Článek
Málokdo to možná ví, ale automobilka De Tomaso byla založena Alejandrem de Tomasem už v roce 1959. Což je sice plných dvanáct let po založení automobilky Ferrari, ale na druhou stranu tři roky před založením možná vůbec největšího konkurenta ve své době – Lamborghini. A jelikož se nenašel žádný spasitel, jako se poštěstilo třeba právě rozzuřenému býkovi ze Sant’Agaty, automobilka De Tomaso zavřela krám, jak se lidově říká. Pokusů o vzkříšení by se za posledních cca dvacet let pár našlo, ale žádný neměl takový úspěch jako v případě Audi s „lambem“.
A přitom byly časy, kdy se opravdu dařilo – jejich nejslavnějšího modelu Pantera se vyrobilo na sporťák velmi slušných 7 200 kusů. Byly i časy, kdy De Tomaso vlastnilo firmy jako Ghia, Vignale, nebo dokonce Maserati. Vedle slavné Pantery tu byl třeba model Mangusta. Mangusta je mimochodem hbitý a zákeřný hlodavec, který si troufne i na kobru – je tedy jasné, že v Modeně si brousili zuby na dítko Carrolla Shelbyho téhož jména, jako tomu je u onoho jedovatého plaza. Ale hvězdy De Tomasu zkrátka nepřály…
To se ale možná změní letos, tedy rovných šedesát let od založení původní automobilky. Tohle je De Tomaso P72 a vypadá – no, jen uznejte sami, není úžasné? Evidentní je, že velkou inspirací byla již zmíněná P3/4, ale lze najít i znaky novodobé Alfy Romeo 8C. Jde tedy o jasný odkaz na klasiku a historický motorsport, což jsou dobré předpoklady.
Za projektem P72 stojí stejný tým, který dělal monstrózní Apollo Intensa Emozione, závoďák inspirovaný plackami ze seriálu GT1. Předsedou automobilky je teď jistý Norman Choi, podnikatel z Hong Kongu, který organizoval právě projekt Apollo IE. Evidentně jde také o velkého automobilového fandu.
A uvnitř? Leckdo řekne, že je trochu moc opulentní, a možná bude mít i pravdu, ale uznejte – takhle si s interiérem nedokáže vyhrát nikdo s výjimkou Pagani mistra Horacia. Měděné dekory po celém interiéru, odhalený mechanismus řadicí páky, římské číslice v otáčkoměru… To vše je neobvyklé, nevšední, zkrátka co vás napadne – a vlastně, proč ne? Jde o vítané zpestření v dnešním uniformním světě všudypřítomných velkých displejů uprostřed středové konzoly jako vystřižených z nejmenovaného „iMobilu“.
Bude ale opravdu tak „klasické“?
Na displeje zapomeňte, v podstatě jde o „šedesátá léta budoucnosti“, dá-li se to tak říct. A co je snad možná nejdůležitější, De Tomaso má jednu technickou finesu, která se ze současných aut také postupně vytrácí, a zejména těch sportovních – má tři pedály! Ano, De Tomaso P72 bude mít manuální převodovku. Jinak to snad ani nejde, když jde o poctu 60. létům. Je taky velmi pravděpodobné, že za sedadly se usídlí „přirozeně dýchající“ motor, jak by v doslovném překladu řekli v angličtině, tedy bez turbodmychadla. Žádné hybridní oturbené dvoulitrové tříválce, tohle bude mít pořádně uřvaný, velký a žíznivý motor. Nebude možná tak efektivní, ale rozhodně bude více efektní, za to dáme krk. Koneckonců i bratranec Apollo IE má mohutný atmosférický dvanáctiválec.
A podobně jako Apollo, i P72 nebude zrovna masovka, ale to jste snad ani nečekali. Při představení na Festivalu rychlosti v britském Goodwoodu jsme se dozvěděli, že jich vznikne 72 – odtud tedy to označení. Nebojte, cena není tak extrémní jako v případě ultralimitovaného Apolla, které vznikne v deseti kusech – ale 750 tisíc eur, tedy 19 milionů korun, taky není zrovna láce.
Pravda, nebude snadné ho potkat naživo. Ani nezachrání lední medvědy. Ale je dobré vědět, že někdo má vůbec tu vůli něco takového postavit, i když jen jako limitku. Díky puristickému projektu T.50 od Gordona Murrayho, a třeba i pompézního a šíleného Pagani, teď bude i tato P72 od De Tomasa majákem hodnot klasických sportovních aut. Rychlost, zábava a vášeň nezemřely. Jen se odstěhovaly na předměstí, kde je větší klid. Nebo máme říct raději na francouzskou Riviéru…?