Martin Prokop: Dakar pojedeme. Ale na tu bouračku nezapomenu

To, co Prokop z dlouhodobého hlediska předvádí, je přinejmenším obdivuhodné. Poté, co opustil svět WRC, se naplno a s vervou pustil do Dakaru, respektive do maratónských rallye. Pozměnil tým, postavili úplně nový závodní speciál jménem Shrek a začal makat i sám na sobě. A úspěchy se postupně dostavily, ten progres byl až neuvěřitelný a soukromá stáj z Jihlavy nakonec dokáže držet tempo s továrními týmy. V loňském roce brala posádka Martin Prokop a Jan Tománek fantastické šesté místo na Rallye Dakar. Zároveň se stali nejlepšími soukromníky, kteří tenhle tvrdý závod jeli.

„První desítka jede tvrdé tempo, sebemenší chyba se trestá. Musíte být připraveni na všechno, musíte jet rychle a zároveň hlavou, musíte mít absolutní důvěru v techniku a taky potřebujete štěstí.“ Tuhle závodnickou mantru razí Martin Prokop ve všech závodech, svou účast na světových podnicích cross-country rally bere jako přípravu na závod, který ho absolutně pohltil. Společně s Janem Tománkem podřizují přípravě na Dakar vše. Ale teď je všechno jinak. Ve třetí etapě Rallye du Maroc měli nehodu, kvůli které byla účast na Dakaru 2020 (stěhuje se z Jižní Ameriky do Saúdské Arábie) v ohrožení.

„Byla to nehoda, kterou žádný jezdec nechce zažít. Bouračka ve vysoké rychlosti, kdy jediné, co můžete udělat, je co nejvíc brzdit a přitom celou tu dobu jen čekáte na náraz. Víte, že to přijde. Otázkou je jen to, jak ta rána bude velká a co všechno se stane,“ vzpomíná Prokop pět týdnů po nehodě, která mohla změnit úplně všechno. „Když jsem viděl to auto, respektive co z něj zbylo, bylo mi z toho zle. Jenže ještě daleko horší to bylo vůči Jendovi. Zranění, o kterém nikdo na začátku moc neví, jak bude vážné…“

Nehoda v Maroku byla souhrou hned několika okolností. Poprvé se jelo podle tajného itineráře, který posádky dostaly těsně před startem třetí etapy. A protože česká posádka řešila v předchozí etapě technické problémy, startovala až z třináctého místa. „Na všech závodech je běžné, že první desítka startuje po třech minutách, druhá pak v rozestupu dvou minut a třetí po minutě,“ vysvětluje Martin Prokop. „Tady jelo jen prvních deset aut po dvou minutách a ostatní po jedné. A protože trať byla hodně prašná, navíc vůbec nefoukal vítr, který by prach alespoň trochu rozehnal, bylo to hodně rizikové. Ale stejné pro všechny, to je pravda.“

Stejný pro všechny byl i itinerář. Ani ten nebyl úplně ideální. „Když jedete podle tajného itineráře, nemáte moc času se nějak připravit. A zrovna v tomhle bylo hned několik hrubých chyb,“ hodnotí Prokop. Na tu první na pětasedmdesátém kilometru doplatili Fernando Alonso a Bernhard ten Brinke z továrního týmu Toyota, ale taky Aron Domżała, který startoval s buginou.

„Jednalo se o nebezpečné místo, které bývá v roadbooku označené třemi vykřičníky. Tady nebyl ani jeden. Měli jsme tam taky problém, já si hnul s krkem a trochu jsme pocuchali auto. Naštěstí ne fatálně.“

Ten fatální okamžik přišel o něco později. Prokop s Tománkem jeli slušné tempo, sice bez naděje na uspokojivý celkový výsledek, ale s vidinou toho, že se Dakar blíží a každý ostrý kilometr se počítá. „Letos to bylo celé o přípravě. Nebyli jsme schopní jet celý šampionát na body a celkové umístění, takže jsme si kvůli testování vybírali, co pojedeme. Cíl byl jen jeden – Dakar.”

„Jeli jsme v prachu, na šestém nebo sedmém místě, a najednou se před námi objevilo křížení cest. Jenže ta druhá pista byla zvýšená, hádám tak tři čtvrtě metru, a já hned věděl, že je zle,“ vypráví Martin Prokop a je vidět, že i s odstupem času mu to nedělá úplně dobře. „V itineráři opět žádné varování… Jezdcům před námi pomohlo, že jeli s většími rozestupy a viděli to včas.“

Říká, že hned věděl, že to bude průšvih. „A velký! Brzdil jsem, ale měli jsme sotva čas se zapřít.“ Nespočítá, kolik kotrmelců jejich auto udělalo, ale okamžik, kdy zjistil, že je jeho spolujezdec v bezvědomí, z hlavy asi nevytěsní už nikdy. „Pořád se mi to vrací. A obávám se, že ještě dlouho bude. To není, jako když vám shoří auto nebo utrhnete kolo. Tady jde o zdraví člověka, o parťáka, kdy se vám v hlavě honí ty nejčernější věci.“

Prokop neskrývá své rozčarování, že tak důležitá soutěž měla mizerné lékařské zabezpečení. Vrtulník odstartoval až po patnácti minutách, a když k nehodě přiletěl, chyběl v něm zkušený záchranář. „Možná to byl doktor, ale určitě ne paramedic. Nevěděli, co mají dělat, neuměli ani pořádně použít fixovací límec na krk a Jendu jsem z auta nakonec tahal já. Trvalo hodinu a půl, než vrtulník odletěl do nemocnice, to je absolutně nemyslitelné! I když do nemocnice… Bylo to tam jak ve středověku!“

Prokop a jeho tým chtěli, aby byl Jan Tománek převezen na kliniku do Marakeše, ale odmítali je s tím, že v noci vrtulník nelétá. „Nakonec pro Jendu přiletěla po půlnoci letecká ambulance, kterou jsme si sami vyřídili. Byl jsem fakt rád, že bude mít konečně tu nejlepší aktuálně možnou péči. A ulevilo se mi podruhé, když vyšetření v Marakeši naštěstí odhalilo, že krevní sraženina v hlavě je malá a není na nebezpečném místě.“

Jak už je vám asi jasné, od začátku bylo absolutní prioritou, aby se Janu Tománkovi dostalo té nejlepší péče. Už je zpět v ČR a je na tom o moc lépe. „Ve čtvrtek na tiskové konferenci se dozvíš víc,“ říká mi Martin Prokop do telefonu. Ale pak z něj přece jen pár věcí dostanu… „Krátce po té nehodě, respektive když už byl Jenda v Marakeši, mi bylo jasné, že teď se budou dít věci, které nemůžu ovlivnit. Takže jsem se sebral a od všeho se odstřihl, potřeboval jsem to a věděl jsem, že sám tady nic nezmůžu. Za tu dobu, kdy závodím, a je jedno, jestli WRC nebo Dakar, mám okolo sebe naštěstí tým, na který se můžu spolehnout, a tak jsem to nechal na nich.“

Jan Tománek byl do ČR převezen asi týden po nehodě a dostává se mu maximální možné péče. Auto, respektive to, co z něj zbylo, bylo v ČR už po nějakých šesti dnech. „Už když to kluci viděli v poušti, bylo jasné, že je všechno špatně. Hodně špatně,“ přiznává Prokop. „A když se to všechno rozebralo, bylo jasné, že tohle už se opravovat nebude…“

V dílnách sice stálo druhé auto, ale s tím měl Prokop od začátku jiné plány. „Nápad, že pojedu s ním, byl ve hře, ale měli jsme to vymyšlené jinak. Po minulých zkušenostech vím, že když chcete na Dakaru obstát, potřebujete rychlou asistenci, ideálně parťáka, který vám dělá podporu.” Jinými slovy jet stejnou taktiku, jako mají tovární týmy. Tým má jasnou jedničku a druhé nebo i třetí auto mu kryje záda. V případě zapadnutí vždy zastaví a pomohou auto rychle vyprostit, pomáhají i v případě technických problémů. A když se nedostává nějaký díl, jejich auto poslouží jako dárce.

Takže dvě auta… „Jen s tím, že místo toho, abychom jedno připravili a druhé zrepasovali, tak jsme museli postavit úplně nový kus,” krčí Prokop rameny. „V plánu byl volnější listopad, ale teď se jede na dílně od rána do večera. Ta rána přišla v nějakých 140 kilometrech za hodinu a nebylo moc věcí, které by se daly při stavbě nového auta použít. Alespoň, že to druhé auto už vypadá dobře.“ Člověka samozřejmě napadne, že všechno špatné může být k něčemu dobré a že Shrek se třeba dočká i nějakých vylepšení, ale v tomhle případě to tak není. „Ta rána nepřinesla nic pozitivního,“ říká Prokop smířlivě. „Všechno fungovalo a všechno bylo vyladěné, takže stavíme vlastně kopii. Naštěstí mám kolem sebe schopné lidi, kteří to zvládnou.“

Takže Prokop na Dakaru chybět nebude, to už je jasné. „Jasně, že mě také napadlo Dakar vypustit, ale pak jsem se od toho všeho odstřihl a nechal to všechno na lidech kolem sebe,“ přiznává Martin Prokop bez okolků. I proto vzniká tenhle rozhovor později, než bylo původně v plánu.

Kdo sleduje tohle velké dakarské dobrodružství zblízka a vidí trochu pod pokličku, ten už ví, kdo bude řídit druhé auto. Ti ostatní budou nejspíš překvapeni.

Na zítřejší tiskové konferenci se toho bude řešit opravdu hodně. Nicméně jedno je jasné už teď. Kromě Martina Prokopa pojede na Dakaru mezi auty ještě Tomáš Ouředníček, v kamionech bude startovat s Buggyrou Martin Šoltys, ve stejném týmu pak nastupuje s buginou i nestor Pepa Macháček. Nechybí dál samozřejmě ani Aleš Loprais a Martin Macík, oba jedou v kategorii kamionů a oba s ambicemi na první pětku.