Článek
Přes den řídí kamiony a dodávky na dlouhých přesunech. Před sebou mají jen nekonečnou silnici, muzika hraje pěkně nahlas a na mobilu je věčně otevřený livetiming, na kterém sledují svého jezdce. Dakar se jede čtrnáct dní, ale příležitostí, kdy se dostanou alespoň na start nebo k cíli etapy, byste spočítali na prstech jedné ruky truhlářského mistra.
Chodí si lehnout jako poslední, vstávají jako první. Špinavé ruce, široký úsměv, věčně nějaký ten vtípek. Jsou to mistři ve svém oboru, ale taky umí perfektně improvizovat. Správně, takoví jsou mechanici na Dakaru!
Každý mechanik má svou část auta, svoje nářadí a svoji zodpovědnost. Výborně sehraná parta, kde umí jeden druhého zastoupit nebo pomoci
Ten obrázek je každý den a u každého středně velkého nebo velkého týmu stejný. Jezdci v autě, na motorce nebo v kamionu přijedou do bivaku, kde už na ně čeká postavené zázemí. Rychle zrekapitulují, co se za ten den stalo, řeknou, co se jim na technice nezdálo nebo kde co trefili. Pak zmizí do sprchy, na večeři a jdou si lehnout. Pro mechaniky ale jejich příjezdem šichta teprve začíná.
„Běžný servis děláme každý den,“ říká Ivan Matoušek, šéf týmu MP-Sports. Tento tým je sice soukromou záležitostí, ale na Dakaru patří k těm větším a plně profesionálním. „Zkontrolujeme auto, vyměníme oleje, filtry, napíchneme diagnostiku motoru a převodovky, přezujeme gumy… Prostě takové ty běžné věci.“ Říká to s naprostou samozřejmostí, ale pro laika je to zážitek.
Kontrola auta je detailní a samozřejmě probíhá na zvedáku. Sundá se kryt podvozku, hledají se úniky kapalin i mechanická poškození. „Všechny oleje vypouštíme a kontrolujeme magnetem, jestli tam není nějaká šponka, je to ta nejsnadnější kontrola“ říká šéfmechanik Petr Brynda.
„Takhle jsme si střihli výměnu zadního diferenciálů hned po třetí etapě. Ale nakonec byl cajk. Tlumiče měníme v průměru každý druhý den nebo když se Martinovi úplně nezdají. Výměna brzdových destiček je záležitostí pár minut, spojku budeme dělat až volný den v bivaku.“
Pneumatiky se přezouvají v bivaku ve speciálním stanu, kam vozí gumy téměř všechny týmy. Můžete využít i myčku, kde vám auto opláchnou z nejhoršího, ale většina týmů to zvládá sama. Na mytí mají speciální prostředky. A hlavně stlačený vzduch. Jelikož se na Dakaru extrémně práší, tak v případě čištění aut je lepší než voda.
Pneumatiky jsou na Dakaru spotřební věc. A nejen ty
Běžná praxe je taková, že každý mechanik má na starost svou část auta, ale samozřejmě, že se umí vzájemně zastoupit. To rozdělení je hlavně kvůli tomu, aby se vzájemně nemotali. Každý tu má svoji bednu s nářadím, všechny náhradní díly jsou uloženy v pečlivě popsaných boxech.
Když se projdete po bivaku, zjistíte, že práce mechaniků je ve všech týmech přibližně stejná. Postavit stany, připravit místo pro techniku, nahodit elektrický agregát, nachystat světla, rozložit lavice a stoly… Všichni chodí v týmovém oblečení, lidé v civilu jsou většinou novináři a diváci.
U MP-Sports si všichni zakládají na společných večeřích, vozí s sebou i svého kuchaře
„Mám kolem sebe svou partu mechaniků už od doby, co jsem závodil v rallye. Jsme jedna velká rodina,“ říká k tomu Martin Prokop. „Jsou to profíci a já jim absolutně věřím. I proto se snažíme, aby to všechno bylo pěkný. Proto s sebou máme vlastního kuchaře, proto máme vlastní sprchu s teplou vodou. Společně večer jíme, společně chodíme na snídani…“ Tým MP-Sports má v bivaku tři obytná auta, tři kamiony a jeden Ford Raptor.
Samozřejmě, že nastanou situace, kdy o pohodě nemůže být řeč. Například, když dojde k poškození auta. Když se například vysype převodovka, tak jde všechno stranou, a mechanici pak pracují klidně až do rána. „Vloni se nám to stalo asi dvakrát, letos zatím klid. Ale to se může změnit v jedné vteřině,“ krčí rameny Ivan Matoušek.
Když se ale neděje nic mimořádného, balí mechanici část bivaku ještě večer, aby se tím ráno nezdržovali. Nechají rozložené jen nejnutnější věci, které ráno naloží do aut, a vyrazí vstříc dalšímu přejezdu. Pustí si muziku, otevřou livetiming…