Mercedes-Benz C200 Kompressor (W204): Ideální kombík

U nových aut je nabídka německých prémiových výrobců nesmírně vyrovnaná a o preferencích k jedné, druhé či třetí značce kolikrát rozhodnou jen detaily nebo čistě osobní preference zákazníka. Jsou lidé, kteří by si nikdy nekoupili BMW, a jsou i tací, kteří by nikdy domů nepřivezli Mercedes. Jistě takové lidi sami znáte. Výběr auta je totiž do velké míry iracionální záležitostí a roli hrají emoce, společenská prestiž nebo dokonce předsudky, chcete-li. „Usedlý“ Mercedes pak v reálu může mít víc řidičského potenciálu než celé BMW. Audi už si lidé taky nemusí kupovat díky skvělé technice, když tu stejnou můžou dostat klidně i ve škodovce. Ono zboření mýtů platí nejen u nových aut, ale klidně už i u mladších ojetin. Dnes se podíváme na mercedes třídy C, generace W204, který se vyráběla mezi lety 2007–2015.

Slavná „C-klasse“ je představitelem nejprodávanější evropské automobilové třídy, která se v posledních letech víc a víc přesouvá směrem ke karosériím typu SUV. Ve skutečnosti má však sedan i kombík střední třídy stále co nabídnout, a to zejména v oblasti jízdních vlastností. Polemika nad popularitou SUV je sice trošku jiné téma, ale přesně mě napadlo v momentě, když jsem nasedl do černého benzinového kombíku W204 a příjemně se přesouval přes celou metropoli směrem domů. Podle mého skromného názoru vyrobil Mercedes v roce 2007 opravdu ideální auto střední třídy. A ryze pozitivní první dojmy během týdenního ježdění se jen upevňovaly.

Design vozu je věcí individuálního vkusu, ale Mercedes třídy C nebyl nikdy módním výstřelkem ani šokující kreací. Možná se už nikdy nepodařil zopakovat úspěch Bruna Sacca s modelem 190E (W201), který předběhl svou dobu a stal se nesmírně nadčasovým. Nicméně Carl Heinz Bauer, designer, který byl za koncept W204 odpovědný, odvedl velmi dobrou práci. Auto stárne zvenčí jen pozvolna a v některých zářivějších barvách se mi stále moc líbí. Škoda, že většina zákazníků volila černou, různé odstíny šedé anebo bílou. Zejména v červené barvě je tento automobil krásný, když bychom do ní oblékli vrcholný a legendární model C63 AMG, bylo by to takřka dokonalé. Černý kombík v provedení Elegance (s tradičním designem přední masky a třícípou hvězdou na kapotě) a světlým interiérem s dřevěným dýhováním přeci jen dynamice vozu nepomůže nijak vyniknout.

Přitom se tenhle Mercedes nesmírně dobře řídí. Zadní kola vůz pohánějí, přední jsou určena k zatáčení. Zavěšení náprav má pokrokovou kinematiku. Vpředu není běžně očekávaný závěs typu MacPherson, ale nezávislé zavěšení pomocí soustavy tří ramen. Vzadu je v pomocném rámu uložen diferenciál a kola jsou zavěšena opět nezávisle pomocí soustavy ramen typu multilink. V praxi to funguje extrémně dobře. Když bychom si totiž vzali na test vedle sebe Audi A4, Mercedes třídy C a trojkové BMW řady E90, viděli bychom, že elastokinematika zavěšení náprav bude fungovat příkladně jen na Mercedesu a BMW. Bohužel, BMW udělalo s příchodem nové generace F30 v roce 2011 několik výrazných změn na podvozku a ta auta už zdaleka neumí tak příkladně kopírovat povrch silnice. Nakonec, to jsem si letos vyzkoušel na příkladu BMW 320d GT, které mě svými jízdními vlastnostmi spíše zklamalo.

Mercedes je ve své běžné variantě (vrcholný model AMG si necháme někdy na samostatný článek) velmi příjemně komfortní. Je to vlastnost, kterou byste čekali i od menšího céčka, a konstruktéři nezklamali. I po letech a 165 tisících najetých kilometrech se při přejezdu kolejí nebo špatně udělaných dilatačních spár neozývaly žádné ostré rány, nerovnosti na silnici tlumí naprosto perfektně. Podvozek také dost vydrží. Na konkrétním voze byla většina dílů podvozku s nejvyšší pravděpodobností ještě původní a teprve nyní by stálo za to vyměnit některé silentbloky, nechat otestovat funkci tlumičů, případně je také vyměnit. To není špatná vizitka po deseti letech. Věřím, že méně pečliví řidiči s tímto autem najezdí desítky tisíc kilometrů ve stavu, v jakém byl, protože podvozek zkrátka ještě fungoval. A ti pečliví jej za pomoci nezávislých specialistů na starší mercedesy dokáží udržet v perfektním stavu za rozumné náklady.

Varianta 200 Kompressor je druhou nejslabší benzinovou motorizací, přesto je její výkon i projev naprosto dostačují. Čtyřválec má objem válců 1,8 litru, ale díky kompresoru Eaton M62 produkuje 184 koní a velmi slušný točivý moment 250 newtonmetrů. Většina aut, stejně jako konkrétní testované, vypůjčené u AAA Auto, je spojena s automatickou převodovkou. V případě benzinových čtyřválců jde o pětistupňovou převodovku Mercedes-Benz, která se vyskytovala i v mnoha starších modelech. Jedná se o klasickou automatickou převodovku s hydroměničem, což je servisně poměrně vděčný mechanismus. Šestiválcové varianty 280/300 anebo 350 mají už modernější sedmistupňovou.

Co se servisu týče, doporučuje se hlavně výměna oleje a filtru, což by se mělo provést ideálně jednou za 5 let nebo 100 000 km. Mercedes však výměny oleje v plánu pravidelné údržby nemá, takže u ojetiny je vždycky lepší výměnu provést automaticky po koupi. Nejlépe uděláte, když úkon svěříte specializované firmě, která má přístroj, který dovede automat kompletně propláchnout. Výměna s filtrem a prací vyjde na docela dost peněz, nějakých 8-10 tisíc korun, ale pro budoucí životnost automatu je dobré tuto částku investovat. Obzvlášť u novějších 7G-Troniců se údržba vyplatí, protože cena oprav převodovek není vážně lidová.

Čtyřválcový motor M271 sám o sobě není nijak záludný. Jedná se o konstrukci DOHC se čtyřmi ventily na válec a rozvod motoru je poháněn bezúdržbovým řetězem. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak motory z kraje produkce (zrovna jako šestiválce M272) měly poddimenzované rozvodové kolo a rozvody mohly dokonce v extrému přeskočit o zub a rozhodit časování vaček. Tenhle problém se nejčastěji stává u šestiválců z let 2005 a 2006, zatímco vytahaný rozvodový řetěz motoru M271 bývá spíš záležitostí o generaci starších aut.

U typu W204 jsou rozvody spíše výjimečným problémem. Některé z variant jsou ale vybaveny přímým vstřikem paliva. Kód motoru pak nezačíná na písmena „KE“ ale „DE“ a obchodní označení vozu CGI, případně BlueEfficiency. Z principu může systém použitého vstřikování paliva (přímo do válců) u těchto motorů po letech vykazovat nadměrné zakarbonování v prostoru sacích ventilů. Obzvlášť pokud se dlouhodobě jezdilo na běžný Natural 95 s biosložkami a bez čisticích aditiv.

Jistá nadčasovost jistě platí v případě exteriéru Mercedesu třídy C (W204) a dodnes i laik nepozná, že se jedná o deset i více let staré auto. Poznáte to však uvnitř. Interiér je sice útulný, možná i trošku stísněnější ve své třídě, ale relativně zastaralý. Koho však zajímá spíše kvalita a absence pazvuků při jízdě oproti vyspělosti infotainmentu na palubě, bude mu Mercedes maximálně vyhovovat.

Světle provedené látkové čalounění bylo sice nepraktické, ale rozsvítilo jinak nudnou černou barvu exteriéru. Plusem je uzavíratelná schránka displeje audia, na který se pak zbytečně nepráší, a ovládací prvky na volantu či u středové konzole člověk poměrně rychle pochopí. Na druhou stranu, BMW mělo v té době systém I-drive a ten byl daleko lepší. U ojetin nám však o tyhle vychytávky zas až tolik nejde. Právě facelift, který přišel na trh pro modelový rok 2012, některé nedostatky infotainmentu i nudné „šedi“ interiérů hezky rozsvítil a auta z posledních ročníků výroby vypadají o poznání lépe a moderněji.

Mercedes-Benz třídy C v benzinovém provedení (drtivá většina nabídek jsou v naftě) je z mého pohledu velmi dobrý tip na ideální rodinné auto v ceně do čtvrt milionu korun. Je ideální pro lidi, kteří toho příliš ročně nenacestují, jejich auto bude muset často zvládat i kratší jízdy po městě, přitom preferují ticho a pohodlí v kabině před klapáním úsporného dieselu. Spotřeba se u konkrétní verze 200 Kompressor pohybovala na devíti litrové hranici. A to jsem zrovna měl ten týden jen kratší pojížďky s větším podílem města. Na dlouhé trase se díky vhodným dálničním převodům (při tachometrových 130 km/h vůz točí cca 2 500 otáček) pojede za méně než osm. Kompresor je spolehlivé řešení přeplňování, charakter motoru nepřišel o příjemnou linearitu a převodovka řadí hladce.

Za své peníze dostanete možná o dva až tři roky starší vůz než u nejprodávanějších mainstreamových značek, náklady na provoz budou malinko vyšší, ale věřím, že mnozí by po vyzkoušení třídy C přiznali, že občas stojí za to si za kvalitní věc připlatit. Mercedes-Benz třídy C generace W204 navíc u nabídky čtyřválců zdaleka nekončí. Můžete mít i vznětový i zážehový šestiválec o objemu tří, v případě zážehového až tří a půl litru a pro opravdické fajnšmekry je tu osmiválcové AMG s ručně skládaným osmiválcem 6,2 litru. Zatímco vrcholná verze AMG stojí zhruba jako tři běžné W204, šestiválce pod označením C230, C280, C300 anebo C350 můžete získat s poměrně nízkým příplatkem oproti nejčastěji se vyskytujícím čtyřválcům. Je jich však na trhu s ojetinami jako šafránu.