Lukáš Kvapil: Nejdelší, ale pro mě zároveň ta nejlepší etapa

„Ještě ráno jsme nevěděli, jestli nebudeme muset etapu zkrátit, protože jsme neměli vrtulníky, které zůstaly v předchozím bivaku, protože kvůli mlze nemohly odstartovat,“ řekl odpoledne Jean-Louis Schlesser, ředitel závodu. A když říká mlhu, myslí tím všude přítomný jemný poletující prach, který zvedá silný vítr. „A bez letecké podpory prostě nemůžeme závodit, potřebujeme mít ve vzduchu pořád doktora.“ Takže pořadatelé udělali to nejlepší, co mohli – posunuli start o dvě hodiny s tím, že se uvidí. A nakonec jsme viděli dobře i my, jelikož dnešní etapa startovala jen dvacet kilometrů od bivaku a končila přímo v něm. Udělali jsme si tedy výlet přímo na start. Odehrával se pouhých sto metrů od něčeho, čemu se dá s trochou vůle říkat silnice, ovšem jen dostat se k němu se ukázalo jako obtížný úkol – jemný písek je past hlavně pro pomalu jedoucí auta.

„Byla to skvělá etapa, navzdory její extrémní délce. První polovina byla písečná, kromě měkkého písku se jelo i v dunách a po tankování se přešlo zase na rychlejší styl tratě,“ zářil v cíli Lukáš Kvapil. A jeho dobrý pocit z jízdy se pak zrcadlil i ve výsledku – dvacáté místo v etapě ho posunulo na 27. místo průběžného pořadí. „Zvolil jsem jinou přední pneumatiku, dobře se oblékl a cítil jsem se za celý závod asi úplně nejlíp. Jasně, kufroval jsem, asi dvakrát nebo třikrát, ale jízdně to nemělo chybu. A ke konci, když jsem jel po dlouhé rovné pláni, nikde žádné stopy, nějakých deset kilometrů, záchytné body i azimuty bezvadně seděly, najednou jsem začal lehce panikařit. A s každým dalším kilometrem jsem víc a víc pochyboval. Ale pak se ozvalo zahoukání a kolem mě projel Tomáš Tomeček se svojí oranžovou Tatrou a já věděl, že jedu správně. To mě psychicky nakoplo. Cítím sice, že jsem zmordovaný, ale dnes mám radost sám ze sebe!“

To zmíněný Tomáš Tomeček trochu bručel, že zakufroval, což se mu obvykle nestává. Musel se tedy vracet. Ale i on je rád, že už je v Mauretánii a na písku. Vyfasoval penalizaci deset hodin za to, že ho se zlomenou spojkovou hřídelí dotáhli do cíle předchozí etapy pořadatelé. „Deset hodin je lepších než sto. A deset hodin se dá v dunách sice těžce získat, ale lehce ztratit.“

V dnešní etapě ale bloudili evidentně skoro všichni, ztratil se i slovenský motocyklista Ján Zeťko, který však doplatil na technický problém. „Uklepal se mi konektor roadbooku, a tak jsem ho musel přetáčet ručně. A zrovna, když jsem to dělal, minul jsem důležitou odbočku a jel zkrátka po stopách. No, a ony vedly špatně… Pak jsem z duny koukal, kde kdo je, vyjel jsem za jedním Optimusem, ale ten bloudil taky, a našel jsem se tedy až napodruhé. Ale to k tomu taky patří…“ Na čtvrtém místě dnes dojel druhý slovenský motorkář Martin Benko. Ptal jsem se ho, jak mu to dnes šlo, a odpověděl, že mizerně. Hned v cíli si prý dal rychlou partičku v šachu a prohrál. V závodě si ale dál drží třetí místo za superrychlou dvojicí Ullevalseter a Boturri.

První tři auta v cíli byly opět Optimusy, a to i navzdory tomu, že mají pohon jen zadních kol. Což v měkkém písku není vždy úplně ideální, ostatně jeden z nich se zahrabal ještě pár metrů před startem. „Musíte mít jemnou práci na plynu a neustále pracovat s tlaky v pneumatikách,“ říká Dominique Laure, který si dalším vítězstvím upevnil náskok v soutěži. Nejrychlejším kamionem v cíli byla pro dnešní den Portugalka Elisabete Jacinto, i ona dál vede svoji kategorii…

Celé dnešní dopoledne jsme strávili pár stovek metrů za startem, tedy v místech, kde jste se do písku bořili klidně až po kotníky. Vypadá jako červená mouka a je proklatě zrádný. Někteří motorkáři se se svými stroji vysloveně prali, již zmíněný Optimus zapadl ještě před startem a další auto se utopilo dva metry po něm, když už jim běžel drahocenný čas. „Jsme v Mauretánii, tady už to jinak nebude,“ usmívá se šéf závodu Jean-Louis Schlesser. A dodává, že zítřejší etapa bude mít 430 kilometrů a bude náročná jízdně i navigačně. Nás jako doprovod čeká 700 km dlouhý přesun cestou necestou… „Jo, to taky nebude žádný med,“ dodává Schlesser.

Na večerním briefingu si ještě užil zasloužený potlesk veterán závodu, sedmdesátiletý Kenjiro Shinozuka. Po cestě totiž zastavil u soupeře, který měl proraženou pneumatiku a už neměl žádnou náhradní. Věnoval mu tedy jednu svoji... A vzápětí dostali závodníci varování, že zítřejší etapa bude opravdu náročná, se spoustou měkkého písku, ale i rychlých pist. A když je v itineráři značená díra, je to tedy opravdu díra a mohou v ní přijít o víc než jen o kolo... Ostatně dnes musel záchranářský vrtulník zasahovat u těžké nehody – jen pár kilometrů před cílem, na úplně rovné pláni, se bočně a v plné rychlosti střetly dva Optimusy bojující o nejlepší nájezd do cíle a skončily v kotrmelcích. Posádkám se nic nestalo, ale obě auta jsou podle všeho na odpis a soutěž tak nejspíš přichází o leadera závodu...