Mercedes-Benz SSKL Special: Návrat legendární „Okurky“

Příběh závodních vozů značky Mercedes se táhne už od předminulého století. Když se první dva stroje bez koní s motorem od Wilhelma Maybacha a Gottlieba Daimlera zúčastnily závodu Paříž-Rouen v roce 1894, málokdo tušil následující vývoj dnes světoznámé automobilky.

Mercedes-Benz i všichni ostatní průkopníci automobilismu svůj vývoj úzce propojili se závoděním a rodícím se motoristickým sportovním odvětvím. Ne nadarmo kdysi říkal náš slavný závodník i obchodník v jedné osobě, Jaroslav Juhan: „V neděli jste vyhráli závod a v pondělí přijali objednávky na vaše automobily“. Závodění bylo nejen potřebnou reklamou kvůli prestiži, bylo zejména testem, zda je vůz skutečně kvalitní. A značka Mercedes si právě na kvalitě zakládala ze všech značek prakticky nejvíc. Jejich závoďáky měly také vždy velmi silné motory. Už v roce 1901 se Baron Rotschild proháněl v závodě v jihofrancouzském Nice v Mercedesu 35 HP. Tolik koní pod kapotou bylo v té době hodně nevídanou veličinou.

Během uplynulé doby se automobil jako takový nesmírně zdokonalil. A Mercedes v daném ohledu rozhodně nezaostal. Když si uvědomíme, že Rudolf Caracciola zdolal nově postavenou trať Nürburgring při inauguračním závodě v roce 1927 průměrnou rychlostí 101 km/h, nelze nic než pouze žasnout. A o pár měsíců poté s novým Mercedesem „S“ čili „Sport“ zvládl sprint v Antverpách průměrnou rychlostí 194.6 km/h. A to se prosím stalo téměř před sto lety!

Mercedesy SS, SSK a SSKL, což byla jeho nejlehčí verze, to byly ty první „Stříbrné šípy“. Měly silné šestiválcové motory, před jejichž objemem válců by se krčily i dnešní osmiválce od AMG, výkonem dosahující s kompresorem až téměř třech stovek koní. Ve 20. letech měl můj prastrýc lehkou nákladní Fordku, naše rodina už bohužel vůbec neví jakou. Rozhodně však bylo malým dobrodružstvím, kdykoli se rozjela z kopce na rychlost přes sedmdesát kilometrů za hodinu. Letět v Mercedesu dvoustovkou jako Caracciola, to muselo být pro normální lidi tehdy naprosto nepředstavitelné. Automobilové závody také lákaly ohromné davy lidí.

A aerodynamická „Okurka“ jela ještě rychleji. Silné závodní stroje přelomu 20. a 30. let měly motor i převodovku, které přenesly spoustu síly na úzká zadní kola. Walter Owen Bentley stavěl nejrychlejší „náklaďáky“ světa, Mercedes zase „bílé slony“, jak se vozům s hvězdou také přezdívalo. Motory atakovaly svými objemy sedmilitrové hranice. Chyběla jim však aerodynamika a ladnost pohybu.

Manfred von Brauchitsch s Mercedesem závodil jako soukromník. Automobilka v soukromých závodnících, většinou z řad zámožných gentlemanů či přímo šlechticů, neviděla konkurenci. Jenže von Brauchitsch si pro vylepšení jízdních výkonů svého SSKL najal chytrého designera. Na stavbě kapkovitého tvaru karoserie se podílel současník slavného Paula Jaraye, který má na svědomí třeba i aerodynamický vůz Jawa, Reinhard Koenig-Fachsenfeld.

S upraveným vozem se von Brauchitsch přihlásil na závod v Berlíně, který se konal na závodní dráze AVUS. Dnes se tam už dávno nezávodí, ale její tvar byl tehdy nesmírně ojedinělý. AVUS byla totiž zejména testovací dráha pro nové automobily. Měla dvě protiběžné předlouhé roviny zakonečené klopenými šikanami na obou koncích. Závodní dráha si vyžádala bohužel i mnoho obětí. Byla mezi závodníky velmi obávaná a mnozí tvrdili, že Nürburgring byl bezpečnější. Manfred von Brauchitsch zde v roce 1932 na voze SSKL s aerodynamickou karoserií zvítězil. Vůz dostal podle svého doutníkového tvaru prozaičtější přezdívku „Okurka“, ale uměl zvládnout se stejným výkonem jako tovární závodní vůz o 12 km/h vyšší maximálku. Rudolf Caracciola se tehdy účastnil s Alfou Romeo a na Mercedes zkrátka neměl ani on, mistr závodník. Rychlostní průměr vítězného auta byl přes 190 km/h. A to musíme vzít v úvahu, že ta auta měla jen bubnové brzdy a na obou koncích trati je čekalo velké zpomalování do obou šikan.

Mercedes „Okurka“ se v originální podobě nedochoval. Němci však měli schovanou detailní dokumentaci a díky ní se podařilo vůz znovu postavit. Stříbný šíp bude možné obdivovat už zítra v pohybu během doprovodné Tour d’Elegance v okolí zálivu Monteray Bay. Pokud jste čirou náhodou zrovna v Kalifornii a čtete naši Garáž, nenechte si to ujít. Práce počká, možnost vidět tento skvost automobilové historie znovu v pohybu se pravděpodobně už opakovat nebude.

Letošní Pebble Beach se opět jako každý rok účastní úžasné automobily. Stovka opravdu erudovaných porotců v oblasti automobilových veteránů bude hodnotit skvosty automobilové historie. Loni vyhrála úžasná Alfa Romeo, jsem zvědav, jaký automobil získá prvenství po tomto víkendu. Pebble Beach se můžete se stejným vozem účastnit jen jednou za dekádu a vzácné automobily se tím pádem zajímavě střídají. Vždy davy obdivovatelů ohromí něco nového a neočekávaného z pestré automobilové historie.

Věděli jste, že vůz může získat minusové body za „příliš pečlivou“ renovaci? Pravidla jsou velmi přísná a zajímavá. Porotci hodnotí míru patiny a originalita je zde nejvyšší veličinou. Není věru jednoduché automobil na Pebble Beach úspěšně připravit. Celým víkendem, který se koná v proslulém golfovém resortu Pebble Beach v Monterey, bude prostupovat duch oslav století významných automobilových výrobců. Stovku zde oslaví Zagato i Bentley. A protože lístek na akci zřejmě už ani nebude k dostání, přestože stál poměrně závratných 450 dolarů, budu si muset počkat na nějaký příští ročník a pořádně si výlet do Kalifornie za úžasnými auty, mořem a surfováním naplánovat. Zní to totiž jako velmi dobrý tip na příjemně strávenou dovolenou.