Mercedes-AMG A 35 – sice ne největší, ale pořád velká bestie

Ještě poměrně nedávno se Áčko od AMG vyskytovalo pouze ve verzi A 45, potažmo extrémnější A 45 S. Zejména druhá zmíněná je zajímavá tím, že pod kapotou ukrývá vůbec nejvýkonnější čtyřválec, jaký lze nalézt v sériovém osobním autě. Jeho 421 koní ze dvou litrů objemu je opravdu monstrózní hodnota, na kterou se běžně dostávají až ladičské firmy při pokročilém tuningu.

Jenže A 35 je oproti svým dravějším bratrům přece jenom trochu krotší. Taky má dvoulitr, ale vycházející ze standardního motoru M260, dodávaného klasickým ne-AMG modelům. Motor si však polepšil o dvoukomorové turbodmychadlo, dodávající stupňovitý nárůst plnicího tlaku, o vodní mezichladič nebo o výfuk s přepínatelnou klapkou. Výsledkem je pořád seriózně znějících 306 koní a 400 Nm točivého momentu, přenášených na pohon všech kol s mezinápravovou spojkou skrze sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

Nebudu chodit kolem horké kaše – jede to naprosto parádně. A 35 je výkonem tam, kde vrcholná třída klasických hot-hatchů s pohonem předních kol, a tomu odpovídá i dynamika. Zrychlení z nuly na sto absolvuje za 4,7 sekundy, takže na normální silnici (a na spoustě okruhových dnů) bude jen těžko hledat přemožitele.

Pocitově vás výkon slabšího AMG sice nevystřelí z bot tak jako jeho silnější sourozenci (A 45 S zrychluje na stovku dokonce jen za 3,9 sekundy), ale věřte mi – pokud nechcete brázdit každý volný víkend na střídačku autodromy v Brně a Mostě, nebudete nikdy potřebovat víc než těch 306 koní.

Tvrdě a nesmlouvavě začíná motor táhnout za hranicí tří tisíc otáček a skrz střední pásmo masivně sílí, aby při plném plnicím tlaku a plném nadšení předvedl krásnou výkonovou špičku, přesahující až do rudého pole otáčkoměru, jenž začíná číslovkou sedm.

Zatlačen do neoblomně tvrdého sportovního sedadla sekám pádlem pod volantem jeden kvalt za druhým. Ve sportovním módu je každé přeřazení jako výstřel z pistole, kdy si řvoucí čtyřválec zlověstně odplivne skrz otevřené klapky ve výfuku. Každé podřazení pak doprovází zvučný meziplyn automatu. O živelnost celého pohonného ústrojí opravdu není nouze.

Velké radiální čtyřpístové brzdiče na pozadí devatenáctipalcových kol se dramaticky zakusují do odvětrávaných kotoučů. Počáteční nástup brzd je možná až příliš přeposilovaný, ale jak jedu rychleji a opírám se před zatáčkami do brzdy silněji, je cit v brzdách lepší a lepší. Razantní zpomalení doprovází pár meziplynů podřazení a volantem s masivními úchopy, napojeným na strmý převod řízení, posílám auto do zatáčky.

Reakce jsou ve sportovním módu bleskové a ostré. Adaptivní tlumiče přitvrzené na maximum podpírají karoserii a eliminují takřka veškeré náklony, takže ani rychlé přehazování ze strany na stranu v utažených serpentýnách není zapovězeno. AMG reaguje hravě, mrštně a v oblouku se nechá krásně řídit plynem. Stačí ubrat a auto poslušně utáhne stopu, při přidání se zase do hry zapojí pohon zadní nápravy, takže nedotáčivost a protáčení vnitřních kol prakticky neexistuje.

Rychlost doprovází spousta zpětné vazby a coby řidič si tak přijdu opravdu zapojen do hry, má to však jednu podmínku, přes kterou nejede vlak – špičkovou kvalitu asfaltu pode mnou. Jak tady už padlo, v nejtvrdším módu Sport+ jsou tlumiče opravdu hodně tvrdé – na průměrné české okresky až příliš. A dokonce ani v měkčích nastaveních Comfort a Sport to není o moc lepší.

Zvlněný asfalt v nájezdu zatáčky umí auto na devatenáctkách s tenounkými slupkami pneumatik nehezky rozhodit, a totéž platí pro koleje nebo nerovnosti v zatáčkách, kdy se od velkých kol přenese do interiéru i nejedna tvrdá a hlasitá rána. Docela dost jsem tedy využíval nastavitelného jízdního režimu Individual, kdy se dá motor s převodovkou uvést do nejostřejšího módu, zatímco tlumiče ponechat „měkké“, přitom ale stále dost tvrdé.

Asi pak netřeba zdůrazňovat, že ve městě umí být jízda v Áčku od AMG trochu očistec. Byť je interiérem a prostorností auto v naprostém pořádku a komfortní (prostě klasický hatchback třídy A), tlumiče v kombinaci s velkými koly se ze mě snaží vytřást duši. Něco mi říká, že s menšími koly a vyšším profilem gum by byla situace o dost lepší.

Na denní dojíždění rozmláceným velkoměstem tedy musíte trochu zatnout zuby, ale sotva vyjedete mimo město na hezké okresky, či snad dokonce na okruh, odhalí se zaťaté zuby v radostném úsměvu. A 35 totiž není žádná obyčejná verze s pozlátkem a velkým logem AMG. Je to plnohodnotná sportovní varianta s plnohodnotným sportovním nastavením, které si holt vyžádalo ústupky v komfortu. Jede jako střelená, zapojí vás do řízení a nechá vás radostně hltat každou zatáčku a vystřelení z ní.

Co se cen týče, samozřejmě se bavíme o prémiové verzi prémiového hatchbacku. Základní cenovka A 35 4Matic tedy dělá 1 216 050 korun. Pořád je to však o dost méně než za vrcholné verze A 45 a A 45 S. Za ně si Mercedes řekne ceníkových 1 429 010 korun, potažmo 1 535 490 korun.