Milovníkovi sovětské techniky učarovaly vojenské objekty

Skromný mladík sám sebe označuje za cestovatele, badatele a amatérského opraváře. Navíc jeho práce patří k jeho koníčkům, protože denně obletuje různá východní auta. Od svých 20 let objevuje místa, kam se většina obyvatel sotva podívá, a sbírá ruské i sovětské veterány. Baví ho taky komunitní srazy nebo studium historie sovětských vojsk v Československu. Většinu posádek už navštívil a mnohdy vyrazil i za hranice naší vlasti.

„Moje první větší cesta byla v roce 2012 do Černobylu a Pripjati. Sedl jsem na vlak a vyrazil směr Kyjev. Sovětské vagóny jsou sice pohodlné, ale raději cestuji po vlastní ose, takže jsem se na Ukrajinu vrátil v roce 2016 znovu. Pár dní před odjezdem se mi dostal do rukou žigulík (VAZ-2101) za tři tisíce korun, na kterém byly nutné jen drobné opravy,“ popisuje velká zahraniční dobrodružství Kusý.

„Světe, div se, auto zvládlo ujet čtyři tisíce kilometrů bez závady a dovezlo mě na raketovou základnu Pěrvomajsk i k Černému moři omývajícímu břehy Oděsy,“ dodal.

V rámci běžného vozového parku však Kusý není náročný. Do práce jezdí Octavií, na dlouhé cesty bere Ladu (Žiguli) a v terénu si vystačí s UAZem. Poslední přírůstek v jeho sbírce vás však dostane. „Už dlouho jsem si chtěl pořídit něco čistě vojenského. Přemýšlel jsem nad klasickými uazy, ale nakonec skončil u Zila,“ vypráví Kusý.

„Jde o typ 131 se skříňovou nástavbou a původním opravárenským vybavením. Řídit tenhle náklaďák je vážně zážitek a plánuji s ním občas dorazit také do práce. A to i přes to, že dělám zhruba 40 kilometrů od domova a vůz spotřebuje asi 40 litrů benzinu na sto,“ objasňuje svou vášeň dobrodruh.

Abyste lépe pochopili, jak komplexně to Martin bere, popíšeme vám nejčerstvější zážitek, mimo jiné též z objektu s volacím znakem Jasyr. Jde o obrovské podzemní velitelské stanoviště, kdysi určené pro sovětskou armádu. Ale bylo toho víc.

„V pátek jsem nechal Octavii Octavií a skočil do zbrusu nového modelu GAZ Sobol. Tahle dodávka má jako jedna z mála robustní pohon 4×4, který se nám na cestě z východu Čech k západní hranici hodil,“ uvádí příběh Kusý.

Dobrodruh a jeho společníci nejprve zastavili u skladů jaderné munice Javor 50 ležících kousek od severočeské Bíliny. „Díky zkušenostem z dříve navštíveného Javoru 52 víme, že cesta do šachty může být náročnější. Tady nám pomohl pohozený kmen stromu a za chvilku jsme byli uvnitř.“

Sklady Javoru 50 jsou od roku 1990 prázdné a notně zdevastované, nicméně za pomocí plánku lze prý bezpečně určit, k čemu jaká místnost sloužila. Podle Martinova vyprávění se do prostoru vešlo až 120 jaderných hlavic. Takové množství by údajně stačilo k rozpoutání světové apokalypsy.

„Další zastávkou byly Krušné hory a opuštěný důl, kde se dříve těžila železná ruda. Komplex je od roku 1998 zatopen a až do roku 2010 byl hlídaný. Z toho důvodu si celý areál zachoval tvář jako z 90. let. Kromě plastových oken v jedné z hal a několika modernějších strojů pochází většina věcí z 60. až 80. let,“ vysvětluje Kusý.

Z dalšího povídání se však dozvídáme, že většina tamních „artefaktů“ byla zničena a selhaly i pokusy o vybudování muzea. Momentálně na místě probíhají demoliční práce, a to dobrodruhům lehce zkomplikovalo prohlídku.

„Sobola jsme zaparkovali stranou a šli se na tento „skanzen“ podívat. Prohlíželi jsme si haly, kanceláře, šatny, avšak náhle potkali jiného návštěvníka. Nakonec se ukázalo, že šlo o geologa, který studoval důlní činnost. Vyměnili jsme si pár zkušeností a dostali tip k návštěvě těžní skipové věže,“ vypraví Kusý.

GAZ Sobol posloužil návštěvníkům jako noclehárna, protože k tomu díky dodávkové karoserii doslova vybízí. Brzy ráno se výprava přesunula k předmětné věži, kam vystoupala pomocí zkorodovaných schodů. Radost z prohlídky všem zkazila nedělní partička dělníků, která započala brzké demoliční práce. Vše bylo údajně tak natěsno, že by i minutové zpoždění znamenalo problematické opuštění areálu.

Ranní adrenalinový zážitek už za chvíli umocňoval benzinový šepot 2,7litrového čtyřválce ruské terénní dodávky, protože se Kusý a jeho parťáci přesunuli do asi nejzajímavějšího sovětského bunkru (Jasyr) u nás. Před jeho vchodem však stála Praga V3S a zelený UAZ, takže mohlo jít o příslušníky armády. Nakonec se však ukázalo, že se o místo stará skupina nadšenců snažící se areál zachránit.

A proč vůbec Martin cestuje? „Protože vždy poznám něco nového. Cesta do obchodu a zpět je nuda. Cestovat znamená poznávat jinou krajinu, lidi i objekty. Vzpomínky na tato dobrodružství po čase zlákají k novým a novým objevům,“ uvádí na pravou míru Kusý.

Cestovatel s přezdívkou Krokodýl pracuje na třech různých webových stránkách. Dvě budou o autech a jedna o vojenských objektech. V budoucnu chce navštívit zbylé české odkazy na sovětská vojska a nevynechat putování Moldávií, Běloruskem nebo i některou středoasijskou zemí. Na mladého muže zajímavé koníčky a plány, nemyslíte?