Článek
Dodnes se najde řada lidí, která by preferovala právě F1 před modernějším a technologicky vyspělejším Veyronem, a možná dokonce i zbrusu novým Chironem. Je to zkrátka pojem. Mistrovský kousek Gordona Murrayho.
Výroba legendy započala roku 1992, rok poté se chlapi z Wokingu rozhodli vytáhnout jedno z pěti experimentálních F1 (vůz označený jako XP3) na italský rychlostní ovál Nardo. Tehdy se podařilo skvělých 371 km/h, ale všichni věděli, že to není vše.
O pět let později byl pátý a poslední prototyp (XP5) přepraven na neblaze proslulou rychlostní trať Ehra-Lessien, patřící koncernu VW – což bylo gesto, které by dnes už asi nepřipadalo v úvahu. Na světě tehdy nebylo zrovna moc lidí, kteří připadali v úvahu, aby se chopili volantu. A tak se vyvoleným z těch několika málo vyvolených stal Andy Wallace, muž, který se závodním McLarenem F1 zvítězil ve vytrvalostním závodě Le Mans.
McLaren před časem odhalil záznam z rekordní jízdy, kdy se F1 stal na dlouhá léta nejrychlejším autem na světě, a už navždy automobilovou legendou. Jenže Wallace chtěl doslova dovézt F1 až na samý limit, na absolutní hranu – je to koneckonců závodní jezdec.
Po zajetí rychlosti 386 km/h se tedy vrátil na stanoviště, a požádal inženýry, aby McLarenu „popustili uzdu“. Tedy aby deaktivovali omezovač otáček, a tak, podle Andyho vlastních slov, „tu rychlost ještě trochu pošťouchli“… V nahrávce je pak vidět, jak Andy jde na start ještě jednou a F1 pokořuje svůj starý rekord a chce jet ještě dál - až na 390 km/h. Ale to už jde opravdu ztuha.
„Více než 391 už nepojede. Ale i tak, 391 je dost slušné, že?“ vzpomíná na staré dobré časy britský závodní matador. „Dodnes říkám, že jde o nejlepší auto na světě, které kdy kdo vyrobil. Podle mě už nikdy nebude překonáno.“
Výsledně započítaná rychlost se samozřejmě průměruje z jízdy v obou směrech, tak zní pravidla, takže výsledná hodnota tehdy byla 386,7 km/h. A přesto, na více než dvacet let starý rekord jde o slušný výkon, že? Technicky vzato už je McLaren F1 „téměř 30 let staré auto“, protože samotná výroba začala už v roce 1992. Což dělá rekord ještě obdivuhodnějším.
Jak už tu zaznělo, jeden rekord McLarenu F1 stále náleží – i dnes, v roce 2020, není auta poháněného atmosférickým motorem, které by bylo rychlejší než legendární F1. Na jeho nástupce jsme dlouho čekali a nadšeně přivítali McLaren P1, abychom zjistili, že ten je ve skutečnosti stvořen k tomu, aby ztrestal zatáčky všemožných závodních okruhů a stal se po boku LaFerrari a Porsche 918 symbolem nové éry. Vůz nám tak ukázal, že hybridy mohou být nejen zábavné, ale v případě P1 také pěkně děsivé.
Přesto jsme se nakonec dočkali alespoň jakéhosi - řekněme - duchovního nástupce F1. Pracovní název zněl BP23, tedy Bespoke Project 23 (něco jako „Zakázkový projekt 23“), který dostal prodejní název Speedtail. Na první pohled byste neřekli, že jsou si dvakrát podobní, ale myšlenkově vlastně ano – oba používají ty nejlepší technologie své doby a rychlosti okolo 300 km/h za hodinu a víc jsou pro ně hračka.
Jedním zajímavým prvkem jsou si vozy přece jen podobné. Jde o koncepci sedadel pro tři cestující, kde řidič sedí uprostřed. Speedtail, coby novodobé „Hyper-GT“ přebírá myšlenku svého duchovního předchůdce a znovu ji přivádí k životu v 21. století. Údajně má dokonce bez větších problémů zvládnout rychlost 400 km/h...