MG RV8 – hřmotný comeback starého dobrého MGB

Pochybuji, že většina z vás tuší, co je tento zelený roadster zač. A jsem si téměř jistý, že stěží zařazujete datum jeho výroby jinam než do zlatých „šedesátých“. Jenže pozor! Tohle MGB se narodilo až o mnoho let později, a sice v době, kdy už na montážní linky kdysi slavné továrny s oktagonem ve znaku usedal prach. Příběh zeleného roadsteru se začal psát až na sklonku osmdesátých let v kancelářích Roveru.

Sydney Enever, nestor designu britských sportovních MG, už byl sice dávno v důchodu, ale představení poslední variace na jeho nejúspěšnější design – sporťáku MGB se dožil. Zemřel v roce 1993, kdy už vozy RV8 konečně sjížděly z výrobních linek továrny Cowley v Oxfordshire. Mnozí jiní, mladší technici a bývalí zaměstnanci MG, však do projektu na znovuzrození roadsteru MG pod krycím názvem „Adder“ vstoupili s vírou a odhodláním. Ten správný impulz k projektu dodalo představení Mazdy MX-5 v roce 1989. Najednou byl na trhu sportovní roadster, který ctil hodnoty Lotusu a chtěl útočit na pozice někdejšího veleúspěšného MGB. Vždyť roadsterů z Abingdonu nad Temží se prodalo více než půl milionu kusů! Rover chtěl rychle na trh uvést i svou představu o jízdě s větrem ve vlasech.

British motor heritage obnovila staré lisovací stroje a začala fanouškům MG a renovátorům nabízet celé nové karoserie včetně veškerých náhradních dílů. MGB nikdy nezemřelo ani neskončilo. Spousta dochovaných aut se průběžně renovovala, a tak to zůstalo dodnes. Nová původní karoserie byla základem pro možnost vývoje nového sportovního auta s osmiválcem, na jehož vývoj Rover vyčlenil pouze směšný rozpočet. Do projektu se vážně přihlásili bývalí zaměstnanci a v nadšení zkusili vzkřísit MGB v novém kabátě. Na základě karoserie MGB se jen namodelovalo rozšíření předních i zadních blatníků a navržen byl tvar zadního a předního nárazníku.

Není bez zajímavosti, že v rámci hry s úpravou původního designu MGB kreativci namodelovali použití předních lamp Hella ze soudobého Porsche 911. Na tuhle skutečnost mě hrdý majitel MG RV8 náležitě upozornil. I ty mlhovky jsem už někde viděl, ale marně jsme s Karlem dumali, kde to mohlo být. Zkrátka výsledná práce je hodně svérázná a měla za cíl oslovit jak klasické příznivce veteránů, tak zájemce o moderní interpretaci tradičního britského sportovního vozu. O čemž svědčí i použitá 15“ kola evokující klasická drátěná s krytkou ve tvaru centrální matice. Právě ty zahřejí u srdce spíš gentlemana-staromilce než kohokoliv jiného. Nízký počet denně vyráběných vozů a prakticky ruční kusový způsob montáže více méně potvrzují, že otvírám dveře spíš veterána, který má blíž k vozům, jakými jsou tradiční Morgany, než jakou představovala konkurence v podobě někdejší Mazdy MX-5. A to bez ohledu na cenu – tehdy se vůz nabízel za 26 tisíc liber, což bohatě stačilo na dva nové roadstery od Mazdy.

Beru za chromovanou kliku, která je mi víc než povědomá. Dveře se otevřou a vidím, že pocházejí přímo ze starého dobrého „bíčka“. Jen jejich vnitřní polstrování je nějaké bohatší a taky těžší. A celý interiér je právě takový. Kde u mého MGB GT nacházím tenký plech, lakovaný pouze hrubou tmavou práškovou barvou, tam v případě RV8 cítím i vidím kůži Connoly a pravé dřevo. Použité sedačky jsou široké a zhotovené z pořádné kůže, takže se do úzkého kokpitu karoserie sotva vejdou. Dokonce mám podezření, že jejich pojezdy a konstrukce nedovolí řidiči zapadnout dolů do auta, kde ční přímo před jeho hrudí rozměrný volant. Jízdní pozice ve starém MGB totiž nemá chybu. Jste nízko v autě a váš zadek skoro líže silnici.

U moderního RV8 jsem si na pozici za volantem docela dlouho zvykal. Také pedály jsou u našeho vzácného levostranného provedení rozmístěny dost zvláštně. Kde bych už čekal spojku, tam je teprve brzda. A mezi ní a plynem je až moc velká mezera. Jinak by se však nevešla tyč řízení, takže si zkrátka musím zvyknout a nefňukat. I volant bez posilovače v kombinaci s nezvykle širokými koly 205/65/R15 působí těžkopádně. Ale to už roztáčím startér a tlumeně zahřmí osmiválec původem z Range Roveru. Široký úsměv se na mé tváři objeví vzápětí, to mi věřte!

První kilometry jsou vážně o hledání pedálů, jednotlivých rychlostních stupňů a řidičské pozice, která mi bude vyhovovat. Nestává se mi to se všemi auty, ale většinou do správného sporťáku naskočím a vím, že jsme jedno tělo, jedna duše. U některých se v počátečním vztahu oťukáváme. Do Ferrari 348 TB s nepřirozeně skloněným volantem a trochu vyosenými pedály jsem se taky zamiloval až s několikátou zatáčkou.

MG RV8 má dobrý podvozek. Původně jsem čekal, že to bude takové to staré MGB, které se rádo v zatáčce nakloní, čitelně podrží, a i když jízda vypadá akčně, zaměstnává celý mozek řidiče a vyžaduje odvést plný fyzický výkon navzdory tomu, že jedu v podstatě dost pomalu. Tohle auto je však o mnoho efektivnější. Kdybych v něm mohl sedět níž a delší čas si na něj mohl zvykat, nepochybuji o tom, že v zatáčkách by měl problém se udržet za zeleným „revivalem“ britské klasiky i kdejaký moderní vůz. A motor by se dal taky vyladit na vyšší výkon.

To by ovšem nebyl ten správný přístup. Jízda je konejšivá, podvozek se sportovními tlumiči Koni tlumí bezvadně nerovnosti a osmiválec si hřmí jak vzdálená letní bouřka. Tohle auto není AC/DC jako kdejaké TVR. MG je takový automobilový Ian Andersson. Frontman Jethro Tull občas přijede úžasně zahrát na své „flétničky“ i k nám do České republiky, a kdybych měl zrovna při ruce starou kazetu téhle beatové klasiky, v tu ránu si ji právě tady pustím. Motor má točivého momentu na rozdávání, dýchá silou lokomotivy a pokaždé mu bohatě stačí řadit další kvalt ve čtyřech tisících otáčkách. Jedu na půl plynu a stejně upalujeme víc, než je slušné.

Slunce se pomalu sklání k obzoru a mně se nechce ani vystupovat. Možná poslední MG svého druhu neosloví ten kousek závodníka v mé duši, ale zanechává brázdu smyslových vjemů jemnějších kvalit. Když sedíte ve skořepinových sedačkách, kolem sebe vidíte tvrdý karbon a studený hliník, chce se vám jet, motor vytáčet až k červenému poli otáčkoměru a trefovat apexy zatáček s přesností okruhového závodníka. V MG jsem se pěkně uvelebil, pustil si tu osmiválcovou bouřku, do toho oblíbené tóny kapely Jethro Tull a nějaké apexy zatáček mi byly úplně ukradené. A myslím, že do kufru se nakonec vejde i sada golfových holí.