Článek
Jasně, Maranello není úplně poslední, kde si ještě atmosférickou V12 můžete koupit, ale dalším je snad už jen Lamborghini a GMA, dokonce i zbrusu nové Pagani Huayra R smí jen na okruh. Nejnovější evoluce 6,5l dvanáctiválce ve Ferrari 812 dává výkon 820 koní ve stratosférických 9 500 ot./ min., a jde tak o úplně nejsilnější motor, který kdy výrobce v silničním voze nabízel, neboť i v biblickém LaFerrari tehdejší verze tohoto motoru dávala „jen“ nějakých 800 koní.
Neznáme cenu, neznáme pravé jméno. Tak mu prozatím budeme říkat prostě „Limited Edition“…
Je však možné, že nás právě teď čtete čistě náhodou v čekárně u lékaře a zaujal vás titulek nebo líbivé auto „na poutáku“. A asi víte, že každý benzinový motor do svých útrob nasává směs horkého vzduchu a paliva, kde se stlačí uvnitř spalovacích komor ve válcích, zažehne se pomocí zapalovacích svíček a výfukovým opouští útroby auta.
Přeplňované motory si v oné „sací“ fázi pomáhají turbodmychadlem, což pomáhá nasát do motoru více oné hořlavé směsi díky (většinou) vyššímu tlaku, než je ten atmosférický. Takový motor však přichází o svou bezprostřední reakci na sešlápnutí plynového pedálu a hlavně zvuk, což jsou dvě složky, které dohromady my benzinoví šílenci většinou označujeme jako charakter.
Atmosférické motory si tímto „vynálezem“ nepomáhají, takže hořlavá směs putuje do motoru pod běžným tlakem, tzn. atmosférickým. Vzhledem k čím dál přísnějším emisním normám se už však od takových motorů ve velkém upouští. Motor ve Ferrari 812 je tím případem. A jelikož tento má válců hned dvanáct, má hutný, gradující (čti vzrušující) nástup výkonu a naprosto neuvěřitelný zvuk, připomínající staré vozy Formule 1.
Motor Ferrari 6,5 l v modelu 812 Superfast (ve výrobě od roku 2017 dosud)
Ferrari 812 je jedním z mála dnes vyráběných vozů, které pohání právě atmosférický dvanáctiválec. Druhým je potom Lamborghini a bude jím rovněž připravované GMA s typem T.50. Ostatní výrobci buď vyrábějí V12 s turbodmychadly, nebo je nenabízejí vůbec.
Jelikož je typ 812 dost možná posledním takovým vozem v historii automobilky Ferrari, chce se Maranello postarat o to, aby ani dnešní generace nezapomněla na tyto výjimečné stroje. U tohoto modelu, u kterého se s námi Ferrari sice podělilo o vzhled, ne však už o oficiální název oné „limitované edice“, slibuje spoustu vylepšení prohlubujících jízdní zážitek. Mezi nimi je třeba i nový a blíže nespecifikovaný systém „nezávislého řízení všech kol“, který bude podle všeho vycházet z dosavadního systému, kde se mírně natáčejí i kola zadní.
Další vychytávkou má být již sedmá generace inteligentního systému stabilizace, který řidiči pomáhá auto udržet v efektních smycích, aniž by způsobil „efektní“ bouračku, a kterému v Maranellu říkají Side Slip Control.
Třeba karoserie je pak údajně téměř úplně nová – díky „pokročilému aerodynamickému vývoji“, jak se dušují u Ferrari. Karoserie nejenže strávila nespočet hodin v aerodynamickém tunelu, ale byla zároveň doladěna designovým studiem Ferrari Styling Center. To znamená nový design předních sacích otvorů, obří zadní difuzor, nový tvar výfukových koncovek, a dokonce i nový design zadního okna, zde nahrazeného jednolitým kusem hliníku. To vše má přispívat k lepšímu obtékání vzduchu kolem auta, vyššímu přítlaku, případně k obojímu.
Takže tento krasavec bude aerodynamičtější než „standardní“ Ferrari 812 Superfast, bude výkonnější, bude prý rovněž lehčí, byť nevíme kolik přesně z těch 1 630 kilogramů ze suché hmotnosti 812 Superfast ubyde. Jedno je však jisté – rozhodně bude rychlejší! A dražší…