působí pořád zánovně. Jeho kořeny bychom nalezli dokonce až v samém závěru devadesátých let. Tehdy se představila třetí generace Mitsubishi Pajero poprvé v samonosné karoserii, která používá prvky žebřinového rámu jen jako integrální výztuhy. Změnila se skladba motorů, které se rozdělily na dlouhozdvihový vznětový čtyřválec a tradiční benzinové atmosférické šestiválce. Třetí generace prošla v roce 2006 rozsáhlým přepracováním, díky kterému se označuje běžně jako čtvrtá a poslední generace Mitsubishi Pajero. Tohle auto bohužel žádného nástupce nemá a zdá se, že ho v Mitsubishi bohužel ani neplánují. V Japonsku se přestalo vyrábět během loňského roku a dnes se prodává snad už jedině u protinožců v Austrálii.

V nadpisu jsem sice použil slovíčko „zastaralý“, ale nemyslel jsem to vůbec hanlivě. Klidně ho nahraďte slovem osvědčený, fortelný nebo poctivý. Tohle auto totiž nepotřebuje zásadní změny a rychlé modelové obměny jako běžná auta. Je to offroad, který můžete používat na cesty kdykoli a kamkoli. Je to takové auto pro život pro člověka, který nemá peněz na rozhazování, ale současně nechce kupovat laciný aušus. Přesně takto na mne Pajero působí, když se vyhoupnu na kožené křeslo sedačky a rozjedu se směrem za město.

Přístrojová deska vypadá skutečně jako z konce devadesátých let, ale vše podstatné tu je a hlavně – k autu se hodí. Naštěstí nikoho nenapadlo „bastlit“ nějaký velký dotykový displej. Najdeme tu robustní ovladače komfortní výbavy, která je úplná. Máte vyhřívání sedadel, ovládání rádia na volantu, tempomat i výkonnou audio soustavu od firmy Rockford. Parkovací kamera je ukryta v levé části horního zpětného zrcátka, voliče automatické i redukční převodovky jsou na podlaze. Nechybí přihrádky na pití, různé kastlíky na odkládání věcí a spousta místa na zadních sedadlech i v kufru. Vzadu najdete na víku kufru přimontovanou plnohodnotnou rezervu, a tak se není potřeba bát vyrazit na pořádnou expedici do terénu. Jestli bych na Pajeru něco drobně změnil, tak jsou to přední sedadla, která jsou na můj vkus příliš plochá a nepříliš dobře obejmou vaše záda. A levým kolenem si často drknu do dveří, pokud si chci nohu při delším dálničním přesunu trochu pokrčit.

Na rozdíl třeba od pravověrného offroadu Jeep Wrangler, který jsme také testovali, nemá Pajero vůbec problém s ryze silničním provozem. Zavěšení obou náprav sice není tak komfortní a tiché jako u Land Roveru Discovery, kde jsou vzduchové měchy, ale dovede plout krajinou pohodlně a bez kompromisů. Někteří si v dobových testech ztěžovali na přílišnou hlučnost, ať už motoru nebo karoserie při jízdě. Mně to přijde celkem fajn a neměl bych problém s tímhle autem absolvovat vyšší stovky kilometrů denně v rámci dobrodružné poznávací dovolené.

Když ho však vezmete do bláta, bude tam ve svém živlu. Auto je sice těžké, ale na správných pneumatikách (náš vůz byl obut spíše na silnici) by předvedlo neuvěřitelné věci. Snad jen zadní nájezdový úhel 24.5° by mohl být mírně limitující, ale zase je velmi šikovné, že zpětná kamera v zrcátku spolehlivě zachytí, pokud byste couvali do nějakého velkého šutru, který by mohl napáchat nějakou neplechu.

Pohon systému Super Select 4WD II. funguje v běžném režimu klasicky na zadní nápravu, která má zvlášť uzamykatelný diferenciál. Přídavným voličem můžete i za jízdy přiřadit „dlouhou“ čtyřkolku, která pošle zhruba třetinu až polovinu síly dle situace i na přední kola. Po zastavení můžete zvolit totéž, jen s uzamčeným středovým diferenciálem, případně i s redukcí. A pro obzvlášť náročnou situaci lze ještě extra spínačem zamknout zadní diferenciál. Pajero se díky tomu vyprostí i z hodně těžkého terénu.

Před nějakým rokem jsem veskrze pozitivně (až nekriticky) hodnotil třílitrové Discovery 4 od Land Roveru. Tahle auta mám doopravdy rád a po všech stránkách by mi jako auto, které můžete mít roky či desítky let ve své garáži, vyhovovalo. Kamenem úrazu je však celková (ne)spolehlivost a poměrně drahá údržba. Mitsubishi Pajero 3.2 DiD poslední generace je v tomto směru dokonalým protipólem. Motory jsou robustní a mají výdrž. Už je netrápí poruchy vstřikovacích čerpadel anebo poddimenzovaných rozvodů jako v případě třetí generace. Systém pohonu všech kol, elektronika stabilizačních systémů nebo pětistupňová automatická převodovka se také nekazí.

Základ je mít antikorozně ošetřenou karoserii, vhodným voskem vystříkané dutiny a nezanedbávat pravidelnou údržbu. Je potřeba myslet na to, že olej se zde nemění zdaleka jen v motoru, ale i v automatické převodovce (po zhruba 80 tisících kilometrech) a diferenciálech. Od roku 2011 plní motory Euro 5 a mají i filtry pevných částic. Ty se však dají pořídit i v druhovýrobě, takže případná nutnost výměny není již z hlediska nákladů velkým strašákem. Koroze není u čtvrté generace Pajera zásadní problém, ale chce to udělat pořádnou předkupní prohlídku – nakonec jako vždy při výběru jakéhokoli ojetého auta. Při důkladném a neuspěchaném výběru každopádně získáte skvěle postavené auto, které nepodléhá žádným módním trendům. Věrně vás proveze cestou i necestou bez zbytečných kompromisů a dlouhá léta ani nebudete mít důvod jej měnit za jiné.