Mikrospánek má smrtící účinky, ale pokuta za něj nehrozí

Příčinou mikrospánku nebývá jen únava a stres, ale i monotónní činnost. Spousta řidičů si navíc myslí, že s ním lze snadno bojovat, jenže opak je pravdou. Mikrospánek přichází často znenadání a nejen v noci. A jak už zaznělo, jeho následky bývají fatální.

Kdo mikrospánek zažil, ten vám potvrdí, že jde o velmi nepříjemnou situaci, kdy vlastně na okamžik ztratíte vnímání okolního světa. Jenže opravdu jen na okamžik? Běžná délka mikrospánku je 3 až 15 vteřin! Pak se člověk buď s úlekem probudí, nebo v tom horším případě přichází tvrdý spánek. A je asi zbytečné psát, co pak následuje…

Je zajímavé, že odborníci rozeznávají dva druhy mikrospánku. Tím prvním je situace, kdy se vám prostě únavou zavřou oči, a vy tak na pár vteřin opravdu usnete. Druhým, nebezpečnějším druhem mikrospánku, jsou ty okamžiky, kdy ztratíte vnímání, ale máte pořád otevřené oči. To jsou chvíle, kdy mozek prostě vypne některé svoje části, ale okolí to nemá šanci poznat.

Oba dva druhy mikrospánku popisuje Mezinárodní klasifikace spánkových poruch a upozorňuje, že v obou případech spící člověk nevnímá žádné vnější podněty – zvuky ani vizuální vjemy. Proto je mikrospánek tak nebezpečný.

Mikrospánku předchází pocit zvýšené únavy a pálení očí. Řidič se vrtí, škrábe se, zívá, protahuje si krční páteř. Tyto stavy následně vystřídá letargie a nehybnost. A to jsou přesně ty chvíle, kdy přichází mikrospánek.

Mikrospánek za volantem přichází zpravidla v noci, při dlouhé jízdě. Řidič řeší jen minimální množství podnětů, ostatní spolucestující spí. To jsou ty nejhorší okamžiky.

„Nejčastěji se s mikrospánkem setkáváme v noci, typicky po dlouhé cestě a u nevyspalých řidičů. Ale mikrospánek nás může zaskočit i ve dne,“ varuje Mulač. „Spánek obecně regeneruje tělo a tato touha se může dostavit třeba i po náročném pracovním jednání. Když se z takového třeba vrací stovky kilometrů tým kolegů, cestující usnou, řidič zůstává sám a chce se mu spát také,“ varuje Karel Mulač, vedoucí týmu Výzkumu dopravní bezpečnosti ze Škoda Auto.

Docent Matúš Šucha z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci dodává, že mikrospánek může nastat i u odpočinutého řidiče. „Únava může přijít i z monotónní činnosti. Dokonce i řádně vyspalý a odpočatý člověk se může po delší době monotónní činnosti unavit. Když jsme vystaveni neustále se opakujícím podnětům, nemusíme být tolik ostražití a naše aktivita klesá,“ říká Šucha.

Právě řízení je přesně taková monotónní činnost. „Řízení je pro mnohé z nás naprosto zautomatizovaná záležitost, takže tělo vlastně dostává podněty, že může odpočívat,“ naznačuje Šucha a tím v podstatě i vysvětluje, proč tento druh mikrospánku hrozí profesionálním řidičům.

Typickým projevem mikrospánku je krátkodobá dezorientace, úlek a s tím související škubnutí volantem.

Jediným úspěšným lékem proti mikrospánku je odpočinek. „Ideální je zastavit, sklopit si sedadlo a na patnáct, dvacet minut se prospat,“ vysvětluje Karel Mulač, jak by se měl zachovat řidič v případě, že je skutečně velmi unavený, nebo se dokonce probral z mikrospánku. Varuje ale, že nelze zastavit samozřejmě všude, což může být hodně zrádné, protože řidič, který mikrospánek prožil, je na pár chvil vyděšený, ale vzápětí se uklidní a mikrospánek se může opakovat.

„Řada účastníků nehod pramenících z mikrospánku pak řekla, že to na sobě cítila, jenže na dálnici byl nejbližší sjezd nebo nejbližší benzinová pumpa třeba patnáct kilometrů daleko. A to už řidič nedojel.“

Šucha říká, že by se řidiči měli naučit přicházející únavu rozpoznávat. „Chce to všímavost k sobě samému. Zjednodušeně řečeno je pak dobré, když řidič na únavu myslí a zamýšlí se nad ní.“ Jinými slovy, neignorujte podněty, které vám tělo a mozek dává. Včas zastavte, projděte se a protáhněte, nebo si naopak na chvíli zdřímněte a pak se protáhněte.

Odborníci doporučují zejména odpočinek před jízdou a pravidelné preventivní přestávky. Pomáhá, když si řidič povídá se spolujezdcem, pravidelné občerstvení, v autě by měl být dostatek čerstvého vzduchu.

Někteří řidiči přísahají na kávu či energetické nápoje, ale kofein a další látky únavu jen potlačí na později.

Nová auta mají asistenční systémy, které řidičům usnadňují jízdu a jejich primárním posláním je hlavně pomáhat, ale i odborníci přiznávají, že mohou řidiče ukolébat do falešného pocitu bezpečí. „Vezměme si hypotetickou situaci, kdy třeba vůz na hezké silnici mezi poli s řidičem v mikrospánku udrží na silnici systém pro vedení v jízdních pruzích,“ nastiňuje Karel Mulač, co by se mohlo stát.

„Řidič se probere, nic se mu nestalo a pokračuje v jízdě. O pár kilometrů dál jede po klikaté silnici lesem bez kvalitního vodorovného značení a usne znovu. Namísto toho, aby auto vyjelo do pole a následky byly minimální, v lesním úseku může narazit do stromu,“ dodává. Podobné to může být třeba i s adaptivním tempomatem.

Některé automobilky nabízejí systémy detekující únavu řidiče, ale ani ty nejsou stoprocentní, navíc je spousta řidičů ignoruje. A je jedno, na jakém principu pracují, jestli sledují řidiče kamery, nebo jen chytrá elektronika vyhodnocuje jízdní podněty.

Je zkrátka důležité si neustále uvědomovat, že auto řídíte vy! Chytré bezpečnostní systémy vám jen pomáhají. Nicméně Mulač připomíná, že vozy vybavené systémem Emergency Assistant umí v případě potřeby samy zastavit a zapnout výstražná světla. Systém se aktivuje automaticky, pokud není řidič způsobilý k řízení. Nejprve řidiče varuje zvukovým signálem, pak zakličkováním s vozem, a když řidič nereaguje, tak auto s převodovkou DSG umí samo zpomalit na nulu.