Lotus představuje budoucnost: Nový sporťák se blíží!

Colin Chapman vyrobil svoje první auto v roce 1948 a šel s ním ihned závodit. V padesátých letech se jeho malá dílna probojovala až na vrchol a jejich lehké a nesmírně agilní vozy začaly porážet ikonická Ferrari s dvanáctiválci pod kapotou. Lehká konstrukce a spolehlivý motor, to je ingredience, kterou Chapman uměl využít na maximální možnou úroveň. Když auto vydrželo příliš mnoho závodů v kuse, byla jeho konstrukce zbytečně předimenzována, tvrdil častokrát. Co fungovalo skvěle na závodní dráze, nebylo vždy vhodné na silnici.

První silniční sportovní vůz – Lotus Elite (Type 14) byl sice po technologické stránce se samonosnou karoserií z umělých vláken revoluční, ale spolehlivost i pevnost mu jaksi chyběla. Po něm přišel Type 26, proslulý Lotus Elan, a sláva automobilky začala strmě stoupat i na poli silničních sportovních vozů. V roce 1968, kdy vyhráli první konstruktérský titul ve Formuli 1, už Lotus udával ekonomický i technický směr celé třídy.

Nová továrna v Hethelu v anglickém Norfolku běžela na plné obrátky a z bran závodu vyjížděly dokonce až čtyři modely – Elan, Elan +2, Europa a puristický Seven. Výkonné čtyřválce Lotus Twin Cam vyráběné na bázi motoru Ford nakupovaly jak světové závodní týmy, tak i samotné automobilky. Ve Fordu Lotus Cortina a Escortu Twin Cam byly tyhle motory přímo skvostné. A také vyhrávaly závody.

Během sedmdesátých let přišel ikonický Esprit s motorem uprostřed a ladnou karoserií od Giorgetta Giugiara, ale s firmou to šlo ekonomicky výrazně z kopce. Esprit se vyráběl v malých počtech až do hloubi devadesátých let a automobilku Lotus vystřídalo mnoho majitelů. Po nemastném, neslaném výsledku novodobého modelu Elan s pohonem předních kol, který dokonce v Asii montovala jeden čas i Kia, to vypadalo s Lotusem bídně. A nic naplat, že během raných devadesátých let dokázali pro svého majitele (General Motors) postavit úžasný super sedan (Vauxhall Lotus Omega) s šestiválcovým bi-turbem pod kapotou anebo naučit Chevy Corvette pořádně zatáčet.

Milník přišel až v roce 1996 pod vedením holdingu Romana Artioliho (přivedl na svět třeba i Bugatti EB110) s modelem Type 111, tedy Lotus Elise. Čistokrevný sportovní vůz vážil pouhých 725 kg, jeho šasi bylo revoluční, tvořené hliníkovými profily lepenými k sobě speciálním adhezivem. Karoserie byla lehoučká, z umělých vláken a celá konstrukce navzdory obdivuhodně nízké hmotnosti pevná a bezpečná. V roce 2000 přišel sportovněji laděný Exige, brzy na to kompresorová verze a výkon stoupal strmě nahoru.

Ale to už byl Lotus dávno v náruči malajského Protonu, který vlastnil většinu společnosti po krachu holdingu A.C.B.N., kde figuroval právě Artioli. Za peníze Protonu a investic bývalého majitele GM se ještě podařilo vytvořit pro rok 2001 druhou sérii Elise/Exige, která byla nepatrně rozšířena a zvětšena, přitom její hmotnost opět nepřesahovala 850 kilogramů. V té době přišel na trh i zajímavě ostře řezaný Opel Speedster, který byl pod slupkou do jisté míry konstrukčně shodný právě s Elise.

Za éry Lotusu u Protonu se podařilo portfolio opěr rozšířit. Motory zajišťovala již výhradně Toyota. Komerčně neúspěšnou novou Europu nahradila v roce 2008 čtyřmístná Evora a její motor (ve svém základu šestiválec z Toyoty Camry) byl pak pro rok 2012 použit pro silnou verzi Exige, která si od Evory půjčuje i část zadní stavby šasi. V roce 2017 se společnost spolu s malajským Protonem dostává k čínskému automobilovému gigantu, skupině Geely.

Model Exige V6, později Exige 350 Sport, případně 380 Cup a pak modernizované 410/430 Cup se stanou novodobými fenomény značky Lotus. Navzdory původním spartánským Elise mají už důmyslně vyvinutou kontrolu trakce s několika volitelnými programy jízdy a další vychytávky, které byly původně jen doménou super automobilů. A kromě výkonu, který dosahuje čtyř stovek koní na něco málo přes tunu hmotnosti, stoupala strmě nahoru i cena. Za vrcholný model Exige 430 Cup zaplatíte dnes přes 2,5 milionu korun, a Lotus se tím pádem řadí i mezi výrobce skutečně exkluzivních a také patřičně drahých sportovních automobilů.

A právě tyhle vozy budou v příštím roce nahrazeny zbrusu novým modelem Type 131, který své obchodní jméno prozatím tají. Type 130 – Lotus Evija byl představen už předloni a jedná se o extrémně drahý na elektřinu poháněný hypersport o bláznivých výkonech. Nový model naštěstí k tomuto segmentu nesměřuje.

Phil Popham, CEO společnosti Lotus, v aktuální tiskové zprávě říká, že nový model bude po několika dekádách opravdu tím nejzásadnějším v novodobé historii značky. Lotus investuje přes sto milionu liber do stavby nové výrobní haly a investuje i do zaměstnanců. Zatímco před třemi lety pracovalo pro Lotus necelých patnáct set lidí, nyní je plán navýšit kapacitu o dalších 670 pracovních míst.

A technický ředitel Matt Windle k otázkám charakteru nově připravovaného modelu napovídá, že by Type 131 mohl být pro nás, fanoušky sportovních vozů bez přehnaných „kudrlinek“ trefou do černého. Jeho tým je si plně vědom odkazu současných sportovních vozů, zejména Elise a mnoho inženýrů ještě pamatuje doby, kdy na tomto konstrukčně revolučním voze pracovalo. Nový vůz bude tedy zajímavým mixem starého odkazu revolučního sportovního automobilu své éry s tím, co nám dnes nabízí k dispozici moderní technologie.

Co se týče ceny a segmentu zařazení, není ještě úplně jasno. Zdá se, že nový vůz už těžko bude tak lehký a spartánský jako původní Lotus Elise, ale současně to vypadá, že Type 131 nebude jen dalším „plakátovým“ hyper sportem, kusovou výrobou pro pár vyvolených. Snad se stane sériovým sportovním automobilem, který by podle mého soukromého odhadu mohl cenově i svými výkony konkurovat v segmentu sportovních vozů typu Alpine A110, Porsche Cayman či Toyota GR Supra. Nechme se překvapit.