Lexus LC 500 Convertible: O umění žít a zdokonalovat se

Sportovní vozy značky Lexus fungují na trochu jiné vlnové délce než jejich konkurence. Když jsem si spolu s klíčky přebíral kabriolet řady LC, což neznamená nic složitějšího než zkratku pro „Luxury Coupe“, nevěděl jsem přesně, co mám očekávat. Verzi bez střechy tvůrci doplnili teprve nedávno, kupátka s označením LC se vyrábí již čtvrtým rokem.

Pršelo, bylo nevlídno a jednu z prvních věcí, které jsem objevil, byla zdířka s CD přehrávačem audiosoustavy od firmy Mark Levinson. Prošmejdil jsem doma svou audiotéku a nalezl album, které jsem již dlouho neslyšel. Pustil jsem si Mika Oldfielda, Tubular Bells III., skvělé album z konce devadesátých let a jen němě zíral nad perfektní akustikou. Předpověď na následující den zněla naštěstí slibně…

Béžová plátěná střecha roadsteru zůstala zatím v chladném mlhavém ránu nasazena, já jsem uvnitř pohodlně usazen. Civěl jsem na centrální budík otáčkoměru vyvedený v grafice analogových náramkových hodinek a do ticha okolního prostoru se rozehrála plejáda hudebních nástrojů Mika Oldfielda, na které zvládá hrát jen on sám. Pokud znáte skladbu „Far above the clouds“, tak víte, že v úvodu probíhá dětským hlasem pronesený recitativ, po němž následuje pronikavá zvonkohra, která v Lexusu začala rezonovat celou jemnou kůží čalouněnou kabinou. To byl zážitek, který jsem si pustil ještě jednou znovu, protože mě doslova pohltil. Důvěrně známou a skvělou skladbu jsem neměl do této doby šanci slyšet v tak úžasné zvukové kvalitě. I takové divy dokáže stereo od Mark Levinson.

Luxusní kupátka či roadstery si kupujete zejména kvůli estetice a také kvůli zvučnému jménu jejich tvůrce. Lexus se snaží hrát tuto stejnou hru jinak a zabrnkat i na strunu sportovně naladěným jedincům. Málokdy máte šanci se svézt s bezmála dvoutunovým kabrioletem natolik dynamicky, že nabydete dojmu, že jiné auto jste nikdy nepotřebovali.

Tohle je případ Lexusu řady LC. Za volant řidič zapadne přesně tak, jako by snad byl mechanickou součástí auta. Zážitek z jízdy po dálnici mi kazí jedině dva vedle sebe jedoucí polští kamioňáci, kteří snad při té jízdě na tempomat i spí. Po hodně zdlouhavém předjížděcím manévru nakonec jeden z nich konečně opouští levý pruh poloprázdné dálnice, Lexus podřadí o dvě rychlosti níž, otáčky motoru přelezou čtyři tisíce a mezi vytříbené tóny hudby Mika Oldfielda zabrumlá osmiválec. Paprsky čelních světlometů krájí ranní mlhu, je brzké ráno a venku svítá.

Střechu si sundávám dolů až daleko později, když už je slunko výš nad horizontem a ranní mlžný opar rozpuštěný. Je elektrická a divadlo jejího sklápění netrvá déle než čtvrt minuty. Na krk si mohu pustit teplý vzduch a s instalovaným deflektorem vzadu se dá v klidu cestovat a komunikovat se spolujezdcem či vychutnávat tóny audioaparatury i v dálničních rychlostech. Všichni bychom něco podobného čekali. Bylo by zklamáním, kdyby Lexus vyrobil auto hůř než perfektně a použil materiály, jaké by byly jiné než takřka dokonalé. Co příliš nečekáte, je způsob, jak funguje jeho podvozek.

Šéfinženýr Lexusu, Koji Sato osobně, dohlížel na celý technický vývoj vozu. Každý detail byl nesmírně důležitý. Klíčem k úspěchu se ukázalo být propojení závodních aktivit týmu Lexus v okruhovém poháru třídy Super GT a zapojení produkčních inženýrů ve vývoji závodního vozu. Běžně mívají automobilky svou závodní divizi, která je oddělena od vývoje produkčních aut. I když spolupracují, vývoj jde odlišnými cestami. V případě Lexusu vyvíjí závodní vozy právě produkční inženýři, kteří ona řešení optimální na závodní trať chytře využijí i pro nastavení sériových vozů. Vůz LC 500 tedy není jen krásná dvoutunová jachta na kolech, ale ryze sportovní vůz. Zní to zvláštně, ale je to tak.

Je to pochopitelně moc krásná reklama, ale vozy Lexus řady LC se skutečně vyrábějí jen v Japonsku v továrně Motomachi, která je určena pro speciální výrobní operace. Sem se dostanou jen ti nejzkušenější operátoři a nad jejich prací bdí vysoce kvalifikovaní odborníci, známí jako „Takumi“, pro které je práce pro Lexus skutečně otázkou osobní cti než jen běžné zaměstnání. Japonská kultura se od té naší evropské pořád výrazně liší a poznáte to na fungování celé firemní struktury. Některé její aspekty jsou velmi zajímavé i inspirující, nad jinými naopak kroutíme hlavami. Doporučuji však zhlédnout celý dokument o japonském umění mistrů Takumi. Minimálně se podívejte na jeho upoutávku. Pointa je v lidské touze se neustále zdokonalovat a věnovat tomu neobyčejné množství času i úsilí.

V Motomachi se vedle Lexusu LC staví i omezená série sportovních vozů Toyota GR Yaris a v minulosti zde probíhala výroba Lexusu LFA, jednoho z nejikoničtějších japonských automobilů vůbec. Kvalita práce je opravdu výborná. Co je snad ještě zajímavější, je fakt, jakým způsobem inženýři ke konstrukci vozu dospěli. Základem vozu LC je sice sdílená platforma umožňující umístit motor vpředu podél, za něj převodovku a pohon zadních kol, ale vše ostatní je specifické pro konkrétní model a vypočítáno přesně na míru. A inspirací Lexusem LFA najdete na palubě hned celou řadu, nejde jen o otočné přepínače jízdních režimů a kontroly trakce umístěných z boku přístrojového štítu. Střecha je v případě karoserie kupé vyrobena z kompozitu uhlíkových vláken, kapota a další díly hliníkové, vše pro dosažení optimálního výsledku.

Málokdo ví, že Lexus LC má naprosto perfektní vyvážení hmotnosti mezi nápravami a řidič sedí přesně v jeho středu. „Auto musí být postaveno kolem řidiče, jen tak má při řízení pocit plné kontroly“, říká Koji Sato a já mu nyní z pozice místa řidiče jen dávám za pravdu. Příběh o perfekcionizmu při vytváření vozu LC není jen hezký korporátní marketing vhodný do brožury vytisknuté na kvalitní křídový papír. Pokud máte se sportovními vozy už nějaké dlouhodobé zkušenosti, usednete do anatomicky tvarované sedačky řidiče Lexusu LC 500, vidíte ihned, že je tu vše ergonomicky naprosto správně. Auto vám do ruky přímo podá volant, doladíte si sedadlo a nic už dál nikdy nebudete muset měnit.

Shuichi Ozaki, Takumi Lexusu a dlouholetý testovací jezdec ve firemním dokumentu o vývoji vozu říká, že hledal inspiraci v tradičních japonských mečích, v umění karate i čajovém rituálu. Pro Evropana to zní pateticky, ale Japonci si na příměry vycházející ze starobylé kultury a na hloubku prožitků velmi potrpí. Lexus má právě proto zvláštní schopnosti jet ostře, přesně, ale přitom si proces ovládání auta vychutnáte jako rituál, který je pro vás podstatný.

Realita je však taková, že se v Lexusu LC 500 cítím jako malé dítě v cukrárně. V ní najdu mnoho druhů zmrzlin, ze kterých si najednou neumím snadno vybrat. Jestli chci čokoládovou, pistáciovou anebo radši citronový sorbet, přesně tak po většinu času nevím, jestli chci Lexus LC 500 používat spíš jako sportovní náčiní anebo komfortní křižník. Obdivuhodné je, že všechna nastavení vozu jsou velmi dobrá. Jízdní módy mění charakter řazení, reakce tlumičů i řízení jen decentně. I to úplně základní nastavení funguje tak, že by žádné další módy ani auto mít nemuselo. To je velmi důležité. Když jede nějaké auto špatně na jedno nastavení, ani přepnutí kouzelného tlačítka většinou k dramatickému zlepšení nepomůže.

Auto je těžké. To je snad jediná věc, kterou bych mu vytkl. Dokonce bych snad ani nerozebíral absolutně nepoužitelná zadní sedadla, kde najdete úchyty typu Isofix, ale v reálu budou k ničemu. Šířka vozu se výborně odhaduje, a díky vyvážení je krájení zatáček v rychlém tempu opravdový zážitek. S autem se dá snadno projet zatáčku pořádně pod plynem a jen s malou korekcí kontra volantem na jejím výjezdu akcelerovat vstříc nové rovince. I ty šestipístové brzdy ukryté za obručemi velkých jednadvacetipalcových kol umí zastavit rozlet osmiválce tak efektivně, že řidič zapomene, jak velkou hmotu zrovna zpomaluje.

Při jízdě jsem tu ta tam přemýšlel, jakou reálnou konkurenci tohle takřka dokonalé japonské auto má. Porsche žije ve svém vlastním vesmíru, poslední model ikonické 911, generace 992 má stále motor vzadu, váží skoro o půl tuny méně a nemá cenu ani uvažovat o jejich srovnávání. Kdo bude toužit po Porsche, nepůjde se svézt v Lexusu. Se zájemci o osmičkové BMW je to však zcela jiné. Zde se srovnání přímo nabízí a je to bavorská vlajková loď, která se minimálně nyní v mých očích pasuje do role outsidera. BMW M850i xDrive je sice rychlejší, praktičtější, ale jakkoli je kvalitní a chytře promyšlené, bude to jen a pouze Lexus LC 500, se kterým si nad ránem občas moc rád vyrazím na bezcílnou projížďku krajinou. Nabízí daleko intenzivnější zážitky a jako řidič zůstávám s vozem intimně propojen.

Lexus LC 500 Convertible lze konfigurovat ve třech různých výbavových stupních a jako následnou individualizaci vyberete už jen barvu vozu a provedení interiéru. Těch možností není příliš, ale tak to zkrátka u japonských automobilek chodí. Na konfigurátoru BMW, Audi či Mercedesu můžete strávit klidně i hodinu vybíráním své představy o ideálním voze, v případě Lexusu jste za deset minut hotovy. Auto má vše doladěné do ideální podoby už v základní formě.

Za audio Mark Levinson si určitě připlaťte a za samosvorný diferenciál typu torsen rovněž. Vyjde vám tedy námi testovaný vůz v provedení Sport +, za který si Lexus účtuje ceníkových 3 490 000 Kč. Můj osobní odhad je, že tento vůz nikdy nezestárne. Nepodbízí se dnes tak módním displejem přes celou přístrojovou desku, osmiválec nemá žádnou dvojici turbodmychadel a ani se nepyšní zrychlením z nuly na sto km/h v těžko představitelných číslech. Lexus LC 500 je o jiném typu zážitku, o tom, že řidič je stále podstatnou součástí stroje a motor jeho skutečným srdcem. Za jeho volantem se chcete zlepšovat, zrovna jako řemeslně zkušení a trpěliví Takumi, jejichž životním cílem je touha po dosažení dokonalosti.