Mercedes-Benz C300 Combi AMG Packet – Příjemná volba

V roce 1993 se objevil Mercedes-Benz třídy C, který nahradil typ 190E, a až do příchodu vajíčkového áčka byl nejmenším modelem v nabídce. Já se ale v příběhu posunu až do osmnáctého ledna 2007, kdy se v Ženevě představila třetí generace W204 jako sedan s designem Karlheinze Bauera a Petera Pfeiffera. Později jej ve Frankfurtu doplnil kombík. A jeden takový z roku 2009 si projedu i já. Většinou si k testu, když už jde o novější auto, vybírám třeba sportovní model, ale tohle není žádné AMG. Přesto mne tento Mercedes zaujal benzinovým šestiválcem pod kapotou.

Na první pohled je nenápadný a asi jen podle modernější masky a blinkrů v zrcátkách rozeznávám, že jde o lehce modernizovaný model. Je ale vybavený AMG paketem, který kombík doplnil jinými nárazníky, prahy, maskou a většími koly. Za sebe můžu říct, že vypadá opravdu dobře. Na střeše je pak velký elektrický šíbr, který je v parném dni opravdu vítaným společníkem. Mám prostě proudící vzduch raději než klimatizaci, která ale samozřejmě funguje výtečně.

Interiér na první pohled vůbec neprozrazuje věk auta. Materiály jsou dobré a prvotřídně zpracované, byť dnes bychom od Mercedesu čekali ještě lepší provedení. Nic tu ale nevrže ani nedrnčí, a to je fajn. Také ergonomie se skvěle povedla a líbí se mi dobrý výhled ven. Těch pár odlišností, jako je parkovací brzda na pedálu nebo vlastní páčka tempomatu, už majitelé Mercedesů stejně znají.

Sedadla jsou pohodlná a možnosti jejich nastavení tak velké, že se za volantem uvelebí každý. Vpředu je dost místa, vzadu je to o trochu horší. Průměrně vysoký člověk se ještě usadí slušně, ale delší cestu bych tu s vyšším vzrůstem strávit nechtěl. Zase má ale céčko slušnou standardní výbavu. Líbí se mi kryt přes displej navigace a infotainmentu. Dnes už se to nedělá a trochu mi to schází. Zavazadlový prostor pojme 485 litrů, a díky pravidelnému tvaru se dá dobře využít.

Důvod, proč jsem si tohle auto vybral, ale najdete pod přední kapotou. Tady totiž není předpokládatelný turbodiesel, a dokonce ani některý s přeplňovaných benzinových čtyřválců, ale hezký poctivý a nesmírně kultivovaný třílitrový vidlicový šestiválec s parametry 231 koní a 300 Nm. S nedostatkem síly tedy tento kombík problém nemá.

Rád bych napsal, jak má hezký zvuk, ale v interiéru prakticky nemáte šanci jej slyšet. I startování je tiché, ostřejší zvuk zaznamenáte až ve středních otáčkách a ve vyšších zní opravdu dobře. Ale vlastně vás nic moc nenutí s tím autem nějak ostře jet. Kdyby ale ano, jsou tu krásně silné brzdy. Spotřeba se pohybuje kolem 8,5 litru, což není na podobný motor zas tak hrozné.

Motor pohání zadní kola přes automatickou převodovku, i když v nabídce byly od roku 2007 i verze s pohonem všech kol 4MATIC. Umožnila to zkrácená platforma C207. Převodovka jde hladce a s tímto motorem nemá problém, přitom recenze naftových verzí občas zmiňují cukání. Tady je to ale lahoda a opravdu se sem samočinná převodovka hodí, protože pracuje zcela neznatelně. Sice si mohu řadit pádly pod volantem (proto je volič klasicky na středovém tunelu), ale není to vlastně vůbec potřeba.

Do otáček pošle automat šestiválec jen v případě, že dáte kick-down. Normálně testuji starší auta, hrdiny dětství nebo zajímavé sportovní modely, a tak si většinou za volantem užiju trochu vzrušení. Mercedes je ale jiný, tam je to relaxace, velký oddech, kde se nechávám autem vézt a vychutnávám si jeho ladnou jízdu.

Auto se řídí strašně příjemně a všechny ty řeči Mercedesu, jak moc se o dobré řízení (byť s delším převodem) snažili, asi tehdy nebyly jen tak do větru. Přitom dobré svezení byla většinou silná stránka konkurenčního BMW, ale tohle céčko se vedle trojky vůbec nemusí stydět. Ani tak ale není kombík nijak nepohodlný a hladce překonává nerovnosti a výmoly, zatímco vás neiritují žádné vibrace. Limitující jsou u tohoto modelu jen větší kola, ale podvozek filtruje, co může. Jízdní komfort prostě k Mercedesům patří, přesto se nezalekne ani ostřeji projeté zatáčky a cítíte, jak potlačuje náklony, byť je samozřejmě neumí úplně odstranit. Pak už by to totiž nemohl být ten pohodlný Mercedes, byť v tom ještě lépe vynikají verze se standardním podvozkem.

Minulé céčko se dočkalo nástupce v roce 2014 (tedy tři roky po faceliftu), kupé o rok později. Do té doby se ale generace W204 stihla stát nejprodávanějším Mercedesem své doby a skončila s výrobou na počtu 2,4 milionu kusů. Za svůj životní cyklus posbíral spoustu ocenění, čemuž se po testu ani nedivím. A i jeho reklamní kampaň s tehdejším jezdcem Formule 1 Alonsem měla něco do sebe.

Nabídka v bazaru není úplně malá, nejlevnější kusy se slabšími motory stojí i kolem sta tisíc korun, konkrétně C300 se dá najít i za 180 tisíc. Častěji ale v bazarech potkáte vznětové verze CDI, se kterými mají majitelé podle recenzí o trochu více starostí. Nejnákladnější ale může být servis čtyřkolek 4MATIC. Pozor ale na auta s vyšším nájezdem, nad čtvrt milionu kilometrů. U těch už vás mohou čekat investice do podvozkových komponentů nebo převodovky. Týká se to ale hlavně naftových variant, benziny mívají méně najeto.

Náklady na provoz a servis nejsou přehnaně vysoké a dostupnost dílů také nepředstavuje problém, navíc robustní technika je dostatečně dimenzovaná. Překontrolujte si sklápění zrcátek, korozi (ale té vzdoruje lépe než předchozí model) a rosení světlometů. Pokud se vám ale auto líbí, asi bych neváhal. Ačkoliv jsem od céčka nic extra nečekal, dodnes si kilometry v něm pamatuji zřetelně, tak příjemný ve mně zanechal dojem. Na normální příjemnou cestu, kterou nechci jet ostře, by se hodil skvěle.