Mercedes-Benz E 350: Elegance i efektivita v jednom balení

S prvním Mercedesem jsem se setkal jako hodně malý kluk krátce po revoluci. Před ní pochopitelně leda ve filmu. Velký roadster „Pagoda“ z „Jak utopit doktora Mráčka“ měl jistě na svědomí nejednoho malého fanouška vozů s třícípou hvězdou. Mercedesy byly občas k vidění i v Praze a na dovolené u jezera Balaton se jich taky dalo pár zahlédnout. V Maďarsku druhé poloviny 80. let panovala uvolněnější atmosféra a vím, že se tam daly pořídit i pravé Matchboxy nebo okusit italskou zmrzlinu. Asi chápete, po čem jsem toužil víc...

První Mercedes, ve kterém jsem se svezl, byl „kraťas“, s interním kódem W115, a navíc naftový. Tehdy jsem se rozvalil na zadních sedadlech a nesmírně si jako malý kluk užíval ten pocit, že se k nám domů podíval pravý „Benz“. Jezdívali jsme buď Trabantem, a pak dokonce zánovní Dacií. Favorit byl tehdy jen nesplněný „sen“ rodičů. Mercedes se k nám domů dostal jedině proto, že potřeboval servis. Už ani nevím, co všechno na něm tehdy táta svému známému opravoval, ale vím přesně, že jsem se uvelebil na zadních koženkových sedačkách a snil o tom, jaké by to bylo mít takovou káru. Přitom ten konkrétní auťák byl slabý 240 D a na dálnici ze sebe víc než 160 km/h nevykřesal.

Dobová reklama říká, že „éčko" se vlastně nemění, jeho smysl a prestiž je stejná v každém čase.

Nyní jsem se uvelebil v pohodlných, modře čalouněných sedadlech relativně moderního Mercedesu, zapůjčeného od AAA auto. Vzpomněl si na ta dětská léta. Modré čalounění i rozměrný volant spolu se stříbrným lakem karoserie přesně ladí ke klasickému německému sedanu. Nejedná se však o žádný relikt ze 70. let. Přece jen ale, jakmile jsem do něj poprvé nasedl, rozhlédl se okolo a uviděl všechna ta poměrně velká tlačítka, asociace s „Pianem“, čili slavným Mercedesem 70. let, mně okamžitě vytanula na mysli. Volant je velký, včetně tlačítek na něm. Co se týká pohodlí, generace W211 se oproti předchozí „Masařce“ zase o dost vylepšila a rozmazlovala své pasažéry.

Za drtivou většinu pohodlí v kabině může systém vzduchového odpružení „Airmatic“. Automaticky udržuje stálou světlou výšku a má navíc tři možnosti nastavení. V tom základním je auto vážně komfortně houpavé, tak trochu po vzoru starých „Amerik“. Když zvolíte tlačítkem před voličem převodovky „Sport 1“ úroveň, zjistíte, že tohle je ideální nastavení pro většinu silnic i lehce dynamického pospíchání, ať už je to kamkoli. Poslední nejtvrdší režim by teoreticky měl fungovat při najetí na hladký „Autobahn“. V reálu však umí jen hůř odfiltrovat případné díry v silnici, nicméně drží vůz v zatáčkách takřka bez náklonů. Jenže to nekoresponduje s ležérním řízením. Sportovní auto z konzervativního „éčka“ zkrátka nevytvoříte.

Mercedes vždy platil za etalon spolehlivosti a trvanlivosti. Zkazila to až generace W210, tzv. Masařka. Už ta její přezdívka nepůsobí nijak vábně a korunu tomu nasadila špatná antikorozní ochrana. V Mercedesu chtěli jít s dobou, s ekologickými trendy, a nasadili do výroby vodou ředitelné barvy. Ovšem ty způsobily, že antikorozní úprava pod finálním lakem nefungovala na sto procent. „Masařky“ rezivěly kolikrát vážně dost masivně, a zejména pod naftovými vozy taxislužby se dalo často po zimě obrazně zametat množství rezivého prachu. Nová generace, která přišla na trh v roce 2003, měla pokaženou pověst německého etalonu dramaticky změnit.

Mercedes oslavil nové tisíciletí s úplně novým modelem. Možná mu stále chybělo něco málo na to, aby dotáhl pošramocenou „image“, ale v generaci W211 technikou i výbavou představoval konečně rovnocennou konkurenci k novému BMW řady 5 (E60). Co se týká jízdních vlastností, měl bych určité výhrady, jenže co se týká pohodlí a pohody v kabině, tady si stěžovat nelze. Mercedes třídy „E“ je tišší, než kdy jindy vůbec byl.

Pár kostlivců ve skříni ale stejně máme. Prvním z nich jsou elektronicky ovládané brzdy. Jednotka „Sensotronic brake control“ může vykázat chybu po mnoha stech tisících sešlápnutí brzdového pedálu, a v důsledku toho se váš Mercedes stane dočasně nepojízdný. Sensotronic nebyl v zásadě špatný nápad. Jen prodražuje provoz „éčka“ jako ojetiny. Jeho výhody byly v perfektním vyvážení brzdného účinku na každé jednotlivé kolo. I v ČR existují specializované firmy, které vám elektrický kompresor systému repasují, pokud se porouchá. Jsou to náklady navíc, ale vzhledem k celkové ceně auta zatím nepředstavují likvidační položku.

Většina „éčkových" mercedesů byla vybavena v aktuálně testované generaci W211 adaptivním systémem vzduchového odpružení. Minimálně u silnějších šestiválcových a osmiválcových modelů se s ním setkáte. Systém Airmatic nevykazuje přehnanou poruchovost a jednotlivé díly, včetně vzduchových měchů, jsou měnitelné zvlášť; specializované servisy se najít dají. Spíše než na problémy s Airmaticem je dobré se zaměřit na kontrolu vůlí v nápravách i kulových čepech. Vzhledem k tomu, že éčkové Mercedesy zpravidla najíždějí opravdu velké porce kilometrů, dá se podvozek označit za trvanlivý a náklady na servis přiměřené.

Když jsem před časem testoval krásné nízké čtyřdveřové kupé CLS 500, zmínil jsem, proč je daleko lepší si na trhu s ojetinami vyhledat právě kousek s osmiválcem M113. Zbrusu nový šestiválec, který poháněl „éčko" i elegantní CLS po většinu výrobního cyklu, nemá totiž dobrou pověst. Poté, co jsem se svezl, musím poopravit původní předpoklad horší dynamiky. Motor má dostatek síly už v nízkých otáčkách a spokojeně si brumlá. Při předjíždění velmi přesvědčivě zatáhne a dech mu rozhodně brzo nedochází; oproti starším šestiválcům 3.2 litru je opravdu znatelně silnější. Vozy od modelového ročníku 2006 byly vybavené přímým vstřikováním CGI (stratified charged gasoline injection) a měly ještě o dvacet koní větší výkon při lehce snížené spotřebě paliva. A když už jsme u ní, bylo milým překvapením, že si Mercedes za celý test řekl o 10,5 litrů benzínu na 100 km. Mimo město se dá bez obtíží jezdit pod deset.

Problém je, že Mercedes při konstrukci nového motoru poddimenzoval materiál ozubeného kola vyvažovací hřídele. Ač záležitost nikdy automobilka oficiálně nepřiznala, ani nepodnikla hromadnou svolávací akci, týká se poměrně velkého počtu motorů. Podle VIN karosérie se dá i dohledat, zda je váš vůz z rizikové série. Doporučuje se proto před koupí dohledat v historii auta, zda už měl v minulosti měněné řetězové rozvody motoru včetně problematické ozubené řemenice. Stav celého mechanismu lze zkontrolovat, ale bez rozebrání „prsou“ motoru a odhalení rozvodového mechanismu jen obtížně. Prvotní symptomy jsou přeskočený rozvod například o jeden zub, zkrátka lehce rozhozené časování. Mělo by být zachycené snímačem polohy vačkových hřídelí a žlutou kontrolkou elektroniky motoru zaznamenat chybu. Každopádně, pokud kupovat éčko, ale i jiné modely značky s motorem M272, je potřeba o problému vědět a kalkulovat s náklady na preventivní opravu dopředu.

Pokud je vaší prioritou opravdu pohodlná, plavná jízda, kvalitní trvanlivý interiér a ticho v kabině, tak ano, má. Vzhledem k tomu, že jsou dnes již patnáctileté Mercedesy téhle třídy k mání za lidových sto tisíc korun, nabídnou neobvyklý luxus nečekaně lacino. Jenže mezi každými deseti nabízenými exempláři bude možná maximálně jeden s přimhouřeným okem doporučeníhodný ke koupi. Opravdu hezký kus vyjde spíše blíž ke dvěma stovkám. Zatímco je na serveru Sauto výběr ze 145 exemplářů Mercedesu W211, tak jen 29 je benzinových. Naftový kus bude mít už v reálu téměř výhradně vždy přes tři stovky tisíc ujetých kilometrů a záleží vážně jen na osudu konkrétního exempláře, jak pečlivého majitele měl před vámi. Typicky těch bývalých majitelů bude už celý popsaný techničák. Benzínová „350“, jakou byl testovaný exemplář, se naopak dokáže někdy objevit v zajímavé výbavě s reálnou historií i nízkým počtem předchozích majitelů. Nižší nájezd se dá i pochopit, u dieselu je to spíš zvláštní ukazatel. Naftová auta téměř nikdy nenajížděla například jen 15 tisíc kilometrů ročně. V každém případě si dejte stranou tak 30 % z kupní ceny vozidla a počítejte s tím, že něco z těch peněz doopravdy v průběhu prvního roku provozu „éčko“ spolyká. Ale když budete pečliví při výběru, udělá vám tento vůz i v letitějším vydání velkou radost.