Článek
Škoda 1000 MB přišlo se zcela novou koncepcí „všechno vzadu“. Ospravedlnila se tím výstavba nové výrobní linky, ale fakticky bylo přesunutí motoru přímo k poháněné nápravě i konstrukčně lacinější a prostorově úsporné řešení. MB mělo taky jako první vůz automobilky Škoda samonosnou karoserii a její litrový motor (později vznikla i verze s objemem 1,1 l) měl hliníkový blok. Pokroková řešení a použití lehkých materiálů znamenala celkovou hmotnost skromných 755 kilo! Všechna ta moderní řešení však znamenala zpočátku produkce spoustu větších i menších problémů, proto si mezi lidmi vůz vysloužil nelichotivou přezdívku „tisíc malých bolestí“.
Embéčko bylo ale nejen pokrokové, bylo taky krásné. Jan Žáček navrhl elegantní karoserii čtyřdveřového sedanu s řadou povedených detailů (logo Škoda na předních blatnících skrývající hrdlo nádrže, zaoblené zadní okno s pozičním světlem na C-sloupku, žebrované sání vzduchu nad zadními koly a svislá zadní světla). Páteřový prolis přes celou délku karoserie tu nebyl jen na parádu, zvyšoval taky pevnost velkých plechových ploch.
Tuhost karoserie byla skutečným problémem, takže na bázi tisícovky vzniklo jen kupé MBX (i tomu se na nerovnostech rády otevíraly nebo naopak nedovíraly dveře), ale už nedošlo na plánovaný roadster (prototypy se až příliš ochotně lámaly) a praktičtější kombi by zase mělo (motorem) vyhřívaný zavazadlový prostor, o což v době, kdy ještě nebylo rozvážení pizzy tak rozšířené, nikdo nestál.
Další detaily, a hlavně jak embéčko jezdilo, si přečtete v našem testu!
Cílem tisícovky bylo postavit Československo na kola, v čemž uspěla – za 5 let ve výrobě vzniklo přes 400 tisíc kusů. V roce 1969 na ni navázala modernizovaná verze s názvem Škoda 100 (a 110), kterých se v průběhu dalších 9 let vyrobilo dokonce přes milion. Moderní koncepce „všechno vzadu“ představená právě tisícovkou sice postupně zastarala, ale přesto ji následně převzala řada 742 (Š105/120/130) a vydržela tak v produkci až do roku 1990, kdy ji definitivně nahradil moderní Favorit.