Luigi Colani navrhl mnoho extravagantních automobilů

Lutz (Luigi) Colani se narodil 2. srpna 1928 v Berlíně jako syn filmového architekta z italsky mluvící části Švýcarska a polské herečky z Varšavy. Čtyři roky studoval malířství a sochařství na berlínské Akademii umění, které ho přitahovaly od dětství. Čtyři děcka Colaniho rodiny totiž nedostávala hračky, místo nich jen množství papíru, dřeva a lepenky, ale i tužky a vodové barvy, takže si vyráběla hračky sama. V devatenácti se vypravil do Paříže.

Snil o práci designéra u některé z automobilek, ale skončil v reklamní agentuře, jejíž šéf Jean Terramorsi se později stal vedoucím závodního týmu Renault. Agentura pracovala pro francouzského Forda, Luigi dostal na starost zlom firemního časopisu Revue Vedette (to bylo jméno vozu od Ford France) a začal kreslit automobily pro slavný měsíčník L´Automobile. Francouzská epizoda mu vynesla spolupráci s dalšími tvůrci závodních vozů, studium aerodynamiky na Sorbonně a obchodní úspěch jako návrháře obuvi.

Colaniho talentu si povšiml jistý Michel Gauthier, manažer závodního týmu Simca, a vyzval ho k realizaci kreseb. Podle jiné historky Luigi Colani odešel na krátký čas do USA k letecké továrně Douglas, kterou navštívil Henri Pigozzi, zakladatel automobilky Simca. Pouze Colani tam uměl francouzsky, tlumočil při exkurzi, Pigozzi projevil zájem o moderní plasty, slovo dalo slovo a zanedlouho seděl Colani v letadle do Evropy. V roce 1953 postavil ve vývojovém oddělení Simca v Evreux svůj první automobil, kupé s laminátovou karoserií na trubkovém rámu.

Když se mu nepodařilo prosadit žádný ze svých návrhů do sériové výroby, vrátil se do Berlína. Založil vlastní studio a pro všudypřítomného „Brouka“ od VW vytvořil laminátovou stavebnici sportovní karoserie, která se snadno namontovala na jeho plošinový rám. Colani GT Spider měl ohromný úspěch, vlastně největší ze všech Colaniho automobilových kreací! Druhou variantou bylo kupé Colani RS se silnější šestnáctistovkou z Volkswagenu (tehdy to byly vzduchem chlazené čtyřválcové boxery).

Koncem 60. let uvedl Colani svou koncepci C-Form, tedy vozu-křídla, u něhož využití obráceného profilu leteckého křídla zvyšuje přítlak k vozovce, tedy princip, jenž se později na dlouhá léta stal pravidlem ve formuli 1 (tzv. wing-cars). Nové aerodynamické řešení uplatnil také na voze March 721 německého týmu Eifelland Formel 1 pro jezdce Rolfa Stommelena (1972), ale nedostatek finančních prostředků nedovolil dokončit vývoj.

Vytvořil řadu více či méně úspěšných návrhů supersportovních vozů, jež se staly ozdobou autosalonů a značně předběhly dobu. Na zakázku Fordu postavil sportovní kupé Colani GT 80 podle principu C-Form, jehož další vývoj pak převzala olejářská společnost Castrol; navrhl supersport s oddělenou pohonnou jednotkou Lamborghini Miura (dvanáctiválec napříč) v zadní motorové části a dvěma sedadly v předním modulu řidiče a spolujezdce; ze studie GT80 vytvořil sportovní prototyp pro závod 24 h Le Mans 1982, ale než mohl Jean Rondeau (vítěz ročníku 1980) nasadit Colaniho konstrukci, tragicky zahynul na přejezdu při střetu s vlakem. Colani hypersport nabídl také BMW, po přepracování coby M2, tehdy jako nástupce legendy M1.

Luigi Colani působil v mnoha částech světa. Obchodní úspěchy dobyl především v oborech, jejichž produkty nejsou tak technicky náročné jako automobily; získané finanční prostředky vždy neváhal vložit do svých vizí dopravních prostředků. Navrhoval motocykly, automobily, letadla, vrtulníky, plavidla, vznášedla a lokomotivy, ale také boty, brýle, oděvy, šperky, hodinky, kamery, kompletní interiéry, nábytek, porcelán, keramiku a další věci. V 80. letech se živě zajímal o spolupráci se zeměmi za tzv. železnou oponou, seznámil jsem se s jeho spolupracovníkem Johnem E. Bechem, propagoval Colaniho díla v československém tisku, ale ke spolupráci s některým podnikem z východní Evropy v komunistickém prostředí nedošlo.

Colani se i po pádu železné opony zajímal o spolupráci směrem na východ, při našem setkání na aerosalonu IFMA 1990 v Hannoveru požádal o kontakt na naši nejstarší automobilku („Udělám vám novou Tatru,“ prohlašoval), ale pak pro nezájem Tatry navrhl nový Horch coby retrospektivní kupé z NDR a vzdal hold režiséru ruské „perestrojky“ Michailu Gorbačovovi studií terénní Lady Gorbi. Ve druhé polovině 2005 v japonském Kjótu a německém Karlsruhe proběhly výstavy 50 let designu Colani, kde zářily projekty Automorrow od kompozitového kapotovaného velocipedu po supersportovní automobily. Colani vyznával aerodynamiku, jeho upravený Citroën 2 CV s proudnicovou  laminátovou karoserií vykázal spotřebu 1,77 l/100 km.

Luigi Colani pracoval do konce života. Před svými devadesátými narozeninami v Karlsruhe nadále prohlašoval „Mein Welt is Rund“ (Můj svět je kulatý), což se prolínalo jeho designem po celý život. Zemřel po těžké nemoci 16. září 2019 v nemocnici v Karlsruhe, zprávu jsme dostali od věrného spolupracovníka Johna E. Becha z Kodaně, který mě od 70. let informoval o všech projektech Luigiho a v 80. letech mě dokonce pasoval na Colaniho vyslance pro východní Evropu!

Samozřejmě, Colani měl nejen mnoho příznivců, ale také řadu odpůrců. Jeho návrhy však nutí k zamyšlení. Dávno před dnešní ekologickou hysterií navrhoval aerodynamicky optimalizovaná vozidla s nízkou spotřebou, ostatně styl bez ostrých hran označil jako Bio Design s návazností na přírodu.