Měl by být řidičák na auto odstupňovaný jako u motorek?

V současné době platí, že pokud si uděláte řidičský průkaz skupiny B, můžete s ním legálně řídit většinu osobních, nákladních, ale i speciálních aut s celkovou hmotností do 3,5 tuny, a to včetně nejvýkonnějších supersportů. U motocyklů platí jiná pravidla – nejsilnější mašinu můžete osedlat nejdříve po dovršení věku 24 let (a složení zkoušek) nebo klidně ve 20 letech, ovšem předtím musíte minimálně dva roky vlastnit řidičák na skupinu A2.

Z laického pohledu je to tedy tak, že můžete mladému a nezkušenému řidiči legálně svěřit do ruky nejsilnější automobil světa, zatímco milovník jednostopých vozidel musí buď věkově dospět, nebo si povolení na motorku snů odjezdit, případně prostě jen čekat. Jde o spravedlivý systém? Měly by být řidičské průkazy skupiny B odstupňovány podle výkonu aut, věku, zkušeností a děleny do podkategorií? Máme pro vás naše redakční názory a chceme znát i ten váš!

Ve srovnání s motocyklem je sice auto teoreticky bezpečnější pro posádku uvnitř, ale mnohem nebezpečnější pro své okolí. Přece jen dvě tuny rozzuřeného železa mohou udělat (opět teoreticky) větší paseku než pársetkilová motorka. Stejně si však myslím, že by řidičáky skupiny B měly zůstat více méně tak, jak jsou.

Onu výjimku by mohla tvořit například povinná návštěva dopravního psychologa ještě před zahájením výcviku v autoškole, která by zaručeně vyselektovala potenciálně nebezpečné šoféry a mohla by jim udělit buď dočasnou stopku nebo úplný zákaz. Dále by neškodily každoroční kurzy ve výcvikových centrech pro mladé, které by mohly opět odhalit nevyzrálé řidiče a doporučit jim nebo nařídit lekce v autoškole či na dopravním polygonu.

Na druhou stranu mám za to, že i motorkáři by to měli mít stejně, tedy žádné omezení, žádné podkategorie. Je vám 18, složíte zkoušku, osedlejte klidně Hayabusu, ovšem vždy na svoje riziko a odpovědnost.

Honza přišel s poměrně zajímavým tématem k zamyšlení. Začínal jsem v patnácti letech na tenkrát již notně starém Pionýru, který věčně nefungoval. Po jednom efektivním přelétnutí přes řidítka přes polní brázdu jsem zas osedlal kolo. Bylo totiž snad i rychlejší. Proč to píšu?

Vybourat se můžete úplně na všem, s výkonem stroje to zas až tak extrémně nesouvisí. V dnešní době jsou moderní auta dostatečně rychlá snad úplně všechna. Přidávat do už tak složitých pravidel silničního provozu další represivní nařízení, to je jedna z věcí, která se mi silně nelíbí. Jsem tedy zásadně proti. Důvody jsou následující:

Řízení stroje, ať už jakéhokoli, je bezpečné, je-li kvalitní jeho výcvik. Vím, autoškoly rychlá sportovní auta nemají, ale mají zkušené instruktory, kteří pomůžou a žákovi vysvětlí všechny důležité principy nejen pravidel silničního provozu, ale i ovládání automobilu. Bylo by ideální, aby měl žák možnost si vybrat i autoškolu, která nějakým sportovním automobilem disponuje. Pokud ví, že bude začínat na pohonu zadní nápravy, anebo rovnou na výkonném voze s motorem uprostřed, měl by mít možnost absolvovat část jízd i s jiným vozem, než je typická Fabia z autoškoly.

Další věcí je, že osmnáctiletému klukovi by měl umět pomoci vlastní táta. A ten první měsíc, dva, klidně i déle s ním odjezdit na sedadle spolujezdce a dovysvětlit chyby, které se v autoškole nenaučil odstranit. Pro vyloženě sportovní jízdu na okruhu zase zafunguje sice nepovinný, ale ideálně nezbytný instruktor závodní jízdy. Represe v podobě odstupňovaného řidičáku vážně nedává smysl.

Daleko účinnější je dát lidem nějaká doporučení a naučit je o věcech dál samostatně přemýšlet. V osmnácti letech totiž může „kluk“ umět řídit silné Porsche pod dozorem svého zkušeného táty daleko lépe a bezpečněji než „nevybouřený“ čtyřicátník se špatnými řidičskými návyky.

Taky já se stavím na stejnou stranu jako kluci přede mnou a coby primární odpůrce nařízení, vyhlášek, represe a byrokracie říkám, že by řidičáky měly zůstat tak, jak jsou. Na druhou stranu si ale moc dobře uvědomuji, co může silné auto napáchat v rukách, které ho neumí náležitě ovládat. A taky, že je úplně jedno, zda patří tyhle ruce osmnáctiletému floutkovi s mokrým řidičákem, nebo naopak čtyřicátníkovi, který si odkroutil svých dvaadvacet let za volantem auta bez nehody, ale nikdy nejel silnějším vozem, jehož řízení by vyžadovalo nějakou specifickou zkušenost.

Z toho, alespoň dle mého, vyplývá, že dělit řidičáky na auta podle věku by nedávalo smysl a že nejsou zkušenosti jako zkušenosti. Každý by si měl ovšem uvědomit, že vlastnit rychlé auto a umět ho skutečně řídit, jsou dvě zcela odlišné věci. Nějaký ten kurz se zkušeným instruktorem v bezpečném prostředí okruhu nebo polygonu tedy rozhodně není na škodu a myslím, že by jej měl absolvovat klidně každý novopečený majitel silného auta bez předchozí zkušenosti. A rozhodně nemusí být takový kurz povinný – úplně by stačilo, kdyby se o této problematice prostě jenom víc mluvilo, nebo kdyby tyhle kurzy nabízely svým zákazníkům přímo prodejci.

Za mě by rozhodně měl být řidičák na silnější auto dostupný až po nějaké době a zkušenostech. Nikdy nezapomenu na vyprávění jednoho známého, který dal svému synovi za maturitu 250 tisíc, aby si koupil svoje první auto, ideálně něco jako Golf. Pořídil si M5 a druhý den ji rozpůlil na Libeňském mostě, zabil sebe a zmrzačil přítelkyni... Řízení auta je komplexní disciplína, kde musíte pro úspěšné absolvování autoškoly umět předpisy, značky a řídit. Otázkou je ale jak. Pomalu, s jistotou... Většinou vám ani pořádně neřeknou, jak držet volant nebo jak v autě sedět, natož aby vás někdo naučil, jak reagovat na smyk, jak zacházet s plynovým pedálem nebo co se s autem děje při průjezdu zatáčkou.

Dlouhodobě učím lidi řídit na okruzích, poslední dobou se věnuji i takzvané defenzivní jízdě. Na okruhu jsem zažil spoustu lidí, kteří nevěděli o řízení vůbec nic, ale přijeli s 400koňovým autem a říkali o sobě, že řídit umí, protože jsou přece nejrychlejší. To, že se porovnávali s majiteli aut s polovičním výkonem, jim ale nedocházelo. A když zjistili, že se svým autem na tom samém okruhu mohou být rychlejší klidně o více než deset sekund, jen proto, že se dozví, jak se má opravdu řídit, nestačili se divit.

Při výuce defenzivní jízdy, tedy když lidi učíte, jak se v pořádku a bezpečně každý den vrátit domů, vidím spoustu řidičů, kteří se sice v provozu pohybují klidně několik let, ale chybí jim základní správné řidičské návyky. Důvod? Nikdo je to nenaučil, v autoškole se museli instruktoři soustředit na to, aby je naučili vůbec auto ovládat a na zvládnutí povinné teorie.

Chyba je v systému! Jsem rozhodně pro zavedení řidičáku na zkoušku, kdy by začínající řidiči třeba po roce absolvovali kurz smyku a jízdu s instruktorem po normálních silnicích, která by se soustředila právě na defenzivní jízdu. Teprve řidiči, kteří mají oprávnění třeba dva roky a zúčastnili by se kurzu sportovní jízdy, by si pak mohli pořídit sportovní vůz s výkonem třeba nad 300 koní. Uměli a věděli by toho určitě podstatně víc, než když si podobné auto koupí nebo je dostane osmnáctiletý kluk, který právě absolvoval autoškolu.

A jak tuhle situaci vidíte vy? Měly by být řidičáky na auta odstupňované podobně jako u motocyklů, tedy podle výkonu motoru, zkušeností nebo věku? Napište nám svůj pohled do komentářů pod článek a nezapomeňte hlasovat v naší anketě.