Mercedes-Benz SL500 R129 – Nejkrásnější žehlička

Tradice modelu SL německé automobilky Mercedes-Benz sahá do roku 1954, kdy se objevil slavný 300 SL s racčími dveřmi. To ale nebyl otevřený automobil. Označení SL znamenalo Sport Leicht (sportovní, lehký). Později bylo ale kupé doplněné klasickým roadsterem s normálními dveřmi a od té doby následovaly téměř samé otevřené modely včetně slavné Pagody nebo generace R107 Bobby Ewinga. Ta byla mimochodem přímým předchůdcem typu R129, který má přezdívku žehlička, o kterém bude dnešní článek.

Kariéra tohoto modelu SL začala v roce 1989, vůz později prošel několika modernizacemi v letech 1995 a 1998. Ihned po jeho uvedení vypadal předchozí model R107 jako veterán. Zvláště s ohledem na fakt, že žehlička je doslova napěchovaná výbavou. Hlavní jízdní dojmy pocházejí zpoza volantu stříbrného exempláře z roku 1996, který má najeto kolem 80 tisíc kilometrů, ale kratší projížďku jsem absolvoval i v zeleném kousku od Veteránů na Truc. Opravoval se na něm jen přední nárazník omlácený od kamínků a motor byl dekarbonizován, jinak je původní. Líbí se mi jeho osmnáctipalcová kola připomínající svým designem ty od AMG.

Auto je na první pohled elegantní a krásně nízké. Takto nízkou kapotu už na osobním autě asi nikdy neuvidíme. Dost možná jde o nejlepší výtvor, který Bruno Sacco pro Mercedes navrhl a který dodnes nezestárl. Byl to úplný odklon od předchozích modelů. Původně dostal typické aerodynamické kryty zrcátek i tradiční žebrovaná zadní světla. Dokonce se plátěná střecha umí tak poskládat, že zadek nemusí mít žádný velký hrb a stejně se do něj vejde ještě poměrně slušný zavazadlový prostor.

Ani ochranný oblouk tu nehyzdí siluetu, i když si jej můžete elektricky vyklopit. Jinak ale vystřelí automaticky v případě nehody a Mercedes byl jedním z prvních výrobců, který toto řešení použil. Tohle auto potřebuje jen pěkná kola (design ve stylu AMG mu sluší) a pak je jeho vzhled dokonalý. Vždy se mi ale víc líbí v nějaké barvě než ve stříbrné nebo černé, i když právě ty potkávám nejčastěji.

Interiér je luxusní a snad na vše tu najdete spínač, tehdy u Mercedesu na ničem nešetřili. Není v autě věc, kterou byste museli řešit ručně. Proč taky, když to elektřina může udělat za vás. Kromě oken a zrcátek skládá i střechu (trvá to 30 sekund) a již zmíněný ochranný oblouk. Také pohodlná sedadla nastavujete elektronicky a můžete si pozici uložit i do paměti, bezpečnostní pásy jsou pak jejich součástí. Elektrická hlavová opěrka se vysunuje současně s bezpečnostním pásem, aby se přizpůsobila výšce řidiče.

Palubka je sice tvarovaná trochu archaicky hranatě, inu pochází z osmdesátých let, ale mně se to líbí. Nechybí tu dřevěný dekor (včetně velkého věnce volantu) a spousta kůže. V bohaté výbavě je i automatická klimatizace a kvalitní soundsystém, i když já radši poslouchám ten osmiválec pod kapotou. Stejně tak mi přijde skvělá i pozice za volantem, která je až překvapivě sportovní. Zadní lavice je jen v jednom ze zkoušených SL, ale sedět se na ní vlastně nedá. Zvláště, pokud na auto nasadíte originální větrnou clonu, díky které ale ve voze není žádný průvan. Z těch několika projížděk musím říct, že se mi víc líbí interiér ve světlé kůži než černý.

Jeden podobný Mercedes-Benz SL měla i princezna Diana, a bylo to první zahraniční auto v britské královské rodině. Tento kus je dodnes v muzeu automobilky ve Stuttgartu. Já už se těším za volant, kdysi jsem totiž jezdil s šestiválcovým modelem 320 a teď si během tří dnů můžu vyzkoušet hned dva kousky s pětilitrovým dvaatřicetiventilovým osmiválcem M119 DOHC a výkonem 321 koní. Motor se sice tváří jako ten z předchozího modelu R107, ale má za sebou důkladný vývoj a svými parametry může hrdě vyzvat sportovní auta té doby.

Kromě SL se dodával hlavně do typů S, CL a famózního E500. Škoda jen, že jej Mercedes schoval pod velký plastový dekl, protože si to mechanické porno nemůžete užít i na pohled. Alespoň, že nádhernému zvuku u kabrioletu nic nebrání v pronikání do vašich uší, uslyšíte jej ale jen při kick-downu, jinak je roadster krásně tichý.

Mercedes motor pároval pouze s pětistupňovou automatickou převodovkou, manuály se dodávaly jen do šestiválců. Díky bohu za něj, protože tohle SL nemá svou hmotností daleko do dvou tun, a tak může nabídnout takto skvělý jízdní zážitek jen se silným motorem. Tím nejsilnějším SL ale samozřejmě byly dvanáctiválce upravené u AMG.

Auto používá podvozkovou plošinu ze sedanu W124 s multilinkem a adaptivním podvozkem, ale jezdí mnohem, mnohem lépe. Je to jeden z těch úžasných strojů, do kterých si sednete v Praze a vystoupíte po pár hodinách v Nice bez známek únavy a ještě vás uklidňuje, že ve své době šlo o jedno z nejbezpečnějších aut na trhu. To je tak… Ach. Víte, jako malý jsem žehličku považoval za auto pro takové ty tatíky Helmuty. A buď jsem mu křivdil, nebo jsem dospěl do jejich věku a duševního rozpoložení, protože to auto jede krásně a nabízí vlastně vše, co bych od auta chtěl – styl, pohodlní a sílu, která je maskovaná a SL působí zvenku decentně.

Na silnicích s kvalitním povrchem si jízdu nesmírně užijete, protože je tichá a prostá náklonů v zatáčkách. Ani nepotřebuju šlapat na plyn a zkoušet sílu osmiválce naplno, naopak mě pořád baví jen tak si plout krajinou a nedostat se do situace, kdy bych musel vyzkoušet kotoučové brzdy a systém ABS. I tak díky dostatečnému výkonu nejedu pomalu, ale dost svižně, jen to není taková ta ostrá jízda na krev, spíš se jedná o příjemné svezení, které je tak nějak mimochodem i docela rychlé. Vám to ovšem ani nepřijde, protože v autě není ani moc průvan.

Už kdysi se mi se šestiválcem jelo skvěle, jako by to auto bylo předurčeno k řízení, ale SL500 je v tomto ještě lepší a takové celkově nenucené a samozřejmé. Navíc se s SL skvěle manévruje, protože má opravdu parádní rejd. Pokud vůz nebudete brát jako sporťák, ale jako pohodlné auto na dlouhé trasy, tak vás nezklame.

Co se týká spolehlivosti, je SL poměrně neprůstřelné. Rez se prý objeví hlavně na pevném hard-topu, karoserie jí odolává statečně. Jinak se vyplatí překontrolovat funkčnost klimatizace, veškeré elektrické výbavy (ta bývá asi nejnáchylnější na problémy) a stav oleje, protože SL si potrpí na jeho pravidelné výměny. Pokud je mokro pod koberci, signalizuje to problém se zatékáním a může se v inkriminovaných místech objevit i rez. Zlobit může hydraulický systém a také zkontrolujte únik oleje u automatické převodovky. Osmiválec je ale asi nejspolehlivější, a pokud neslyšíte rachtání, nejspíš před vámi žádný problém neskrývá.

Konec žehličky přišel až v roce 2001, přesto Mercedes za dlouhých 12 let vyrobil jen 213 089 aut. Dnes už je opět v módě a začíná se mi líbit čím dál víc. Vypadá totiž vážně skvěle, je precizně vyrobená a i se s ní senzačně jezdí. Tak senzačně, že jsem z ní ani nechtěl vystoupit, i když mám svá auta a mám je hodně rád. Jenže žehlička je prostě v něčem jiná a tolik krásná.

Jen levná nebyla nikdy a není ani dnes, některé verze už mají jistotu investičního potenciálu. Sice najdete exempláře za sto tisíc korun, ale také za dva miliony. A ty nejlevnější budou ještě spoustu peněz potřebovat, aby byly ve slušném stavu, takže bez investice několika stovek tisíc korun se neobejdete. Případný servis nepatří k nejlevnějším a ani spotřeba není nízká. Lepší je rozhodně hledat kusy s doloženou servisní historií, na nízkém nájezdu totiž tolik nezáleží, protože s SL se obecně jezdí jen na výlety. Ale to k takovému autu zkrátka patří.