Macík: Techniku na Dakar 2021 máme skvělou, bude to o hlavě

Martina Macíka nejčastěji vidíte s úsměvem na tváři, ale dneska se trochu mračí. Venku totiž celý den vydatně prší, testovací trať je bahnitá a nesjízdná. To nejsou zrovna dakarské podmínky. „Takhle to mám – kdybych si něco naplánoval na nejsušší místo světa, tak mi stejně začne pršet,“ prohodí. Ale pak se mu tvář zase rozjasní: „Aspoň budeme mít víc klidu na povídání.“

Tak začneme od podlahy, jak se vám líbilo na minulém Dakaru v Saúdské Arábii? „Líbilo a moc! Byl jsem rád za změnu, v Jižní Americe jsem závodil posledních sedm let. Příroda v Arábii byla fakt neuvěřitelná – červené hory, mezi nimi kaňony, pak se to celé zbarví do černa, do toho bílý písek… I když při závodě jsem si to nemohl moc vychutnávat, to až pak ze záběrů v televizi. Jen trochu zklamáním byla atmosféra kolem trati.“

Pro Saúdskou Arábii to totiž byl premiérový Dakar, takže nestihl přilákat zástupy fanoušků jako dříve. Také organizátoři se na novém hřišti teprve rozkoukávali a ladili trasu. „Když jsme letěli na plný plyn po trati, která vedla mezi dunovišti, vůbec jsme to nechápali. Proč? Já chci do těch dun! Jenže organizátoři, kteří trať cvičně projížděli v létě, se báli, že to bude moc měkké – jenže v zimě, když jsme jeli my, to bylo akorát. To se snad pro nový ročník změní. Taky prolog by se měl jet blízko města, aby tam nahnali diváky. Takže věřím, že Dakar 2021 bude ještě lepší.“

A zkušenost s novým autem? „Jdeme cestou postupného vývoje, takže Karel se od Franty nelišil nijak převratně. Důležitou změnou bylo to, že nesedíme na předních kolech, ale až za nimi, takže jízda byla pohodlnější. Vedle toho proběhla celá řada drobnějších změn a ty daly dohromady celkově lepší auto. Zpomalovaly nás hlavně problémy s pneumatikami – měnili jsme jich hned devět – a ve čtyřech etapách nás potrápilo také čidlo u turba, kvůli kterému jsme přišli o výkon. Ale to se na Dakaru prostě stává…“

Když Martin Macík před Dakarem 2020 přesedl ze svého speciálu Liaz (pojmenovaného Franta) do Iveca (tomu říkají Karel), hodně fanoušků to oplakalo. Jenže pod logem tradiční české značky už byla stejně technika z celého světa a nové auto přineslo další rychlostní posun. Franta nicméně žije dál, a jestli chcete vyrazit závodit na Dakar či jinou dálkovou rallye, klidně si ho můžete pronajmout.

„Se základem auta jsme ale byli naprosto spokojení. Upravovali jsme vlastně jen drobnosti, které nevydržely tu zátěž, auto jsme také odlehčovali o pár desítek kilo – někde možná trochu moc,“ usměje se a ukazuje pod otevřenou kapotu Karla, kde tým mechaniků zrovna svařuje část rozbitou při předchozích testovacích jízdách.

Jedinou velkou změnou tak je výměna manuální převodovky za automatickou. „Loni jsme byli jediní v TOP 5, kdo jel na manuální řazení. Nová převodovka by nám měla pomoci zrychlit hlavně v dunách, kde umožňuje plynulejší jízdu pod plným plynem. Také rozjezdy a výjezdy ze zatáček budou určitě rychlejší než s manuálem. Pro mě je to velká řidičská změna, budu se s Karlem znovu učit jezdit. Nemám totiž klasické sekvenční řazení, můžu dát převodovce jen pokyn pákou, jakou nejvyšší rychlost má mít zařazenou, zbytek je na ní. Je to nezvyk, protože si auto musím před zatáčkou nebo terénní překážkou víc připravit.“

Kromě toho, že by automatická převodovka měla přinést zrychlení a menší zátěž pro pohonné ústrojí při každém přeřazení, měla by taky Martinovi ušetřit práci. „Trochu se bojím, že se budu nudit. Já jsem totiž notorický řadič, s manuální převodovkou jsem ruku téměř nesundal z páky. Jenže se to odráželo i na mém těle, z každého Dakaru jsem si přivezl záda zablokovaná od nepřetržitého řazení. Teď budu mít pravou ruku volnou. Páteř si odpočine, bude klid na řízení a navíc mě navigátor František už nebude muset za jízdy krmit,“ zahraje mu znovu na tváři úsměv.

Závodní týmy kamionů jezdí na pneumatikách určených pro vojenský program – sériově je vyrábí Michelin, Pirelli a Good Year. Povolená maximální rychlost je 80 km/h, ale v závodech se na nich jezdí až 140 km/h. Za sezonu jich v Big Shock Racing spotřebují zhruba 40 kusů.

Naučit se řídit s novou převodovkou je pro Martina Macíka stěžejní cíl testů, vedle toho si však pochvaluje vylepšený podvozek: „Podvozek (šasi, uložení náprav, pružiny, tlumiče) je základ – právě tlumiče pro nás připravuje slovenská firma Ferencz Racing Technology a ten pokrok je neskutečný. Před třemi lety bych si tu vytloukl zuby a zdálo by se mi to dobré, dneska to všechno podvozek bez problému spolyká. Chci skočit a neskočím – předek si to krásně pobere, vyvěsí si kola a pořád je přilepený k zemi.“ To však neznamená, že by jízda byla pro posádku kdovíjak pohodlná, o tom si ale přečtete více v našich dojmech z jízdy.

Tým plánuje před Dakarem najet 13 tisíc testovacích kilometrů, které by měly prověřit rychlost a odolnost techniky i posádky. Součástí příprav je také zářijový závod v Polsku a říjnové závody v Tunisku a Španělsku, ale pravý křest ohněm bude až lednový Dakar – tak náročné podmínky a takovou délku závodu prostě nenasimulujete.

Už teď je však jasné, že největším soupeřem bude znovu armáda ruských Kamazů – má na ně Martin Macík připravené nějaké triky? „Tipy, triky… kdyby to bylo tak jednoduché, tak to může udělat každý. Já se snažím pracovat sám na sobě a zdokonalit se tak, abych byl rychlejší než oni. Proto musím najezdit neuvěřitelné množství tréninkových kilometrů – to oni mají a to já musím mít taky. Pak fyzická příprava – tu oni mají a já ji samozřejmě musím mít taky. Musím makat minimálně tak tvrdě jako oni, tak to prostě je. Techniku máme skvělou a k tomu zkušený tým. Takže to bude hlavně o hlavě – vyrovnat se s tlakem, nepolevit v odhodlání a vydržet se koncentrovat celý závod, abychom se vyhnuli zbytečným chybám. Pak budeme mít šanci dostat se na pódium, což je samozřejmě cíl. A taky budeme potřebovat nějaké to štěstíčko. Třeba aby konečně přestalo pršet,“ usmívá se.

V minulém ročníku vybojovala posádka Martina Macíka skvělé páté místo, v tom nadcházejícím by si určitě rádi polepšili a mají pro to ty nejlepší předpoklady. Držíme jim palce a vy doufám taky!