Michal Franc: Kontrolor z laborky poznal svět na Pionýru

Na první pohled vypadá Michal jako obyčejný chlapík z menšího města, ale v srdci mu koluje čistokrevné nomádství, okořeněné cestováním na legendární Jawě. A nejde o výlety kolem komína, protože Michal nejen na jednostopém vozidle navštívil opravdu mnoho zemí.

Pokud vás zajímá kompletní výčet, tak seznam zemí zahrnuje Rusko, Albánii, Řecko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Makedonii, Moldávii, Rumunsko, Kosovo, Srbsko, Ukrajinu, Liberland (ano, vážně), Polsko, Slovensko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Itálii, Chorvatsko, Maďarsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu. Bez svého Pionýra navštívil Mexiko, Maroko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Francii a naposledy Kubu.

Michal Franc nám poskytl rozhovor, kde se dozvíte, jak se k cestování na „fichtlu“ dostal, proč vůbec podniká takové výpravy, čeho se nejvíc bojí a co plánuje do budoucna.

Jak si se k takovému zvláštnímu koníčku dostal?

Jako kluci jsme na pionýrech jezdili kolem domu. Ostatně tak asi začínala většina motorkářů. S věkem jsme postupně přesedali na větší stroje a na „fichtly“ zapomněli. Před několika lety přišli moji kamarádi s návrhem, že si pořídíme staré jawy a pojedeme na Lipno. Přišlo nám to jako velké dobrodružství a 300kilometrová cesta nám zabrala čtyři dny.

Dnes se tomu směju, protože 300 kilometrů urazím za den. Tehdejší velký výlet ve mně však zažehl nadšení pro cestování a staré motorky. Tím to začalo.

Co je tvým hnacím motorem k cestám?

Miluji cestování, rád poznávám nová místa a lidi. Naše výlety jsou také o navštěvování zajímavých míst, nejen těch turisticky provařených. Měli jsme například možnost vidět tajnou leteckou základnu, ponorkový dok, zónu smrti v Černobylu nebo navštívit soukromou oslavu ve Svobodné republice Liberland, kam nás pozval sám prezident země. A tak se těším na každý další den na cestě.

Jaký stroj vlastně řídíš?

Od začátku jezdím na stejném stroji. Jde o Jawu 50/21 Pionýr z roku 1975. Můj „cesťák“, jak mu říkám, má objem motoru 50 kubických centimetrů a výkon 3,5 koňské síly. To mu dává možnost uhánět neskutečných 60 kilometrů za hodinu – pouze však z kopce a s větrem v zádech.

Reálně jezdím průměrnou rychlostí 30 až 40 kilometrů za hodinu, jelikož je motorka většinou naložena bagáží. Jinak jde o originál, až na držáky a nosiče zavazadel. Moje Jawa se mnou navštívila už 25 zemí světa a ujela přes 35 tisíc kilometrů.

Byl jsi nedávno na Kubě, jak to tam je s jawami?

Na Kubě jsem sice nebyl s Pionýrem, protože by ho tam asi nebylo možné dovézt, ale přesto jsem se na místě s jawami projel. Díky mému cestování si mě všiml prezident kubánského Jawa klubu a pozval mě do Havany na prohlídku jejich motocyklů. Jawa měla a stále má na Kubě velké jméno. Do dneška jich po tamních ulicích jezdí více než dost. A tak není divu, že zde vznikl početný Jawa klub.

Jak na tebe působil tajemný Černobyl?

Černobyl mě vždy fascinoval a trochu děsil. Teprve na místě si skutečně uvědomíte, jaký to byl průšvih. Uvidíte totiž, jakou sílu má nukleární energie, ale i příroda. Ta si totiž za oněch 34 let vzala téměř celé místo zpět do svých „rukou“.

Překvapil mě i fakt, že takhle nebezpečné místo není tak střežené, jak byste očekávali. My se do zakázané zóny dostali i na motorkách, které tam mají přísný zákaz. Stačily nám k tomu dvě lahve pálenky.

A co akce v Mexiku? Prý to nebylo snadné

Mexiko byl náš první nezdar. Po prozkoumání Evropy jsme si říkali, že dostaneme motorky konečně za oceán. Ale vybrali jsme si špatnou destinaci, blbou dobu a v neposlední řadě neschopného dopravce. Po půlročních přípravách nám byly stroje den před odletem vráceny z letiště. Nevzdali jsme se a vyrazili bez pionýrů.

V Mexico City jsme si motocykly šli koupit, ale po zaplacení nás z obchodu vyhodili bez mašin a peněz. Nikdo nám nechtěl pomoci – banka, policie, nikdo. Situaci nakonec vyřešil zástupce z českého velvyslanectví v Mexiku, který osobně zajel do obchodu a pohrozil jim. Díky tomu jsme měli ještě ten večer peníze zpět na účtu. Tímto bych chtěl velvyslanectví ještě jednou poděkovat. Co vás nezabije, to vás posílí, říká se, takže i přesto jsme si Mexiko, a hlavně Mexico City dosyta užili.

Nemají tě lidi za blázna? Jawa přece jen není ideální

Mají. A to je další věc, která mě na tom baví. Když někam přijedete na nové mašině od BMW, tak si vás málokdo všimne, ale když dorazíte na malinké jawě, tak jste středem pozornosti. Většinou ze všech opadne stydlivost a převáží zvědavost, takže se s vámi lidé dávají do řeči.

Staré jawy jsou nejen díky věhlasnému jménu dobrým nástrojem k navazování přátelství. A pokud jste někdy vlastnili, nebo vlastníte Jawu, tak je jedno, jestli jste Čech, Slovák, Rus, Kubánec nebo třeba Ind. Jste prostě „jawař“.

Cestuješ sám, nebo je vás víc?

Až do poslední výpravy, která vedla do zóny smrti, jsem všechny cesty podnikal s kamarádem a neodlučným parťákem Martinem. On byl hlavní technik všech výprav, a díky jeho umu nás motorky nikde a nikdy nenechaly. Bohužel život není někdy férový, a tak nás Martin vloni předčasně opustil po tragické nehodě. Další cesty plánuji s novým parťákem Pepou. Ve dvou je to ideální.

Je něco, čeho se bojíš?

Že se zavřou hranice.

Co plánuješ po otevření hranic?

Možností je hned několik, ale uvidíme, jak to bude se současnou krizí. Každopádně je naplánovaná trasa se zavřenými i otevřenými hranicemi. To však teď nebudu prozrazovat. Jestli se chcete dozvědět více, sledujte moje sociální sítě.

Odvážný dobrodruh spravuje projekt S Jawou na cestách, který má i stejně pojmenovaný Facebook, Instagram a YouTube, takže tam mrkněte na příběhy, fotky i videa z výletů.

Tohle byl příběh Michala France, který se i přes pracovní vytížení nebojí cestovat, přednášet a investovat do výletů z vlastní kapsy. Plány do budoucna jsou jasné, proto se můžete těšit na pokračování a další možná i nemožná dobrodružství zpoza řídítek legendární české Jawy.