Článek
Mini auta (tedy zástupci nejmenšího segmentu A) se svými miniaturními motory a nízkou hmotností byla vždy ukázkovým příkladem úspornosti. Díky tomu je milovali jejich majitelé, kterým šetřili kapsu, i jejich výrobci, jimž tihle malí hrdinové zachraňovali pověst (a tučné pokuty) nízkými emisemi. Jenže s nástupem nových emisních limitů pro flotilové emise se karta obrací a miniautům hrozí vymření.
Od letoška totiž platí pro automobilky flotilový limit CO2 na úrovni 95 g/km (konkrétní hodnota se pro jednotlivé značky liší podle druhu vyráběných aut), který malá auta zvládají s odřenýma ušima plnit, jenže v roce 2030 tento limit spadne na pouhých 59 g/km, a miniauta se tak stanou pro automobilky pomyslnou koulí na noze. Možnosti vývoje spalovacího motoru totiž nejsou nekonečné, a i když se jejich emise CO2 od 90. let podařilo srazit z nějakých 140 g/km na aktuálních méně než 100 g/km, níž to bez podpory elektřiny už nepůjde.
Což je problém, protože elektrifikace je drahá. Jednoduché mild-hybridní ústrojí (které ušetří zhruba 10-20 g/km CO2) přidají k ceně vozu zhruba 20-30 tisíc korun, což je skoro desetina pořizovací ceny těchto vozů. To by zákazníci zvláště citliví na cenu jen těžko překousli. Přitom vývoj takových aut je pro automobilky velmi drahý a marže jsou naopak velmi nízké, takže na nich ani automobilky nechtějí prodělávat. Na druhou stranu prodeje v tomto segmentu jsou poměrně stabilní (neukusují je žádná SUV), ročně se v Evropě prodá přes milion čtyřkolových mrňousů (jde tak o pátý největší segment) – to není něco, co by si výrobci mohli dovolit ignorovat. Takže co s tím?
Řešením může být vynechání hybridizace a skok rovnou k úplné elektrifikaci – touto cestou se ostatně vydal třeba Renault se svým Twingem, koncern VW s nástupcem Upu, Citigo a Mii a také celá značka Smart. Elektrický pohon je zatím stále drahý, ale s postupným vývojem a velkým objemem výroby půjde jeho cena dolů. Jenže jak moc dolů? Elektrická Škoda Citigo-e iV prodávaná hrubě pod reálnou cenou se nyní dá pořídit už za 450 tisíc, což však oproti původní konvenční verzi představuje stále dvojnásobek.
Další variantou pro městskou dopravu mohou být elektrické dvoumístné čtyřkolky, jako je Renault Twizy, Seat Minimó nebo Citroën Ami – ty jsou na pořízení lacinější, na parkování jednodušší a velkou výhodou má být i to, že by mělo být možné řídit je již od 15 let. Tuto dvoustopou variantu skútrů ocení především lidé, kteří potřebují čistě městský doplněk k běžnému autu a car sharingové firmy, o plnohodnotnou náhradu za mini auta však rozhodně nejde.
Je to paradox – těm nejmenším, nejúspornějším autům zvoní hrana, přitom na silnicích potkáte stále víc obrovských a nenažraných SUV mastodontů. U nich však elektrifikace není překážkou, nepoznáte ji příliš na hmotnosti ani na ceně (obojí je už tak dost vysoké). Jenže pro malá auta může být elektrifikace zabiják. A zároveň zachránce, pokud se vyplní optimistické prognózy. Zákazníkům i automobilkám tak nezbývá než doufat.