Mazda 121 Canvas Top – Ideální první youngtimer

První model 121 Mazda uvedla už v roce 1975. Sdílel karoserii s tehdejším modelem Cosmo, ale pod kapotou měl běžný spalovací motor místo Wankelova. V roce 1986 se objevila nová verze, malý třídveřový hatchback, který se prodával i pod jmény Ford Festiva a Kia Pride (pod těmito značkami i jako pětidveřový, navíc byly na trhu dříve a Kia dokonce později vyráběla i sedan a kombík). Prý to byl právě Ford, kdo si vývoj malého hatchbacku u Mazdy, se kterou tehdy spolupracoval, objednal. Mazda ale nemířila na domácí trh, jen do Evropy a Austrálie, kde malý typ 121 doplnil nabídku směrem dolů pod 323. Evropanům se poprvé ukázala v Ženevě v roce 1988 (to je i rok výroby tohoto kousku), už o rok později dostala modernější lakovanou masku. V Evropě je ale Mazda docela vzácná, častěji tu potkáte Kiu.

Jde o model Canvas Top, takže mu na střeše trůní velké elektrické stahovací okno. Jde vlastně o polokabriolet. Díky tomu měl i lepší výbavu, třeba třináctipalcová kola s pavučinovým designem. Překvapit může zadní ostřikovač umístěný pod pátými dveřmi. Interiér je neuvěřitelně prostorný, ani milimetr tady nepadl nazmar a neukrajují jej ani tenoučké dveře. I když během projížďky jedeme v autě čtyři dospělí chlapi, nikdo z nás nemá pocit, že je nějak prostorově utiskován. To je geniální, skoro jak staré Mini.

Co je také velmi chytré, je zadní lavice posuvná o 180 milimetrů. Díky ní se dá výrazně zvýšit objem kufru o 50 litrů (v základu má 190 litrů). Otáčkoměr za dvouramenným volantem se zasekává, ale to je jediný neduh na jinak zrenovovaném autě. Vpředu jsou digitální hodiny a rádio na kazety, obojí mi také krásně připomíná osmdesátá léta. Polička na palubce je ale jako na míru na odložení moderního telefonu. Vyklápěcí zadní okna zase usnadní vyvětrání, pokud si nechcete otevřít střechu.

Aby byl vnitřek co nejprostornější, sází malá Mazda na motor vpředu napříč pohánějící přední kola. Na platformu DA se používaly motory série B OHC o objemech 1,1 a 1,3 litru a čtyř- nebo pětistupňový manuál, případně třístupňový automat. Na auto s hmotnosti pod 800 kilo to ale stačilo dostatečně. My tu mámě naštěstí ten větší karburátorový motor 1.3 B3 s výkonem 55 koní (bez katalyzátoru uměl nabídnout dokonce 65 koní) a manuální pětikvalt, který je až překvapivě přesný. Prý je Mazda skvělá ve městě a hodně dobře se s ní parkuje, ale já moc kodrcání po semaforech nemusím, takže raději vyrážíme na prázdné okresky.

Tady se projeví hřebenové řízení se slušnou odezvou a také nezávislé zavěšení všech kol. Vpředu je náprava McPherson, navíc s novými tlumiči, vzadu kliková s torzní příčkou a čím je silnice klikatější, tím jsem já za volantem spokojenější. Jistě, skoro všechny Mazdy dobře jezdí, ale copak byste to čekali u vysoké malé škatule z osmdesátek, kterou vyráběla i Kia? Výborně fungují i brzdy, ale ty jsou nově dělané, protože ty původní už opravdu neplnily svou práci.

Mazda 121 a její dvojče Kia Pride (Ford Festiva u nás asi nepotkáte) je jedním z nejlevnějších aut na trhu s ojetinami (stačit vám bude dvacet až čtyřicet tisíc korun), které má i brutálně laciný provoz. Spotřeba paliva je směšně nízká, pojistka také a tradičně je Mazda i spolehlivá. Bát se tedy můžete hlavně koroze, která je pro tuto japonskou automobilku nejtypičtějším problémem. Za nevýhodu se dá považovat i to, že tuto generaci modelu 121 nikdo nezná a tak nemá žádný status a v současnosti ani žádnou historickou hodnotu. Ale nebojte, ono na ní také dojde, akorát jich do té doby asi moc nepřežije.

Výroba Mazdy 121 první generace byla ukončena v roce 1990, kdy se na trhu objevil miniaturní čtyřdveřový sedan, který leckdo popisuje jako ocucaný bonbon a měl překvapivě horší aerodynamiku. V roce 1996 se pak pod jménem 121 začal prodávat převlečený Ford Fiesta čtvrté generace. Tahle první škatule se ale jako Kia Pride vyráběla až do roku 2000, kdy jej nahradil typ Rio, pak ale pod značkou Saipa ještě déle. Rozruch s ní zatím asi nevzbudíte, ale jako vstupenka do světa youngtimerů může být docela fajn.